Výstava přibližuje (nejen) osudy nespravedlivě odsouzených důstojníků čs. armády

Pod názvem Destrukce důstojnického sboru nalezne návštěvník na pražském Vítězném náměstí, poblíž budovy Generálního štábu Armády ČR, mimořádně zajímavou výstavu přibližující temnou kapitolu našich dějin. Expozice na více než dvou desítkách panelů přibližuje osudy profesionálních vojáků především ve velitelských funkcích v letech 1945-1958, s důrazem na období bezpráví a čistek po roce 1948. Autory výstavy jsou historici VHÚ Jiří Plachý, Jan Šach a Prokop Tomek.

 

Komunistický režim po převratu 1948 usiloval o ovládnutí všech vrstev společnosti. V několika málo letech po únorovém převratu provedl totální destrukci celého velitelského sboru, neboť většina důstojníků byla ve smyslu přísahy pevně oddána ideálům demokracie a vlastenectví. Dvě třetiny vojáků z povolání sloužících v únoru 1948 byly z armády nemilosrdně odstraněny.

Výstava Destrukce důstojnického sboru ukazuje na dvaceti dvou panelech slovem i obrazem to, jakým způsobem komunisté postupně ovládli po roce 1945 armádu a jak také naložili s těmi, kteří jim byli nepohodlní. Komunistický režim nepotřeboval odborně a morálně vyspělého vojáka z povolání, schopného samostatně myslet a konat, ale potřeboval bezmezně oddaného důstojníka, který bude z přesvědčení vykonávat jakékoli rozkazy.

Jednotlivé části výstavy mapují složité období po roce 1945 a pak celkem čtyři vlny poúnorových čistek v armádě. Dále se zabývají osudy jednotlivých významných vojáků – Aloise Lišky, Heliodora Píky, Bohumila Bočka, Karla Klapálka a dalších, některé z panelů jsou věnovány i nechvalně proslulému domečku-mučírně na Hradčanech či vězení na Mírově. Pozornost je soustředěna i na pomocné technické prapory a další témata.

Na posledním panelu může návštěvník výstavy číst tuto shrnující a v mnohém otřesnou bilanci:

„Velitelský sbor poválečné československé armády vznikal ze všech zahraničních a domácích odbojových složek, ale i z vojáků meziválečné čs. branné moci, kteří se do odboje nezapojili nebo naopak sloužili v armádě Slovenského státu a ve vládním vojsku. Způsob, jakým byl vytvářen, vedl k tomu, že byl vytvořen nejednotný velitelský sbor atomizovaný do různých zájmových skupin. To umožnilo po únorovém převratu komunistické straně snadněji ovládnout armádu.

Aby si zajistila mocenské postavení ve státě, rozhodla se přebudovat velitelský sbor na základě tzv. třídně politických kritérií. To znamenalo, že těsně po únoru muselo opustit armádu 27 generálů a 813 vyšších důstojníků. Následná vlna čistek ve velitelském sboru zasáhla všechny jeho skupiny (vojáky ze Západu, z Východu, z domácího vojska, odbojáře i „španěláky“).

V letech 1948 až 1953 bylo z celkového počtu více než 13 000 příslušníků velitelského sboru skoro 4 000 důstojníků propuštěno z politických důvodů, takřka 1 000 odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody, 28 popraveno na základě vykonstruovaných soudních procesů, téměř 500 odesláno do táborů nucené práce a 2 500 vystěhováno do přikázaných míst.

V roce 1956 sloužilo v ČSLA více než 80 procent vojáků z povolání, kteří do armády přišli po únoru 1948. Přes 66 procent z nich bylo členy KSČ a dalších 16 procent členy ČSM.

Nastoupený reformní kurz ve druhé polovině 60. let vrcholící pražským jarem v roce 1968 rozběhl rehabilitační proces, který se týkal také vojáků z povolání i v základní službě perzekvovaných v první polovině 50. let. Invaze armád států Varšavské smlouvy násilně ukončila nastoupený reformní kurz a přerušila i rehabilitaci bývalých příslušníků armády. Naopak počínající normalizace zahájila novou vlnu čistek v ČSLA, během níž opustilo armádu na 6 500 vojáků z povolání.

Úplné rehabilitace se všechny skupiny perzekvovaných dočkaly až po zhroucení komunistického totalitního režimu na podzim 1989.“

 

Symbolem poúnorových čistek v československé armádě se stal divizní generál Heliodor Píka (nar. 3. července 1897). Právě on byl před 70 lety popraven – stalo se tak 21. června roku 1949.

V meziválečném období pracoval Píka v různých štábních funkcích a patřil k nejlepším čs. zpravodajcům a diplomatům. Ve funkci náčelníka Čs. vojenské mise v SSSR měl zásadní podíl na vzniku a formování našich východních vojenských jednotek, jako význačný představitel londýnské exilové vlády měl zcela rozdílné názory na budování čs. vojenských jednotek v SSSR a na jejich využití.

Dlouhodobá a mnohdy málo skrývaná nenávist komunistů vůči jeho osobě vyústila ve vykonstruované soudní líčení, které skončilo jeho justiční vraždou. Dnes již není žádných pochyb o tom, že proces byl iniciován ze strany sovětských nejvyšších míst.

RED

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha