Tomiškův armádní model

 

Potřeba zajistit do budoucna vyzbrojování armády krátkými palnými zbraněmi z domácích zdrojů a oprostit se tak od nákupů ze zahraničí přivedla výzbrojní odbor k ustanovení komise, jež měla za úkol posoudit a vybrat vhodnou konstrukci z pistolí nabízených vojenské správě. Zbrojovka Praga přihlásila svůj model pistole v ráži 7,65 mm Browning, Československá státní zbrojovka v Brně nabídla německou pistoli Mauser-Nickl v ráži 9 mm Parabellum a pod záštitou Škodových závodů v Plzni přihlásil do soutěže svůj model puškař a konstruktér Alois Tomiška (12. 2. 1867–29. 12. 1946). Během zkoušek, konaných 3. ledna 1920 na střelnici v Praze na Ořechovce, komise jako nejperspektivnější z dodaných zbraní vyhodnotila německou pistoli konstruktéra Josefa Nickla, což ovlivnilo směr dalšího vývoje na poli čs. armádních pistolí v meziválečném období. Nakolik rozhodnutí komise ovlivnila skutečnost, že brněnská zbrojovka již v té době pracovala s firmou Mauser v Oberndorfu na uzavření smlouvy k zakoupení výrobního zařízení pro pistoli Nickl, je otázkou.

Pro Aloise Tomišku, jednoho ze zakladatelů a technického ředitele Jihočeské, později České zbrojovky ve Strakonicích, neznamenal neúspěch v celkem formální soutěži na Ořechovce poslední tečku. Naděje na prosazení své konstrukce se nevzdával, jelikož práce na zdokonalování předloženého modelu pokračovaly ve zbrojovce i v dalším období. Pod jménem dílovedoucího Jana Hüttnera přihlásil její konstrukci 5. června 1920 k patentové ochraně, na níž byl udělen čs. patent č. 8767. Kromě tehdy u pistole zcela revolučního principu spoušťového napínání bicího mechanismu disponovala Tomiškova konstrukce originálním zařízením, které po nabití posledního náboje ze zásobníku do nábojové komory automaticky vyhodilo zásobník ze zbraně. Uvolněný zásobník (podle popisu v patentovém spisu) buď ze zbraně vypadl, nebo se pouze povysunul. S uvolněním zásobníku byla uvedena v činnost zásobníková pojistka znemožňující další střelbu.

Do 10. prosince 1921 dokončil Tomiška dva vzorky armádního modelu, o jejichž zkoušení se dochovaly zmínky z počátku března 1922. Průběh střeleb ukázal především nedostatky v konstrukci pracovní plochy kohoutu, takže vzorky se musely dále upravovat. Nejprve byl přepracován jeden vzorek a následně zkušebně střílen 19. června 1922. Ten měl sloužit jako předloha pro dopracování druhého vzorku. Z nich se dochoval pouze jeden exemplář v bílém stavu.

Snaha prosadit svoji konstrukci prostřednictvím některých poslanců v branném výboru parlamentu spojená s protesty proti zavádění pistole Nickl byla příčinou konfliktu s vedením továrny, jenž vyústil v Tomiškovo propuštění ze služeb zbrojovky k 1. červenci 1923, formálně zdůvodněné jeho neproduktivností a nezpůsobilostí pro práci v konstrukčním oddělení. Po svém propuštění z továrny si Alois Tomiška založil vlastní firmu v Plzni, která v letech 1924–1928 vyráběla pistole Little Tom.

Jediný dochovaný exemplář Tomiškova armádního modelu, připomínající epizodu z počátků čs. zbrojní konstrukce, získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

Tomiškův armádní model

Ráž: 9 mm Browning krátký

Celková délka: 165 mm

Výška: 118 mm

Šířka: 23,1 mm

Délka záměrné: 125,9 mm

Délka hlavně: 95,4 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 725 g

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha