Václav Šidlík, Jan Bohumír Syrový, 1928.

Český sochař, medailér a legionář Václav Šidlík (1884–1952) vytvořil v roce 1928 sádrový reliéf armádního generála Jana Bohumíra Syrového (1888–1970). Dílo pochází z pozůstalosti generála Louise Eugène Fauchera, který stál v letech 1926–1938 v čele francouzské vojenské mise v Československu. Neobvyklý je především způsob jeho zpracování. Výrazná plasticita přesahuje charakter klasického reliéfního díla. Autor dobře znal generála Syrového z doby první světové války. Oba bojovali na východní frontě a oba se také společně účastnili v červenci 1917 bitvy u Zborova, kde Syrový přišel po zranění o pravé oko. Jan Syrový dosáhl vysokých vojenských hodností ještě v době války. V letech 1918–1919 zastával nejvyšší velitelskou funkci čs. vojsk na Sibiři. I po návratu do Československa pokračoval v úspěšné kariéře. Od roku 1926 působil ve funkci náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci a od roku 1933 ve funkci Generálního inspektora čs. branné moci. Krátce vykonával i úřad ministra národní obrany. Významnou roli sehrál v krátkém období existence pomnichovské republiky. Od 22. září do 30. listopadu 1938 zastával funkci premiéra vlády.

Autor prezentovaného díla, Václav Šidlík (1884–1952) vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze. V roce 1913 odešel do Ruska, kde pracoval jako sochař a dekoratér. Na počátku první světové války se přihlásil jako dobrovolník do České družiny a byl zařazen do 3. roty. Projevil velkou odvahu při rozvědkách na Dunajci a Sanu, za které získal již v roce 1915 několik různých vyznamenání. Jako umělec byl pověřován zhotovováním plastických map nepřátelských pozic. V bitvě u Zborova se vyznamenal jako mladší důstojník 8. roty. V říjnu 1917 odjel s transportem kpt. Husáka do Francie a byl zařazen do 21. čs. střeleckého pluku. V roce 1918 se účastnil těžkých bojů u Michelbachu a Terronu. Do Československa se vrátil v lednu 1919. Pokračoval v činné vojenské službě a různých velitelských funkcích až do okupace. Dosáhl hodnosti brigádního generála. Pokud mu čas dovolil, věnoval se současně i volné umělecké tvorbě. Za protektorátu byl totálně nasazen, pracoval několik let jako dřevorubec. Na konci války se podílel na zásobování uprchlíků a partyzánů. Následkem vyčerpávající fyzické práce měl natolik podlomené zdraví, že se po osvobození do aktivní vojenské služby již nevrátil.

Sádra, polychromie, průměr 43 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou daru v roce 2019.