Aktuální výstavy

Výstava „Tobruk – příběh pěšího praporu“

Vítězné náměstí, Praha 6, u budovy Generálního štábu Armády České republiky

Od 19. října 2021

 

Venkovní panelová expozice, která přibližuje historii nasazení československých vojáků během druhé světové války v Severní Africe. Autorem výstavy je historik VHÚ Tomáš Jakl. Výstava byla vytvořena jako připomínka 80. výročí začátku bojů o Tobruk, jichž se Čechoslováci účastnili.

Expozice se skládá z 22 panelů, které textově a fotograficky přibližují válečnou situaci na Blízkém východě, v Severní Africe a ve Středomoří od konce 30. let až po rok 1943. Jádrem je vykreslení bojů u severoafrického města Tobruk, respektive o tamní pevnost, kde českoslovenští vojáci odolávali útokům nepřítele.

V letech 1941 a 1942 bylo svedeno v severolybijském Tobruku a jeho okolí několik bitev mezi britskou armádou a tzv. Afrikakorpsem, tedy německými a italskými jednotkami. Město bylo několikrát dobyto oběma stranami. V dubnu 1941 byl Tobruk obklíčen německo-italskými vojsky, území hájily britské a australské jednotky, které byly v říjnu 1941 vystřídány čerstvými silami. Mezi ně patřila i polská Samostatná brigáda karpatských střelců, jíž byl podřízen také 11. československý pěší prapor – Východní. Pro československé jednotky to byla největší válečná akce na Blízkém Východě a v Severní Africe. Československý pěší prapor pod velením Karla Klapálka o síle 643 mužů zde od 21. října do 10. prosince 1941 hájil nejvíce ohrožený západní úsek pevnostního perimetru. V bojích o Tobruk padlo 14 příslušníků praporu, 26 bylo těžce a 55 lehce zraněno.

 

 

Výstava (Po)zapomenutí legionáři

Písecká brána, Praha 6

Od 28. října 2021

 

Expozice vytvořená Vojenským historickým ústavem Praha ve spolupráci s městskou částí Praha 6 shrnuje, jakým způsobem se v této městské části pojmenovávaly po vzniku republiky některé ulice a jak se názvy těchto ulic v důsledku nástupu totalitních režimů měnily. Původně šlo o ucelený systém názvů ulic s legionářskou tematikou.

Celkem 38 ulic a náměstí v Bubenči a Dejvicích bylo po roce 1918 pojmenováno po československých legiích, bojištích první světové války a událostech spojených se vznikem samostatné republiky. Pouze dvě z nich si ovšem udržely názvy i během protektorátu, v 50. letech ale po krátkém návratu k jejich původním prvorepublikovým názvům, byly přejmenovány všechny. Až na pět. V 90. letech se pak nekonal velký návrat k původním prvorepublikovým názvům, jak by se dalo čekat, a tak se do dnešní doby z 20. let dochovalo jen 11 názvů.