Pistole ČZ model 75

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století si dominantní výrobce loveckých a sportovních zbraní, jímž bylo Přesné strojírenství, n. p. Uherský Brod (nyní CZ UB), uvědomoval, že navzdory snahám o modernizaci vyráběných modelů krátkých palných zbraní, jeho sortiment zastarává. Reference obchodních zástupců PZO (Podniků zahraničního obchodu) Merkuria a Omnipol potvrzovaly, že výrobnímu programu závodu chybí moderní výrobek, s nímž by bylo možné konkurovat na západních trzích.

Orientace československého socialistického průmyslu na západní trhy měla zcela pragmatický charakter. Stát potřeboval devizové prostředky na dovoz průmyslových výrobků, jež se v rámci RVHP nevyráběly, a pokud ano, tak v řadě případů v odlišné kvalitě a s jinými parametry. Není proto udivující, že převážná část produkce loveckých a sportovních zbraní (tzv. obor 545) směřovala do jiných končin, než do zemí socialistického tábora.

Při zpětném hodnocení československého zbrojního průmyslu v oblasti ručních palných zbraní je zcela evidentní, že konstrukce samonabíjecích pistolí nesehrály při prosazování domácích značek ve světě tak významnou roli, jako ostatní typy palných zbraní.

Pokud nějaká konstrukce znamenala skutečně výrazný krok kupředu, pak to nepochybně platí o pistoli ČZ model 75 konstruktéra Františka Kouckého (1907–1994), mladšího ze sourozenecké dvojice, jejíž konstrukce podstatným způsobem ovlivnily vývoj čs. zbrojní techniky. Stejně jako jeho bratr Josef se narodil v Krnsku u Mladé Boleslavi. Po absolvování Zemské řemeslnické školy a Vyšší průmyslové školy v Praze nastoupil v roce 1926 do Československé zbrojovky Brno a. s., kde v té době probíhaly přípravy výroby lehkého kulometu ZB 26. V letech 1933–1940 pracoval u firmy L. Kotek v Krnsku, kde zastával funkci vedoucího oddělení výroby vzduchovek značky Stella. Po návratu do brněnské zbrojovky vytvořil spolu s bratrem konstruktérskou dvojici, z jejíž dílny vzešla v poválečných letech nejen řada sportovních a loveckých zbraní (malorážky ZKM 468 a řada ZKM 451, samonabíjecí malorážka ZKM 581, kulovnička ZKW 465, kulovnice řady ZKK 600), ale také prototypy vojenských samonabíjecích pušek, samopalů a pistolí. Nepochybný úspěch na poli sportovních zbraní znamenal revolver ZKR 551 v ráži .38 Special.

Přestože František Koucký odešel do důchodu v prosinci 1967, na sklonku života vytvořil zcela nadčasovou konstrukci samonabíjecí pistole, jejíž spoušťový mechanismus zcela opustil zavedená konstrukční schémata. Prvotní zadání vývoje z roku 1969 ze strany národního podniku Přesné strojírenství v Uherském Brodě sledovalo především rozšíření sortimentu o moderní obrannou pistoli v ráži 9 mm Parabellum (mezinárodně vžité synonymum 9 mm Luger schválila mezinárodní stálá komise pro zkoušení palných zbraní a nábojů – C.I.P. až v roce 1983). V té době neměla továrna ve výrobním programu žádnou podobnou pistoli a potřebovala rozšířit sortiment o výrobek, uplatnitelný zejména na západních trzích. Ačkoli původní představa směřovala k pistoli malých rozměrů s jednořadým zásobníkem na osm nábojů, poměrně záhy vznikl na základě požadavku ministerstva zahraničního obchodu (MZO) funkční vzorek s dvouřadovým zásobníkem se stejným vyústěním, avšak ještě s jednočinným spoušťovým mechanismem.

Na jaře 1972 vznikl prototyp s číslem 002, jenž se stal zejména konstrukcí spoušťového mechanismu předobrazem finální pistole, původně označované pouze jako Parabellum. Poznatky z řady zkoušek posloužily při práci na dalším vývoji a na sklonku roku 1973 dostala pistole svoji finální podobu, v níž se dostala do sériové výroby, zahájené v roce 1975. Během prvních dvou let vyrobil závod v Uherském Brodě pouze 72 kusů a ke skutečnému náběhu výroby došlo roku 1977, kdy továrna vyrobila 1634 pistolí.

Na konstrukci pistole získal František Koucký v roce 1975 celkem čtyři tajná autorská osvědčení (patenty), z nichž klíčovou roli měl patent s číslem 1316/1975 s názvem Dvoučinný spoušťový mechanismus pro střelné zbraně. Sama skutečnost, že konstrukční prvky chránily neveřejné patenty, k jejichž převedení do běžné, oficiálně přístupné patentové řady nikdy nedošlo, byla jednou z příčin pozdějšího volného kopírování československé konstrukce.

Charakteristický vzhledový rys pistolí vyráběných v letech 1975–1980 představovaly výrazné boční plochy závěru a jeho kratší vedení ve vnitřních drážkách těla pistole. Na základě řady poznatků došlo k prodloužení vedení závěru a tím i zesílení bočních ploch, což přispělo nejen k vyšší přesnosti zbraně, ale také zvýšilo životnost závěru. Do sériové výroby se inovované pistole dostaly koncem prvního čtvrtletí roku 1980. Zbraň prošla během dalších desetiletí poměrně zajímavým vývojem a dodnes patří k tomu nejlepšímu, co u nás v této oblasti vzniklo. Nepochybně také představuje vrchol plodného konstruktérského života Františka Kouckého.

Pistole ČZ model 75 se stala nejen nejslavnější československou konstrukcí, ale také jedinou pistolí v této ráži, sériově vyráběnou v socialistickém Československu.

Exemplář pistole z prvního období výroby získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

 

Ráž: 9 mm Luger

Celková délka: 203 mm

Délka hlavně: 114 mm

Délka záměrné: 160 mm

Kapacita zásobníku: 15 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 970 g

 

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha