FRANTIŠEK FAJTL / 20. srpna 1912 – 4. října 2006

FRANTIŠEK FAJTL / 20. srpna 1912 – 4. října 2006

15. 08. 2022

Jedním z nejznámějších československých letců, kteří působili za druhé světové války v řadách Royal Air Force, ale také na východní frontě, byl František Fajtl. Narodil se před 110 lety, 20. srpna 1912. Působil jako stíhací pilot, příslušník 1. a 17., velitel 122. a 313. peruti RAF a 1. čs. stíhacího leteckého pluku v SSSR. Jeho jméno je spojeno i s knižními vzpomínkovými tituly, které popisovaly jeho zkušenosti bojové i životní. Mezi jeho nejznámější práce patří knihy Sestřelen, První doma, Podruhé doma, Vzpomínky na padlé kamarády či Létal jsem s třistatřináctkou.

 

František Fajlt se narodil 20. 8. 1912 v obci Donín, okr. Louny. Po vychození měšťanské školy studoval v letech 1928–1932 na obchodní akademii v Teplicích-Šanově, kde 24. 6. 1932 úspěšně maturoval. Poté 1. 10. 1932 nastoupil voj. prez. službu, v jejímž rámci absolvoval ŠDPZ u 1. div. v Praze. Příslušný praktický výcvik prodělával nejprve u hor. prap. 11 v Bardějově a pak u hor. p. pl. 4 v Sabinově.

Protože se však rozhodl pro dráhu vojáka z povolání, přihlásil se na VA v Hranicích, kterou absolvoval v letech 1933–1935 (první všeobecně vojensky zaměřený ročník v Hranicích, druhý, specializovaný na letectvo v Prostějově). Získal kvalifikaci leteckého pozorovatele a pilota a 1. 7. 1935 byl slavnostně vyřazen v hodnosti por.let. Hned poté byl přidělen do Olomouce k 5. pozorovací letce let. pl. 2, k níž se vrátil i po absolvování nezbytného leteckého aplikačního kurzu v Prostějově (absolvoval jej mezi 3. 1. a 29. 6. 1936). Dne 19. 10. 1936 se současně stal i pobočníkem velitele I/2 perutě a k 1. 4. 1938 se stal prvním důstojníkem, tedy faktickým zástupcem velitele 5. pozorovací letky.

Pilotem letcem byl jmenován 1. 7. 1935, polním pilotem letcem 1. 3. 1937, pozorovatelem letcem 1. 8. 1936 a polním pozorovatelem letcem 1. 4. 1938. Mezitím si leteckou kvalifikaci rozšířil o kurs létání za noci a podle přístrojů v Olomouci, dále o pilotní výcvik na vícemotorových letounech v Praze, pilotní výcvik na letounech jednomístných a o stíhací kurz ve Stichovicích. Ke stíhacím pilotům byl určen dnem 1. 9. 1938 a k pilotům ustanoveným k létání za noci dnem 1. 3. 1939.

V dobách rostoucího mezinárodního napětí byl 15. 8. 1938 přemístěn od olomoucké 5. pozorovací letky do Přerova k 63. zvědné letce, u níž tehdy létal převážně na dvouplošných strojích Letov Š-328, Aero A-100 a poté i na moderních dvoumotorových Aviích B-71 (původně sov. SB). Také u 63. letky zastával funkci prvního důstojníka, tedy zástupce velitele (jímž byl mjr. Vojtěch Skoba). V dobách zářijové mobilizace byla letka přidělena k letectvu 2. armády, která měla operovat na sev. Moravě, její polní letiště se nacházelo v Henčlově, odkud se poté vrátila do Přerova.

Hranici do Polska přešel 11. 6. 1939 u obce Velký Polom a po příjezdu do Krakova byl 24. 6. prezentován u Zahraniční vojenské skupiny československé. Po následném pobytu v soustřeďovacím táboře v Bronowicích odplul lodí Kastelholm z polské Gdyně do fr. Calais, kam dorazil 31. 7. 1939. Následoval pobyt v kasárnách Dugny u letiště Le Bourget u Paříže, kde byl por. Fr. Fajtl 7. 10. 1939 formálně přijat do svazku Cizinecké legie v hodnosti Sergeant.

Tři dny na to společně se skupinou dalších letců odjel na základnu do Avordu, odkud jej 15. 1. 1940 odeslali do Chartres k dokončení stíhacího výcviku. Zde se dočkal nejen navrácení své původní hodnosti, ale 1. 5. 1940 i povýšení na npor.let. Po zahájení něm. západního tažení byl odeslán na frontu v čele tříčlenného roje – nejprve 27. 5. 1940 ke GC III/9 na letiště Lyon-Satolas, odtud 6. 6. ke GC III/7 na letiště Coulomniers u Paříže a nakonec se 17. 6. připojil k ustupující 1. čs. stíhací letce kpt. Jaroslava Kulhánka (zřízené při GC I/6). Po odevzdání letounů v Bergeraku odjel společně s ostatními do přístavu Port Vendres, odkud 24. 6. vyplul na lodi General Chanza do sev. Afriky, pak pokračoval lodí Gib-el-Dersa z Casablanky do Gibraltaru a následně lodí Neuralia do přístavu Liverpool (12. 7. 1940).

Po krátkém pobytu v karanténním táboře Cholmondeley Park byl 21. 7. odeslán do čs. leteckého depa v Cosfordu, kde byl 2. 8. 1940 přijat do RAF VR v hodnosti Pilot Officer. Již 6. 8. se v Duxfordu stal příslušníkem 310. čs. stíhací peruti, ale ta měla tehdy pilotů přebytek, takže operační výcvik absolvoval od 17. 8. do 9. 9. 1940 u 6. OTU do Sutton Bridge. Dne 10. 9. 1940 byl přidělen k britské 1. stíhací peruti do Northoltu, odkud se jednotka záhy přesunula do Witteringu, ale již 15. 9. byl přemístěn do Debdenu k 17. stíhací peruti. Obě byly vyzbrojeny Hurricany, v jejichž kabinách se zúčastnil bitvy o Británii, v jejímž průběhu dobyl svá první vzdušná vítězství – ve spolupráci se svými britskými druhy dva letouny sestřelil a třetí vážně poškodil.

Z Debdenu se 17. peruť přesunula 8. 10. 1940 na letiště Martlesham Heath, odkud pak po několika měsících intenzívní operační činnosti zamířila na operační odpočinek do Skotska a na přilehlé ostrovy (mezitím byl 27. 12. 1940 povýšen do hodnosti Flying Officer). Dne 14. 4. 1941 s ní tedy odletěl na letiště Castletown, kde setrval v jejích řadách do 25. 5. 1941 (od 1. do 6. 5. 1941 působil na letišti Elgin).

Po vzniku 313. čs. stíhací peruti se stal jedním z jejích zakládajících příslušníků (27. 5. 1941). Po zformování a výcviku na Spitfirech se záhy podílela na ofenzivních operacích v rámci Portreathského a Hornchurchského křídla. František Fajtl přitom dobyl další dva potvrzené sestřely a jeden letoun poškodil. Po úspěších následovala nejen první vyznamenání, ale i povyšování a svěřování stále zodpovědnějších funkcí. Již 1. 9. 1941 byl povýšen na Flight Lieutenanta, 28. 10. 1941 na kapitána letectva a od 15. 12. 1941 velel A-letce 313. čs. stíhací peruti.

Zdaleka největšího uznání se mu však dostalo 27. 4. 1942, kdy se jako první čs. důstojník stal velitelem britské stíhací perutě. Šlo o 122. stíhací peruť (City of Bombay), operující stejně jako dosavadní Třistatřináctka v rámci Hornchurchského křídla. Byl povýšen na Squadron Leadera a okamžitě se zapojil do dalších ofenzívních operací. V průběhu doprovodu Bostonů nad Lille dne 5. 5. 1942 (operace Circus 157) však došlo k rozsáhlému leteckému střetnutí, v jehož průběhu byl sestřelen (sestřelil ho Lt. Arthur Beese od 1./JG 26 Schlageter). Z místa nouzového přistání u Hardifortu (sev. od Hazebroucku) se mu však podařilo proklouznout mezi něm. vojáky, kteří po něm pátrali.

Za pomoci fr. vlastenců 14. 5. dorazil do Paříže-Puteaux, kde jej skrývala rodina naturalizovaného Čecha Viktora Formánka, rodáka z Fajtlovy rodné vesnice. S falešnými doklady pak 26. 5. vyrazil z Paříže na další etapu útěku přes Bourges (30. 5.) a Montlucon (31. 5.), odkud se dostal do neokupované části Francie, poté z Vichy přes Lyon, Montpellier a Beziéres a na své poslední fr. zastávce, v malém městečku Argéles-sur-Mer ještě 3. 6. stačil odeslat dopis americkému velvyslanci ve Vichy, že se následujícího dne pokusí o přechod Pyrenejí do neutrálního Španělska. Avizoval tak svůj příchod a požádal jej, aby o tom uvědomil britského konzula v Barceloně.

Dobrodružný přechod Pyrenejí se mu za cenu vlastního zranění zdařil 4. 6. 1942, ale v blízkosti obce Espoly jej zatkli španělští vojáci. Nejprve jej uvěznili ve Figueras (4. až 6. 6.), poté v Barceloně (6. až 9. 6.), následně v Zaragoze (9. až 11. 6.) a nakonec v pověstném táboře Campo Concentration, v Mirandě de Ebro, kde od 11. 6. do 12. 8. sdílel bídné poměry s několika obdobnými uprchlíky. Na zásah britského konzula v Madridu byl však „Major Frank Fattle,“ za něhož se vydával, osvobozen.

Odejel 13. 8. do Madridu a odtud přes La Línea do britského Gibraltaru. V noci z 20. na 21. 8. 1942, po více než tříměsíčním putování odtud odletěl do Británie. Po zotavení se stal příslušníkem IČL se sídlem v Londýně, kde jej čekala práce styčného důstojníka. Nejprve byl 25. 9. 1942 nakrátko přidělen na velitelství 11. skupiny Fighter Command, poté byl 2. 10. 1942 zařazen jako čs. styčný důstojník 10. skupiny Fighter Command v Rudloe Maner. Krátký čas, od 15. 5. do 15. 6. 1943 zastával funkci čs. styčného důstojníka přímo u štábu Fighter Command.

Dne 1. 5. 1943 byl povýšen na škpt.let. a 15. 6. 1943 na Wing Commandera a v souvislosti s tímto povýšením několik následujících měsíců strávil ve funkci čs. spoluvelitele bází, na nichž působily jednotlivé perutě čs. křídla, tedy v Churchstantonu (od 15. 6.), Skeabrae (od 24. 6.) a Ibsley (od 22. 9. 1943). Poté, co se 24. 9. 1943 z boje nad Brestem nevrátil velitel 313. perutě S/Ldr Jaroslav Himr, byl 27. 9. 1943 jmenován jeho nástupcem. Podle britských předpisů se v souvislosti s tím musel vzdát své hodnosti Wing Commander a dostal hodnost o stupeň nižší, Squadron Leader.

313. peruť vodil do bojů nad okupovanou Evropou až do svého propuštění ze svazku RAF VR, k čemuž došlo 31. 1. 1944. Mezitím, nejpozději 19. 11. 1943, byl totiž předběžně ustanoven „velitelem stíhací peruti, která má být vyslána do SSSR.“ V čele dvaceti stíhacích pilotů a důstojníka pozemní služby vyplul 21. 2. 1944 na lodi Reina del Pacifico přes Středomoří do SSSR. Po příchodu na letiště Ivanovo (asi 180 km sv. od Moskvy) tito letci 3. 5. 1944 utvořili 128. československou samostatnou stíhací leteckou peruť, která byla k 1. 6. 1944 na letišti Kubinka (jz od Moskvy) reorganizována na 1. československý samostatný stíhací letecký pluk. Jeho velitelem zůstal až do konce války.

V čele pluku o dvou letkách stál nejen v průběhu známých bojů na povstaleckém Slovensku, ale po jeho reorganizaci do tří letek i v závěrečných bojích o Moravskou bránu. Zde uzavřel svou válečnou bilanci, čítající celkem 275 nalétaných operačních hodin – 15 ve Francii, 240 v Británii a 20 v Sovětském svazu. Mezitím byl 1. 11. 1944 (podle jiných zdrojů až 7. 3. 1945) povýšen na majora.

Do Prahy se mjr. František Fajtl vrátil 13. 5. 1945 a setrval v čele pluku do 7. 8. 1945, kdy se pluk chystal k odletu na svou mírovou základnu na Slovensku. Poté byl 8. 8. přidělen k operační skupině 1. odděl. velitelství letectva hl. št., kde setrval do 30. 10. 1945, kdy nastoupil jako posluchač III. ročníku VŠV v Praze. Po jeho absolvování (22. 8. 1946) zastával v hodnosti pplk.gšt. funkci zatímního zástupce velitele pražské 1. let. div.

Kromě toho se aktivně zúčastnil na práci obnovené stavovské organizace letců. Na obnovovací schůzi Svazu letců RČS v roce 1945 se stal jeho předsedou, jímž byl až do nástupu akčního výboru v únoru 1948. Po zrámcování divize se 31. 3. 1948 (podle jiných zdrojů 1. 10. 1948) stal profesorem stolice letectva na VŠV v Praze. Namísto povýšení na plk.gšt. (k 1. 2. 1949) byl téhož dne odeslán na zvláštní dovolenou, 1. 5. 1949 na dovolenou s čekaným a 1. 11. 1949 byl přeložen do výslužby.

Našel si místo pomocného archiváře v NTM na Invalidovně v Praze-Karlíně, ale 10. 1. 1950 byl zatčen a odvezen do TNP na Mírově, kde strávil 16 měsíců. Mezitím byl degradován na vojína (2. 12. 1950) a manželku s půlroční dcerkou vystěhovali z Prahy. Po propuštění (11. 6. 1951) začal pracovat nejprve jako nádeník u stavebního podniku Betona, odkud přešel do Sdruženého komunálního podniku Louny, kde za řadu let prodělal všechny jeho reorganizace až na Okresní stavební podnik Louny; pracoval zde postupně ve funkci skladníka, pokladního, účetního a vedoucího účetní evidence.

V roce 1964 byl částečně rehabilitován. Byla mu nejen navrácena hodnost pplk., ale byl povýšen na plk. V rámci rehabilitace nastoupil roku 1965 u Státní letecké inspekce na místo samostatného inspektora pro vyšetřování leteckých nehod. V té době obnovil i svou poměrně bohatou publikační činnost, zahájenou již za války v Británii a v níž pak pokračoval několik následujících desetiletí.

V roce 1968 se aktivizoval při pokusu o znovuobnovení Svazu letců RČS, jehož byl kdysi předsedou. Obnovovací sjezd, plánovaný na 14.–15. 9. 1968, však zmařila invaze vojsk Varšavské smlouvy. Opět se aktivizoval po Listopadu 1989 a na obnovovacím sjezdu Svazu letců ČSFR (dnes Svaz letců ČR) 31. 3. 1990 byl (spolu s plk. Karlem Mrázkem) zvolen čestným předsedou SL. Již v prosinci 1989 byl také zvolen předsedou Sdružení zahraničních letců (jejichž zájmy do té doby zastupoval Svaz letců svobodného Československa se sídlem v Londýně). K 22. 4. 1992 však z této funkce ze zdravotních důvodů odstoupil (na jeho místo byl zvolen jeho bývalý podřízený plk. Stanislav Hlučka). Dne 1. 5. 1990 byl jedním ze tří prvních západních letců, kteří byli v rámci rehabilitací povýšeni na generálmajory v.v. (společně se svými válečnými druhy, plk. Karlem Mrázkem a plk. Pavlem Kocfeldou) a 8. 5. 2002 byl povýšen na generálporučíka ve výslužbě. Zemřel 4. října 2006 v Praze.

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů.

Aktuálně



Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část čtvrtá. Zážitkový sál, zákopy první světové války.

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část čtvrtá. Zážitkový sál, zákopy první světové války.

02. 10. 2022
Pro první světovou válku byl charakteristický zákopový způsob boje. V zákopech se žilo,…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část třetí. Období první světové války 1914-1918.

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část třetí. Období první světové války 1914-1918.

28. 09. 2022
Třetí částí nové expozice v Armádním muzeu Žižkov je věnována válečnému konfliktu, který…
Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

Osmdesáté čtvrté výročí mnichovského diktátu: kritické dny republiky i národa

26. 09. 2022
Před 84 lety, noci z 29. na 30. září 1938, byla podepsána…
Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

Průvodce novými expozicemi Armádního muzea Žižkov, část druhá. Od roku 1740 do vypuknutí první světové války. 

23. 09. 2022
Druhá část nové expozice v rekonstruovaném Armádním muzeu Žižkov je věnována období od…
Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

Vyšlo nové číslo časopisu Historie a vojenství, letošní třetí

20. 09. 2022
Letošnímu třetímu číslu časopisu Historie a vojenství, které vydává Vojenský historický ústav…