Sovětský počítač Minsk, který byl v letech 1959–1975 vyráběn ve stejnojmenném běloruském městě, patřil od poloviny 60. let v různých vývojových verzích také k výbavě některých civilních i vojenských vědeckých pracovišť v Československu.
Počítače Minsk se však už v době svého zavádění do praxe vyznačovaly malým rozsahem paměti, pomalou operační rychlostí a omezenými možnostmi programového vybavení a připojování periferií. Navíc jich byl do Československa zprvu dodán jen malý počet, který nedostatečně uspokojoval poptávku institucí využívajících pro svou práci výpočetní techniku.
Pro potřeby filmového fejetonu, který byl někdy zařazován jako poslední příspěvek Armádních technických magazínů, se však počítač Minsk 22 hodil jako protihráč k orchestrionu z 19. století.
Dobový vrchol technického pokroku pracoval tak paradoxně pracoval podobnými postupy jako stroj, který patřil spíše už do technického muzea: podle instrukcí zakódovaných do děrné pásky uměl přehrát libovolnou skladbu.
Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem.
„Armádní technický magazín č. 3/1966“: Studio ČAF; 1966; režie Stanislav Brožík; technické údaje k filmové kopii: 35 mm, černobílá, zvuková, 401 metrů