Paul Nash, malíř (nejen) obou světových válek

„Ach, ty překrásné zákopy, v noci, za úsvitu, za soumraku. Zacelí se mi vůbec někdy ta díra, kterou vyvrtaly v mé mysli? Představ si rozsáhlou krajinu, rovinatou, jen tu a tam porostlou stromy. A těch pár stromů, které zůstaly, jsou zjizvené a polámané, nahé a plné strachu a trhlin. Země na míle kolem je rozrytá zákopy, zubožená obrovskými zírajícími krátery, v nichž leží voda, stojatá a studená či zasypaná hroudami hlíny, zcuchaným zrezivělým drátem, dřevem, pytli s pískem a vším tím válečným odpadem.“ (Paul Nash, z dopisu jeho ženě Margaret, Ypry, Belgie, Velký pátek 6. dubna 1917.)

 

Necelé dva měsíce poté, co napsal své manželce Margaret citovaný dopis, anglický malíř Paul Nash (1889–1946), v té době second lieutenant Hampshirského pluku bojujícího na západní frontě, utrpěl po pádu do zákopu zranění a evakuovali jej do vlasti. Měl vlastně štěstí, protože jen o pár týdnů později byl jeho pluk při útoku na německá postavení zmasakrován… Na frontu se Nash vrátil až v listopadu 1917, ovšem již jako oficiální válečný malíř. Ale jeho popis válečného pole, jak jej popsal manželce, je vlastně literárním ztvárněním jeho slavného pozdějšího obrazu Tvoříme nový svět.

Právě název tohoto plátna si kurátorky výstavy v londýnské galerii Tate Britain „vypůjčily“ pro pojmenování druhé části expozice, která se věnovala Nashově tvorbě reflektující první světovou válku. V tomto sálu bylo vystaveno celkem sedm olejomaleb a akvarelů, jimž vévodilo další Nashovo proslulé dílo – Meninská cesta, jeho nejrozměrnější plátno. Obrazy pak ve vitríně doplňovaly ukázky z dvou malířových dopisů manželce z roku 1917 či jeho ilustrace pro válečné publikace z let 1918 a 1919.

Paula Nashe jmenovali oficiálním válečným malířem i za druhého světového válečného konfliktu. Této části jeho bohaté tvorby byl věnován osmý výstavní sál, kterému vévodily dvě olejomalby – Totes Meer (Mrtvé moře), vytvořené v letech 1940 až 1941, a Bitva o Německo z roku 1944. Tyto obrazy doplnilo pět menších akvarelů z roku 1940.

Všechny práce mají společného jmenovatele – zobrazení letecké války. Nezasvěcené návštěvníky výstavy zřejmě překvapilo šest černobílých fotografií, které výtvarník pořídil v roce 1940 na vrakovišti německých letadel zvaného The Cowley Dump nedaleko jeho domu v Oxfordu. Ano, malíř byl totiž i vynikajícím fotografem. S tímto médiem začal pracovat již v roce 1930, kdy fotografoval anglickou krajinu na kapesní fotoaparát Kodak. Jeho fotografie si z uměleckého hlediska nijak nezadají s jeho obrazy. Snímky německých vraků však pořizoval především jako přípravné práce pro svůj obraz Totes Meer vlastně jako doplněk ke svým skicám. Celkem 1267 Nashových černobílých negativů vlastní od roku 1970 právě archiv Tate Gallery.

A jak na vrakovišti pracoval, představila ukázka z téměř půlhodinového filmového dokumentu režisérky a scénáristky Jill Craigie (1911–1999) Out of Chaos z roku 1944, v němž autorka zachytila tvorbu několika oficiálních válečných výtvarníků – krom Nashe také Henryho Moora, Grahama Sutherlanda a Stanleyho Spencera.

Přestože Totes Meer patří k nejpůsobivějším výtvarným dílům představujícím válečný zmar, tehdejším představitelům britské armády a letectva se příliš nelíbil. Například Air Commodore Harald Peake, zástupce Ministerstva letectví ve War Artists’ Advisory Committee (WAAC), mu zřejmě neporozuměl a odmítal jej… Podle něj měl Nash malovat úspěšná britská letadla, a ne vraky německých letadel. Naopak předseda WAAC Kenneth Clark, ředitel londýnské Národní galerie, obraz hájil a považoval jej – oprávněně – za jedno z nejlepších děl, které WAAC objednal.

 

Paul Nash se narodil 11. května 1889 v Londýně, kde také studoval výtvarné umění na několika školách v Londýně včetně proslulé Slade School of Art. Již v listopadu 1912 měl svou první výstavu kreseb v londýnské Carfax Gallery. V roce 1914, po vypuknutí první světové války, vstoupil dobrovolně do armády. Proslavila jej zejména samostatná výstava Prázdnota války, kterou v květnu 1918 uspořádala londýnská Leicester Galleries.

Mezi válkami byl jednou z vůdčích osobností britského moderního umění. Roku 1933 založil avantgardní hnutí – skupinu Unit One, k níž patřili krom jiných také Henry Moore, Barbara Hepworth či Ben Nicholson. Vytvořil také svoji vlastní formu surrealismu, symbolického a také velmi lyrického. Paul Nash zemřel 11. července 1946 na zápal plic. Připomeňme, že malířem byl i jeho mladší bratr John (1893–1977), jenž zůstává tak ve stínu svého slavnějšího sourozence.

Výstava v Tate Britain jednoduše nazvaná Paul Nash, představila ty nejlepší z jeho prací – od počátečních kreseb z roku 1910, přes práce z obou válek a surrealistických krajinomaleb z třicátých let až po poslední díla včetně jeho plátna Zatmění slunečnice z roku 1945. Nechyběly tu ale ani ukázky jeho sochařské tvorby. Unikátem je tak dřevěná skulptura Měsíční voliéra z roku z roku 1937. Ta se během války ztratila a teprve počátkem roku 2016 ji objevili rozebranou na kousky v jakési papírové krabici. Měsíční voliéru znovu složili a pečlivě zrestaurovali, takže ji veřejnost mohla po více než sedmdesáti letech opět obdivovat. Pozorný návštěvník výstavy si musel povšimnout jednoho charakteristického rysu Nashovy tvorby – jeho krajiny jsou vesměs naprosto liduprázdné, není v nich ani živáčka. Výjimku tak tvoří jen několik prací z první světové války včetně Meninské cesty a především Raněný, Passchendaele či Jaro v zákopech, Ridge Wood, 1917.

Retrospektivní výstava prací Paula Nashe se po Tate Britain v Londýně od dubna 2017 představí v Norwichi (v tamním The Sainsbury Centre for Visual Arts) a od září také v Newcastlu (v Laing Art Gallery).

Jaroslav Beránek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha