Pistole Praga

Vybudování základů čs. zbrojního průmyslu představovalo jeden z nelehkých úkolů, na nichž musela mladá republika postupně pracovat. Získávání dostatečného množství pěchotních zbraní ze zahraničí se záhy ukázalo jako iluzorní. Zbrojovky sousedních poražených států mohly nabídnout spíše starší, válkou opotřebený materiál, navíc ne vždy v dostatečném množství. Domácí zdroje, jež by mohly zajistit výrobu pěchotních zbraní, zde nebyly. Cesta k jednotné výzbroji armády nebyla ani jednoduchá, natož přímočará. Ani na sklonku existence republiky nemohli vojenští odborníci konstatovat, že všech vytyčených cílů bylo již dosaženo.

 

První samonabíjecí pistolí, jež se dostala, sice s výhradou, do výzbroje čs. armády, byla pistole Praga konstruktéra Václava Holka. Pražská puškařská firma J. Novotný založila na prahu posledního válečného roku 1918 za účasti České banky a České průmyslové banky továrnu s názvem Zbrojovka Praga se sídlem v Praze-Vršovicích. Do nového závodu přešel od firmy J. Novotný také puškař Václav Holek (1886–1954), jehož působení ve vršovické továrně mělo zásadní význam na výrobní sortiment závodu, původně založeném pro výrobu loveckých zbraní.

Během poměrně krátké existence Zbrojovky Praga zkonstruoval dílovedoucí Václav Holek dva typy samonabíjecích pistolí, jež se staly na krátkou dobu pilotním výrobním programem závodu, později však představovaly, zejména v případě kapesního modelu v ráži 6,35 mm Browning, břemeno, s jehož prodejem měl závod nemalé starosti. Ve zbrojovce pracoval rovněž Václavův bratr Emanuel Holek (1899–1982), jehož nejznámějším dílem byly bezesporu samonabíjecí pušky ZH 29, ZH 32, ZH 39, ale také brokové kozlice řady ZH, vyráběné v poválečném období. Zcela zásadní přínos Václava Holka a jeho bratra tkvěl především ve vývoji kulometů, zakončeném lehkým kulometem Praga vz. 24, následně zavedeném v čs. armádě pod označením ZB 26.

První Holkovu pistoli představoval model v ráži 7,65 mm Browning s dynamickým závěrem, sestávajícím ze dvou hlavních dílů, a vratnou pružinou navlečenou na hlavni. Bicí mechanismus sestával z kladívka a úderníku, vsazeného v bloku závěru. K vyhazování vystřelených nábojnic sloužil zápalník, pozdější provedení pistolí Praga mělo samostatný vyhazovač se dvěma rameny. Konstrukci chránil čs. patent s číslem 1328, přihlášeným 14. dubna 1919 na jméno jednatele společnosti Antonína Novotného.

Ergonomicky nepříliš zdařilou pistoli továrna nabízela všem ozbrojeným složkám, přičemž za největší úspěch mohla považovat objednávku MNO z června 1919 znějící na 5000 pistolí Praga. Reference o pistolích vršovické zbrojovky nevyvolávaly příliš optimismu, přesto byl zbrojní odbor toho názoru, že pistole lze převzít z důvodů naprostého nedostatku pistolí v čs. armádě a vzhledem k tomu, že firma má na skladě hotových 5000 kusů. Přitom podotýkal, že převzetí pistolí má nouzový charakter a zbraň nebude zavedena do výzbroje armády.

Situaci urychlila na podzim 1921 mezinárodní situace v souvislosti s druhým návratem Karla Habsburského do Maďarska, kdy čs. branná moc 24. října vyhlásila mobilizaci a nastal stav krajní nouze. V té době ovšem mohla Zbrojovka Praga dodat pouze 4600 pistolí, jež měla okamžitě k dispozici. Továrna tak obdržela 30. října 1921 objednávku 4600 pistolí v ceně 460 Kč kus, tedy celkem za 2 116 000 Kč.

Naléhavá potřeba, nedostatek času a technického personálu přiměl zbrojní odbor nejen ke zmírnění přejímacích podmínek, ale také k přejímání pistolí přímo v továrně Zbrojovky Praga, nikoliv v Hlavní zbrojnici na Vořechovce. Převzaté pistole byly označeny značkou Hlavní zbrojnice v podobě čtverce, podloženého dvěma úsečkami.

Zkušenosti, jež armáda s pistolemi Praga získala, nemohly vyvolávat žádný optimismus. Doložená četná hlášení o závadách hovoří jasnou řečí, přičemž kromě technických závad podávají obraz o značně kolísavé úrovni výroby. U řady dodaných pistolí chybělo poutko pro závěsnou šňůru, některé měly vyhazovač tvořený zápalníkem, jiné již dvojitým pevným vyhazovačem, v řadě případů docházelo k uvolňování hledí při střelbě apod. V podobě pistolí Praga, sice prvních samonabíjecích zbraní domácího původu, čs. armádu štěstí rozhodně nepotkalo. Ještě v únoru 1924 předala Hlavní zbrojnice Zbrojovce Praga k opravě 474 pistolí, zaslaných jednotlivými útvary, a továrna musela na své náklady odstranit veškeré závady.

Méně problémů přinesly pistole Praga různým policejním ředitelstvím, jež je nakupovala od roku 1920, původně se záměrem jednotně jimi vyzbrojit příslušníky Stráže bezpečnosti. Jen do konce roku 1921 se do policejní výzbroje dostalo 900 pistolí, čímž se nákupy zcela neuzavřely. Přestože veškeré akvizice ze strany policejních ředitelství nejsou dosud přesně zmapovány, počtu nouzově vojenskou správou nakoupených pistolí nedosáhly. Zbrojovka Praga jejich výrobu ukončila v roce 1923 a celková produkce je odhadována na 11 200 kusů.

Exemplář z výzbroje Stráže bezpečnosti s výrobním číslem 9352 získalo muzeum v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.

 

Ráž: 7,65 mm Browning

Celková délka: 165 mm

Výška: 108 mm

Šířka: 29,1 mm

Délka záměrné:132 mm

Délka hlavně: 95 mm

Kapacita zásobníku: 7 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 635 g

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha