Muž, který byl vzorem Otakaru Jarošovi: brigádní generál in memoriam František Konopásek

Před 71 lety prožíval poslední týdny svého života v německé věznici československý důstojník František Konopásek, přímý účastník protinacistického odboje. V poslední době se podařilo upřesnit některé údaje o jeho životě, proto u příležitosti blížícího se výročí Konopáskovy tragické smrti – 16. března 1943 – tohoto hrdinu připomínáme.

 

Narodil se 26. listopadu 1890 v Lužné v okrese Rakovník. Po základním vzdělání absolvoval v letech 1903 až 1911 vyšší reálku s maturitou v Rakovníku a Lounech, potom nastoupil jako jednoroční dobrovolník do rakouské armády a roku 1912 byl frekventantem záložní důstojnické školy pěšího pluku č. 87 v Pulji. Po návratu do civilu prošel v letech 1913 až 1914 učitelským kurzem v Praze.

Jako kadet aspirant byl 19. července 1914 povolán na cvičení a následně poslán na ruskou frontu. Dne 1. ledna 1915 ho povýšili na praporčíka, během bojů v Karpatech však 25. března téhož roku padl do ruského zajetí. Do československých legií se přihlásil 21. srpna 1916, nejdříve byl umístěn na práci v kovárně v Taganrogu, od 12. července 1917 se stal příslušníkem 5. roty pěšího pluku 7 „Tatranského“, v říjnu jej pověřili náborem nových dobrovolců a 28. srpna 1918 přemístili k pěšímu pluku 12 na funkci velitele 6. roty. V září byl povýšen na nadporučíka. Na kapitána jej povýšili 1. května 1919.

 

Po návratu do vlasti byl 14. září 1920 přemístěn ke štábu 3. divize, od 28. listopadu působil na funkci velitele 5. roty pěšího pluku 46 v Chomutově. Na štábního kapitána byl povýšen 2. prosince 1921. U pluku v následujících letech vystřídal několik funkcí, od dubna 1927 velel praporu. Na majora byl povýšen 5. července 1923 a na podplukovníka 14. prosince 1927.

Novým působištěm, se mu 14. září 1931 Válečná škola v Praze, kde ve školním roce 1931/1932 přednášel jako profesor pěchotní taktiku. Od 15. června 1933 opět sloužil u jednotek, krátce na funkci zástupce velitele pěšího pluku 5, od 31. července na stejné funkci u pěšího pluku 28 v Praze. Na plukovníka byl povýšen 1. července 1935.

Dne 30. listopadu 1936 se stal zatímním velitelem cyklistického praporu 1 v Josefově a řádným 15. prosince téhož roku. V čele této jednotky zůstal až do nacistické okupace v březnu 1939.

Po vzniku protektorátu a likvidaci československé branné moci odešel do civilního života, zapojil se však do činnosti odbojové organizace Obrana národa.

František Konopásek byl ženatý, měl dvě dcery a syna, manželství všech však zůstala bezdětná.

Je nicméně pozoruhodné, že byl současně velkým osobním vzorem pro svého synovce Otakara Jaroše, jenž následoval jeho příkladu a stal se rovněž vojákem z povolání. Jaroš po okupaci odešel do Polska, prodělal internaci v Sovětském svazu a během prvního boje československých jednotek na východní frontě velel obraně Sokolova. Na svém velitelském stanovišti Otakar Jaroš 8. března 1943 padl.

Smutným paradoxem jej jeho obdivovaný strýc přežil o pouhý týden. Gestapo rozkrylo ilegální organizaci a Františka Konopáska zatklo. Plukovník byl nacisty popraven 16. března 1943 v Berlíně. Po válce jeho hrdinství ocenili 5. listopadu 1947 posmrtným povýšením na brigádního generála.

Ivo Pejčoch

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha