Po šedesáti letech opět „přistála“ ve Kbelích americká stíhačka F-84

V pátek 19. srpna doputoval do Leteckého muzea ve Kbelích další významný přírůstek. Je jím americká stíhačka F-84 Thunderjet. Doplňuje tak zdejší výjimečnou sbírku proudových letadel první generace, která obsahuje například stroje Avia S-92, sovětský Jak-17 či britský Gloster Meteor.
Letoun Republic F-84G-16RE Thunderjet se Vojenskému historickému ústavu Praha podařilo získat výměnou ze Slovinska. V bývalé jugoslávské armádě sloužila tato letadla v letech 1953 až 1974, počet strojů se pohyboval mezi 230 až 290. Některé ze strojů se po rozdělení země ocitly ve slovinském vlastnictví. Letadlo dorazilo do Kbel v rozloženém stavu, kvůli snadnější přepravě po silnici byla od trupu oddělena křídla.
„Získáním letadla pokračujeme v akvizích letecké vojenské techniky,“ říká ředitel Vojenského historického ústavu Praha plk. Aleš Knížek. „V posledních letech se výrazně rozšiřovala sbírka pozemní techniky, ale na tu leteckou samozřejmě také myslíme. Jen je prostě trochu obtížnější sehnat „nové staré“ stíhací letadlo, natož třeba bombardér.“
Letadlo ve Slovinsku neprošlo renovací, ta bude následovat u nás. Ve kbelských dílnách se na exponátu začne pracovat prakticky ihned, aby byl k vidění už v příští sezóně.
Letoun typu F-84 přitom není ve Kbelích poprvé. Jeho úvodní návštěva se pojí s téměř neuvěřitelnou historií z roku 1951. V časech existence železné opony a tuhého soupeření dvou bloků totiž na kbelském vojenském letišti přistály nečekaně a přitom bezpečně hned dva letouny F-84 Thunderjet. Stalo se tak 8. června 1951 dopoledne a důvodem byl navigační omyl. Šlo o letouny F-84E z 526th Fighter Bomber Squadron, která v té době operovala z německého letiště v Giebelstadtu u Würzburgu. Piloti 1st Lt. Luther G. Roland a Nor Björn Johanson při výcvikovém letu ztratili orientaci a rozhodli se přistát na prvním letišti, které uvidí. Tím byla základna Praha-Kbely. Piloti byli pochopitelně okamžitě zatčeni a převezeni k výslechům. Domů se vrátili až po necelém měsíci věznění, 4. července 1951. Další „setkání“ československé armády se strojem F-84E následovalo o dva roky později, kdy nad naším územím sestřelil jeden stroj tohoto typu poručík Jaroslav Šrámek s MiGem 15.
Z historie letounu
Americký letoun Republic F-84 Thunderjet je řazen k první generaci proudových letounů, které byly vyvinuty na konci druhé světové války a v prvních poválečných letech. Vývojové práce byly zahájeny firmou Republic Aviation už v roce 1944, mělo jít o nástupce úspěšné válečné stíhačky P-47 Thunderbolt, která byla vybavena ještě pístovým motorem. V roce 1946 se letadlo poprvé dostalo do vzduchu a od roku 1947 začalo sloužit u amerických jednotek. Thunderjety v nich působily především v 50. letech, někde ještě v první půlce 60. let.
Letoun zpočátku trpěl konstrukčními problémy a měl i potíže s motorem, který zabíral většinu trupu letadla. I proto si letoun zprvu vysloužil přezdívku „Mechanikova noční můra“ (Mechanic´s Nightmare). Teprve v roce 1951 se objevila verze F-84G, která složitý vývoj úspěšně završila. Verze G bylo vyrobeno 3 025 kusů, celkem bylo vyrobeno přes 7 500 letounů F-84. Vedle názvu Thunderjet nesly varianty označení jako Thrunderstreak, Thunderscreech aj.
Letouny byly nasazeny v bojích v Korejské válce (1950-53), kde se zprvu dostávaly do střetů se sovětskými stroji MiG-15. Oproti MiGům měl letoun některé nedostatky – nemohl využívat svoji maximální rychlost, také potřeboval poměrně dlouhou vzletovou dráhu. Piloti ale oceňovali robustnost konstrukce. Svým F-84 říkali Olověné sáně (The Lead Sled), Díra cucající vzduch (A hole suscking air) nebo Nejrychlejší tříkolka na světě (The World´s Fastest Tricycle). Při vzdušných soubojích byly thunderjety brzy vystřídány letouny F-86 Sabre, které byly už adekvátní konkurencí sovětským MiG-15.
V Koreji se nakonec letouny F-84 osvědčily, své místo našly při útocích na pozemní cíle. Letouny vykonaly přes 86 000 bojových vzletů a měly na svém kontě 60% zničených pozemních cílů. Staly se také prvními letouny, které doplňovaly palivo během letu. Celkem bylo ve válce ztraceno 335 letounů F-84. Zajímavostí je, že F-84 byl nejen první stíhací letoun vybavený pro příjem paliva ze vzduchu, ale byl i prvním jednomístným letounem, který byl schopen nést jadernou pumu.
F-84 byl s úspěchem prodáván i do zahraničí, sloužil např. v Belgii (přes 200 strojů), Dánsku, Francii, Německu, Itálii, Řecku, Nizozemí, Norsku, Jugoslávii, ale také v Íránu, Thajsku, Turecku či na Tchajwanu. Poslední F-84 sloužily v řecké armádě ještě v roce 1991, poté byly letouny z činné služby definitivně vyřazeny.
Technické údaje:
Osádka: 1
Rozpětí: 11,1 m
Délka: 11,6 m
Výška: 3,84 m
Nosná plocha: 24 m²
Hmotnost prázdného stroje: 5 200 kg
Vzletová hmotnost: 8 200 kg
Maximální vzletová hmotnost: 10 590 kg
Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Allison J35-A-29 o tahu 24,7 kN
Maximální rychlost: 1 000 km/h
Dostup: 12 350 m
Stoupavost: 19,1 m/s
Dolet: 1 600 km
Přeletový dolet: 3 200 km s přídavnými nádržemi
Výzbroj: 6 × kulomet Browning M3 ráže 12,7 mm, až 2 020 kg pum a neřízených střel, případně atomová puma Mark 7

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha