František Kupka: Návrh Řádu Zlaté lípy, 1918

V roce 1918 se světově proslulý český malíř, legionář a jeden ze zakladatelů Památníku odboje František Kupka (1873–1957) věnoval tvorbě návrhů státních a vojenských vyznamenání pro budoucí Československo. Vytvořil předlohu Řádu Zlaté lípy, Čs. válečného kříže 1914–1918 a Čs. revoluční medaile.

 

Papír, akvarel, 33,7 x 26 cm.

Hned po válce byl z těchto tří Kupkových návrhů realizován Československý válečný kříž 1914–1918. Autorem finální podoby Čs. revoluční medaile se nakonec stal v té době nejlepší francouzský sochař Emile-Antoine Bourdelle. Další z jeho návrhů, Řád Zlaté lípy byl uskutečněn po mnoha letech, teprve v roce 2008 jako jedno z nejvyšších rezortních vyznamenání ministra obrany ČR. Toto vyznamenání je udělováno za výjimečný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky. Kupka vycházel v předloze z motivu čtyř vzájemně se prolínajících kruhů, stejně jako u návrhu Válečného kříže.

František Kupka žil trvale již od roku 1895 v Paříži. Ihned po vstupu Francie do války v srpnu 1914 se přihlásil k čs. dobrovolnické jednotce, zařazené k francouzské cizinecké legii. V bitvě u Arrasu v květnu 1915 utrpěl zranění do dolní končetiny. Navíc onemocněl zápalem plic, a tak se vrátil k politické činnosti do Paříže. Velmi úzce spolupracoval s vůdčími osobnostmi naší zahraniční vlády (Čs. národní rady v Paříži) – T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem. Jako předseda organizace zvané České kolonie pečoval o finanční podporu českých a slovenských dobrovolníků na západní frontě. Vedl a ilustroval její časopis pod názvem Bulletin. V roce 1918, kdy opět vstoupil do legií, se zapojil do tvorby návrhů vojenských stejnokrojů a státní symboliky nové republiky. Nechal se inspirovat především francouzskými vzory, které mu byly pochopitelně nejbližší.

V hodnosti kapitána francouzských legií se František Kupka vrátil na jaře roku 1919 do Československa a ihned se zapojil do vedení Památníku odboje – uměleckého sboru při MNO v Praze. V roce 1919 se zúčastnil také veřejné soutěže o novou podobu československé státní a vojenské symboliky. Jeho pět návrhů sice meziresortní Znakovou komisí přijato nebylo, ovšem využitím kombinace červené, modré a bílé barvy se výrazně blížilo vítěznému návrhu Jana Kursy.

Roku 1920 dostal Kupka nabídku k pedagogické činnosti na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho novátorské přednášky o smyslu umění se však setkaly s fatálním nepochopením ze strany studentů i akademické obce. Kupka po tomto nezdaru opustil Prahu a vrátil se do svého ateliéru v Putteaux u Paříže. Československo od té doby navštívil už jen dvakrát a do konce života zůstal zatrpklý vůči své vlasti. Se svými příznivci však zůstal v kontaktu alespoň ve formě zahraničních studijních pobytů, pořádaných v jeho ateliéru v letech 1923–1930. Navštívili jej například sochař Břetislav Benda, malíři Jan Zrzavý nebo Pravoslav Kotík.

Válečná tvorba Františka Kupky je v odborných studiích dlouhodobě a nepochopitelně opomíjená. Snad protože se naprosto vymyká abstraktnímu stylu, díky kterému se stal umělec před rokem 1914 tolik slavným. Není však možné přejít toto několikaleté umělcovo období bez jediné zmínky, aniž by bylo dosaženo komplexního pohledu na jeho celoživotní tvorbu.

Priorita formy umění musela ustoupit účelu, který tato doba „vymknuta z kloubů“ vyžadovala. Návrhy podoby vyznamenání nebo uniforem vznikající československé armády jsou dokladem umělcova přirozeného pocitu povinnosti služby vlasti a národu. A je jasné, že vše, co Kupka vytvořil v letech 1914–1920, vzniklo s těmi nejlepšími úmysly o dokonalost stylu, výrazu a formy.

Ilona Krbcová

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha