Konzervátorský a restaurátorský zásah – 7,5cm polní kanón d/29 vzor 1911

Na restaurátorském účelovém pracovišti Vojenského technického muzea v Lešanech, které je součástí Vojenského historického ústavu Praha, se provádí konzervátorské i restaurátorské zásahy sbírkových předmětů širokého rozsahu především těžké bojové techniky, automobilové techniky a dělostřeleckých zbraní armád téměř celého světa.

 

Zmíněné restaurátorské pracoviště prochází v posledních letech rozsáhlou reformou tak, aby se rozšířily schopnosti a možnosti konzervování a restaurování – jak vojenské výstroje a výzbroje, tak dalších sbírkových předmětů především ze dřeva, kůže, textilu a jiných materiálů jako jsou modely, rámy obrazů, historický nábytek, kastle radiostanic, uniformy apod. Hlavním smyslem je uchovat pro následující generace co největší množství předmětů muzejní povahy, které pak VHÚ Praha prezentuje ve svých stálých expozicích, výstavách i akcích pro veřejnost.

V roce 2015 byl na restaurátorském pracovišti v Lešanech konzervován 75mm polní kanón d/29 vzor 1911 vyrobený ve Škodových závodech v Plzni. Ty byly za Rakouska-Uherska největší zbrojovkou monarchie a na prahu 1. světové zvládaly konstrukčně i výrobně veškeré námořní i pozemní dělostřelecké zbraně a jejich střelivo. V porovnání se světem dělostřelecký obor ve Škodových závodech nezaostával, v některých směrech dosahoval špičkových výsledků. Díky tomu se o škodovácká děla ucházeli také zahraniční zákazníci. V případě polních děl to byly zejména Čína, Turecko, ale kupříkladu také carské Rusko.

7,5cm polní kanón d/29 vzor 1911 systému Škoda se zákluzem 1390 mm byl vyráběn ve větším množství hlavně pro export do Číny. Konkrétně tento byl vyroben v roce 1914. Na místo určení se však nedostala celá dodávka. Po vypuknutí 1. světové války byla část dodávky zabavena italskými orgány na lodi, která děla převážela do Číny. Zbytek převzala v plzeňské továrně Skoda Werke vojenská správa, která je okamžitě zařadila do výzbroje rakousko-uherské armády a poslala na srbskou frontu.

Dělo má ocelovou hlaveň, vodorovný klínový závěr, kapalinovou zákluzovou brzdu a zpruhový vratník. Dále pak chobotovou lafetu se štítem. Ráže děla je 75 mm, hmotnost střely 6 kg, počáteční rychlost střely 520 m/s, dostřel 6000 m a hmotnost zbraně 925 kg. Ve sbírce VHÚ se nacházejí dva kanóny tohoto typu.

 

Před konzervátorským zásahem kanón vykazoval silné známky koroze zejména na místech, na kterých od jeho výroby nebyla aplikována krycí povrchová úprava. Především to byly kluzné části nápravy kol, na kterých sedí i lafeta kanónu. Lafeta se zbraňovým systémem má možnost vertikálního pohybu po nápravě za pomocí ozubeného ústrojí. Části s korozními produkty ocele, které byly způsobené opotřebením manuální obsluhou kanónu, byly odstraněny stejnou metodou jako korozní produkty nápravy.

Po demontáži loukoťových kol bylo přistoupeno k odmaštění celého kanónu a k čištění povrchové úpravy za pomocí silikonové emulze. Na zmíněná místa s korozními produkty ocele byl aplikován bezoplachový odrezovač HB-SIL, jenž obsahuje účinnou látku kyselinu fosforečnou. Následně po narušení korozní vrstvy byla koroze mechanicky odstraňována za pomocí jemného ocelového kartáče. Proces bylo nutné opakovat několikrát až do úplného odstranění korozní vrstvy.

Stejný proces byl následně aplikován na místa mechanického opotřebení u pouzdra závěru a i na samotném závěru. Všechny části, které prošly odstraněním korozních produktů ocele, byly zakonzervovány voskem Revax 30. Místa, která vykazovala korozní produkty u povrchové úpravy, byla mechanicky ošetřená a byl na ně aplikován konzervační přípravek pro neutralizaci koroze oceli, která zůstává v mikro pórech ošetřeného povrchu, tzv. Tanát. Po pečlivém vykartáčování tanátové vrstvy byl na ošetřená místa aplikován konzervační vosk Revax 30.

Přestože statigrafický rozbor ani spektrální analýza nebyla provedena a tudíž nelze se stoprocentní jistotou určit původní povrchovou úpravu, na základě opotřebení předmětu byl stanoven předpoklad, že na kanónu je původní povrchová úprava. Zde však necháváme prostor hlubšímu badatelskému pokračování.

Na konzervaci povrchové úpravy byl na základě zkoušek rozpustnosti povrchové úpravy použitý akrylátový roztok s včelím voskem, který byl po 24 hodinách rozleštěn flanelem. Jedná se o reverzibilní dočasnou povrchovou konzervaci, která by v interiérovém uložení tohoto sbírkového předmětu měla vydržet po dobu 5 – 7 let.

Loukoťová kola prošla čištěním za pomocí mýdlové pěny s neutrálním PH. Po nanesení pěny byla stírána jemným savým papírem a tak se odstranily nečistoty. Konzervace byla provedena akrylátovým roztokem s včelím voskem. Kola byla osazená nábojem na nápravu, kde na kontaktních místech bylo aplikováno plastické mazivo.

Vnitřek hlavně, který nevykazoval extrémní známky koroze, byl čištěn a nakonzervován plastickým mazivem. Závěr byl po rozebrání a odstranění korozních produktů konzervován Revaxem 30 a po zpětné instalaci do pouzdra závěru, byly kluzné části styčných ploch opatřeny plastickým mazivem.

Další fáze restaurátorského zásahu byly dva sedáky pro obsluhu zbraně. Fragmenty, které se dochovaly na sedačkách, nám pomohly k rekonstrukci čalounění. Dle těchto fragmentů mosazných pásků, zbytků usně a měděných nýtů, bylo možné provést technologický postup potahů. Prvním krokem byla výroba dřevěného kopyta pro vytažení a vyformování hovězí kůže o tloušťce 3 mm. Kůže byla vytahována za pomocí teplé vody a fixována ke kopytu.

Po odpaření vody a ustálení tvaru usňového potahu, bylo přistoupeno k vykrojení měkké výplně pod kožený usňový potah. Po aplikaci na plechovou kostru sedáků byl potah osazen dle původního technologického postupu a zafixován mosazným páskem za pomocí měděných nýtů, které byly osazeny do původních dírek plechu sedáků. Useň byla natukována tukovacím roztokem a následně opatřena nánosem leštitelného vosku pro ochranu usní.

Konzervátorský a restaurátorský zásah byl proveden s vysokou restaurátorskou etikou, která je velice důležitá pro zachování výpovědné hodnoty sbírkového předmětu pro další generace. Doporučený režim uložení je 35% Rv. při teplotách od 16– 24 ˚C bez větších výkyvů.

Miroslav Kosťun, restaurátor

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha