František Slunečko

František Slunečko se narodil 2. října 1886 v Mladé Vožici, Odmaturoval 21. července 1905 na vyšší reálce s vyučovacím jazykem českým v Českých Budějovicích, poté absolvoval šest semestrů Českého vysokého učení technického v Praze, kde 26. října 1908 složil I. státní zkoušku ze strojního inženýrství. Dne 28. května 1909 byl odveden a 1 října téhož roku prezentován u rakousko-uherského zeměbraneckého pluku č. 2 ve Svatém Hypolitu. Od roku 1913 byl zaměstnán u státní pošty. Po vypuknutí první světové války byl 3. srpna 1914 mobilizován jako velitel čety zeměbraneckého pluku č. 10 v Mladé Boleslavi.

Na ruské frontě byl již 21. prosince 1914 zajat a v zajetí strávil následující dva roky. Dne 28. července 1916 dobrovolně vstoupil do Srbské armády, kde získal hodnost podporučíka a velení čety v záložním praporu 6. pluku 2. srbské dobrovolnické divize v Oděse. Od prosince 1916 přešel do důstojnické skupiny generála Červinky v Bělgorodu a k 8. čs. střeleckému pluku „Slezskému“. Od 25. června 1917 velel rotě, později praporu. Do vlasti se vrátil 4. srpna 1920 ve funkci zástupce velitele 8. střeleckého pluku, v hodnosti majora.

Po povýšení do hodnosti plukovníka pěchoty převzal 17. listopadu 1922 velení pěšího pluku 8, s posádkou v Českém Těšíně. V roce 1923 se oženil a od 28. února 1929 byl ustanoven velitelem 16. pěší brigády v Místku. V létě téhož roku, 16. července 1936, byl povýšen na brigádního generála. Od 1. října 1930 byl pověřen vedením funkce zástupce velitele Zemského vojenského velitelství Košice a od 31. prosince téhož roku byl do této funkce i ustanoven a vykonával ji až do 31. prosince 1936, kdy byl ustanoven velitelem 12. pěší brigády ve Znojmě podléhající 6. divizi. Od 1. ledna 1938 byl ustanoven zástupcem velitele 6. divize a od 1. 5. 1938 pak velitelem skupiny 2 „Jaromír“ ve III. sboru.

Za mobilizace byl od 23. září do 13. října 1938 velitelem Hraniční oblasti Jemnice. Po Mnichovu byl přidělen velitelství III. sboru v Brně. Po okupaci v roce 1939 se okamžitě zapojil do odboje v rámci Obrany národa a stal se vojenským velitelem oblasti Morava-západ se stanovištěm velitele v Brně. Od roku 1942 se skrýval v ilegalitě v okolí Mnichova Hradiště a pod svým krycím jménem „Alex“ postupně vybudoval ilegální organizaci s rozsáhlými kontakty v Praze a v severních a středních Čechách.

Dne 30. dubna 1945 přijel do Prahy a ujal se vedení domácího vojenského odboje po zatčeném generálu Novákovi. Spolu se štábem pplk.gšt. Raimunda Mrázka uspořádal organizaci velení vojenských odbojových skupin. Ustanovil generála Karla Kutlvašra vojenským velitelem velké Prahy a generála Fišeru velitelem oblasti západně od Prahy. Po živelném propuknutí povstání v pražských ulicích dopoledne 5. května vydal rozkaz k zahájení vojenských akcí. Aktivoval vojenské velitelství velké Prahy „Bartoš“ a sám se ujal velení velitelství „Alex“ s působností v Čechách, mimo Prahu. Všem mimopražským oblastem vydal rozkaz, aby „stěhovaly naplno“, tedy aby vojensky vystoupily proti Němcům. Prostřednictvím člena svého štábu, plk. Sameše, byl v kontaktu s Českou národní radou a dne 6. května navázal spojení s předsedou její vojenské sekce, kpt. Nechanským. Dne 8. května odejel do Českého Brodu v čele delegace České národní rady, kde přijal kapitulaci sil generála Reimanna. Po propuštění generála Zdeňka Nováka z pankrácké věznice se generál Slunečko stal jeho zástupcem v čele velitelství „Alex“, které v první polovině května 1945 zajišťovalo vojenské obsazení pohraničních oblastí, odtržených Německem v roce 1938.

Od 26. května 1945 byl ustanoven zástupcem velitele I. sboru. Záhy na to byl 1. srpna 1945 povýšen na divizního generála a od 28. října 1945 se stal velitelem I. sboru. Dnem 1. června 1946 byl, vzhledem k dosažení šedesátileté věkové hranice, přeložen do výslužby.

Po roce 1948 byl uvězněn a vyšetřován v souvislosti s procesem s ilegální organizací „štáb organizace PZ – Pravda zvítězí“. V roce 1951 byl v rámci „akce B“ přinucen se z Prahy vystěhovat do Branžeže u Mnichova Hradiště. V šedesátých letech se vrátil do Prahy, kde 10. prosince 1963 zemřel.

Tomáš Jakl

PROJEKT 300 – 100 LET je jedním z příspěvků Vojenského historického ústavu Praha k letošnímu výročí sta let od vzniku samostatného Československa. Projekt představuje vojenské osobnosti, zbraně a události se vztahem k české historii zahrnující století 1918 – 2018.