Snímek pořízený za druhé světové války zachycuje vagóny stojícího vlaku s německou vojenskou technikou během zastávky na nádraží. Vidíme tak nákladní automobil, známý jako Einheits-Diesel, a dále samohybná děla Wespe.
Samohybné dělo Wespe (Sd.Kfz. 124) bylo vyvinuto firmou Alkett a vyráběno v továrně společnosti FAMO u Varšavy. Za základ mu posloužil podvozek tanku Panzer II – tento tank byl slabě vyzbrojený a nedostatečně pancéřovaný, ale jeho ozkoušený podvozek se stále hodil k instalaci silnější výzbroje.
Samohybné dělo Wespe tak neslo 10,5 cm houfnici leFH 18/2 s maximálním dostřelem přes 10 500 m a se zásobou 32 granátů, a dále kulomet MG-34. Varianta bez namontované houfnice sloužila jako nosič rezervní munice – nesla 90 granátů a houfnice na ni mohla být instalována dodatečně. Pancéřování korby bylo silné až 30 mm, pancéřování stěn nástavby činilo 10 mm, slabinu, nijak ojedinělou u vozidel tohoto druhu, představovala neexistující ochrana shora. Hmotnost Wespe činila 11 t, rychlost na silnici až 40 km/h. Posádku tvořilo 5 mužů; šest samohybných děl Wespe a dva nosiče munice tvořily jednu baterii.
Samohybná děla Wespe byla sériově vyráběna od počátku roku 1943. Osvědčila se již při svém prvním nasazení v bitvě u Kurska a poté bojovala i na ostatních evropských bojištích. Výroba byla ukončena v polovině roku 1944 v důsledku postupu Rudé armády k Varšavě – nejčastěji je uváděno, že celkem bylo vyrobeno 676 samohybných děl Wespe a dalších 159 nosičů munice.