Obrněný transportér OT-64 SKOT

V rámci vojenské přehlídky konané v Praze na Letné 9. května 1965 při příležitosti 20. výročí osvobození Československa se veřejnosti poprvé oficiálně představily zcela nové střední kolové obrněné transportéry OT-64 SKOT. Transportér, který se stal nástupcem světoznámé meziválečné československé konstrukční školy speciálních vojenských vozidel, lze dodnes právem považovat za jednu z nejprogresivnějších konstrukcí, jaká kdy vznikla v našich zemích. V polovině 60. let představoval jeden z nejmodernějších obrněných transportérů na světě.

 

Z celého složitého vývoje transportéru OT-64 zbylo zdánlivě pouze pár zaprášených kartonů v archivu firmy AVIA a.s. a dokumenty uložené ve Vojenském ústředním archivu. V depozitáři Vojenského technického muzea v Lešanech u Týnce nad Sázavou se ale až do dnešních dnů dochoval i jeden velmi hmatatelný doklad o vývoji tohoto transportéru. Je jím poslední z prototypů, který se stal pod názvem SKOT IV předobrazem sériového provedení transportérů.

V lednu 1956 dostala 22. (tanková) katedra Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého Brno úkol připravit ideový projekt vícenápravového středního kolového transportéru. Tato studie položila základ pozdějšího projektu SKOT. Transportér se definitivně dostal do plánu vývoje v roce 1958. Konečný projekt byl předložen MNO ke schválení 31. prosince 1958. Řešením úkolu bylo pověřeno Ministerstvo všeobecného strojírenství, které jej přidělilo Automobilovým závodům Klementa Gottwalda Praha, kde se vývoj rozeběhl pod označením A-105. K 1. lednu 1961 došlo ke sloučení AZKG Praha (dříve PRAGA) se Závody Jiřího Dimitrova Letňany (dříve AVIA), čímž vznikl národní podnik Automobilové závody Letňany. V rámci vývoje transportéru SKOT byly postaveny celkem čtyři prototypy. Výroba prvního z nich, označeného SKOT-I, byla zahájena v prvním pololetí roku 1959 a prototyp byl dokončen k 30. květnu 1960. V listopadu 1960 byly provedeny střelecké zkoušky z pěchotních zbraní se samostatnou pancéřovou korbou č. IV. Korba při zkouškách nesplnila základní TTP a MNO si proto 24. prosince 1960 objednalo výrobu jedné rekonstruované korby pro opakování střeleckých zkoušek a další korby pro výrobu dodnes dochovaného prototypu SKOT IV. Neúspěšné střelecké zkoušky vedly ke změnám ve sklonu pancíře, přičemž vzrostla tloušťka některých jeho částí. Nová korba prodělala zkoušky v roce 1961 a výsledky ukázaly, že provedená rekonstrukce odstranila zjištěné nedostatky a zlepšila její střeleckou odolnost.

Ačkoliv byl vývoj moderního obrněného transportéru v plném proudu, nebylo zdaleka rozhodnuto o jeho finálním výrobci. Československý průmysl opakovaně zdůrazňoval nedostatek kapacit pro tak náročný projekt. V průběhu pátého zasedání československo-polského výboru pro hospodářskou spolupráci, které proběhlo v srpnu 1960 ve Varšavě, se na žádost polské strany poprvé jednalo o možné kooperaci obou stran při výrobě kolových obrněných transportérů. V březnu následujícího roku proběhla série jednání o přistoupení Polska k výrobě transportéru SKOT. Na zasedání Stálé komise RVHP pro spolupráci v oblasti obranného průmyslu, probíhajícím v Moskvě ve dnech 25. až 27. července 1961, Polsko oficiálně sdělilo, že má v dané oblasti zájem o spolupráci s Československem.

Ve dnech 26. března až 5. dubna 1962 byly v Praze projednány otázky spojené s uzavřením mezistátní dohody. Na základě stavu prototypu SKOT-IV a podle něho zpracované dokumentace pro sériovou výrobu z května 1963 byla definitivně stanovena delimitace výroby. Československo v následujících letech dodávalo do Polska celkem 223 položek od 57 dodavatelů. Nejdůležitějšími dodavateli byly AZ Letňany (nápravy), AZKG-PRAGA (převodovky, mezinápravové redukce), TATRA Kopřivnice (motory), SMZ Dubnica nad Váhom (spojovací hřídele) a ZVVZ Liberec (filtroventilace). Finálním výrobcem v Polsku se stal FSC Lublin.

V závěru roku 1963 byly podle plánu vyrobeny první tři transportéry ověřovací série. V roce 1964 získala ČSLA prvních 200 transportérů OT-64 a v následujícím roce dalších 500. Zavedení OT-64 SKOT do výzbroje ČSLA se oproti původně plánovanému roku 1962 o tři roky opozdilo. Ministr národní obrany armádní generál Bohumír Lomský měl předložit návrh na zavedení Vojenské komisi obrany ÚV KSČ 3. dubna 1965, ale stalo se tak až 3. května téhož roku. Tento den lze chápat jako oficiální datum zavedení transportéru SKOT do výzbroje ČSLA. Vzniklo tak velmi moderní až futuristické bojové vozidlo, převyšující i přes řadu dětských nemocí světovou konkurenci. Po zahájení sériové výroby byl SKOT postupně přijat do výzbroje 15 států světa.

 

Motor: čtyřdobý vzduchem chlazený vznětový vidlicový osmiválec Tatra T-928-14

výkon: 132 kW (180 k)

objem: 11 760 cm3

Maximální rychlost jízdy: 94 km/h

Maximální rychlost plavby: 9 km/h

Bojová hmotnost: 13 000 kg

Osádka: 2 + 18

Jízdní dosah: 740 km

Rok výroby: 1962

 

Michal Burian

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha