Kordík pro důstojníky a rotmistry letectva vzor 1927

S myšlenkou na zavedení poboční zbraně pro důstojníky a rotmistry československého letectva přišel v roce 1925 gen. Stanislav Čeček, který v té době vedle své funkce přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky vykonával i funkci přednosty III. odboru (leteckého) Ministerstva národní obrany.

 

Již zavedená šavle pro důstojníky armády nebyla pro letce vhodná, a proto bylo rozhodnuto vytvořit pro ně kratší mečík, který byl v roce 1927 předpisem MNO zaveden po ruském vzoru pod názvem kordík. Původně gen. Čeček vyzval jednotlivé letecké pluky k podání návrhu na vzhled kordíku. Ty předložené však nesplnily očekávání, a proto byl nakonec realizován návrh architekta Suchardy. Kordík měl být nošen důstojníky a rotmistry letectva ve službě i s vycházkovým stejnokrojem.

Kordík má přímou, dvoubřitou čepel průřezu kosočtverce. Na vnější straně pod záštitou je značena výrobcem „WLASZLOVITS ŠTÓS“, přejímací značkou ve tvaru lvíčka a dvojčíslím „27“, označujícím rok výroby kordíku 1927. Na vnitřní straně je raženo pořadové číslo zbraně „336“.

Jílec ze žlutého kovu je zakončen čtyřhrannou maticí se šroubovacím oválným knoflíkem. Mírně vypouklé střenky jsou z obou stran vyloženy světlou rohovinou. Záštitu, která má tvarově připomínat křídla dvouplošníku, tvoří dvě na sobě ležící dolů vypouklá ramena, z nichž spodní je kratší. Ve středu těchto ramen je kruhový medailon, na kterém je v kosočtverci ohraničeném kruhem umístěn lev z malého státního znaku ČSR.

Pochva ze žlutého kovu je potažena tmavohnědou semišovou kůží a opatřena obústkem a objímkou s pevnými trojúhelníkovými závěsy a botkou. Obústek i botka jsou zdobeny geometrickými motivy. Závěsník z tmavohnědé semišové kůže je opatřen dvěma obdélníkovými posuvnými sponkami se stavěcími šroubky, které umožňují prodloužení nebo zkrácení závěsníku podle potřeb nositele. Závěsník je zakončen pružinovou karabinou.

 

Délka 352 mm, délka čepele 221 mm, šířka čepele 24 mm, hmotnost 270 g, hmotnost s pochvou 504 g.

Jan Šach

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha