Vila v Soluni, kde byl roku 1909 držen sultán Abdülhamid II.

Fotografie, pořízená patrně nedlouho po osvobození Soluně řeckými vojsky za první balkánské války, zachycuje vilu v Soluni, kde byl po svém svržení roku 1909 držen osmanský sultán Abdülhamid II.

Osmanská říše procházela v 19. století chronickou krizí. Roku 1876 byli v těsném sledu sesazeni dva její sultánové a novým vládcem se stal Abdülhamid II. (1842–1918). Záhy propukla „Velká východní krize“, vyvolaná krvavým potlačením bulharského povstání. Válku s Ruskem Osmané prohráli a před dobytím Cařihradu je zachránil pouze britský diplomatický tlak. Problémy s tlakem velmocí a s bojem podrobených národů za svobodu musel Abdülhamid II. řešit po celý zbytek své vlády. Hned na jejím počátku zrušil sotva přijatou ústavu, soustavně potlačoval opozici mezi samotnými muslimy a vysloužil si pověst krvavého a paranoidního tyrana, mimo jiné masakrováním Arménů.

Roku 1908 propukla v Osmanské říši mladoturecká revoluce, vedená radikálními důstojníky. 27. dubna 1909 byl Abdülhamid II. sesazen a převezen do Soluně, jednoho z nejvýznamnějších měst v tehdejší Osmanské říši. Po mladoturecké revoluci se Osmanská říše vydala cestou obnovení ústavnosti, avšak zároveň se opět projevily územní ambice jejích sousedů a její slabost. 9. listopadu 1912, za první balkánské války, byla Soluň osvobozena řeckými vojsky. Sesazený sultán byl odvezen nazpět do Cařihradu, kde v únoru 1918 zemřel.