Poláci na českém území v květnu 1945

Jen málokdo dnes ví o existenci polské Svatokřížské brigády Národních ozbrojených sil. Tato součást nacionalistického polského odboje se v květnu 1945 ocitla na českém území a snažila se jím projít na západ. Kniha historika Jiřího Friedla Vojáci – psanci, kterou nyní vydává Vojenský historický ústav Praha, popisuje neobvyklou anabázi jednotky a přibližuje tak čtenáři zajímavé „bílé místo“ v dějinách finální fáze druhé světové války.

+8

Na sklonku druhé světové války Američané v západních Čechách narazili na polskou jednotku, která 5. května 1945 osvobodila koncentrační tábor v Holýšově. Ke svému údivu zjistili, že se z Polska dostala na české území za souhlasu Němců a s kompletní výzbrojí. Polští vojáci obsadili několik vesnic v okolí Holýšova, avšak jejich vztahy s místním obyvatelstvem začínaly být napjaté. Na konci července 1945 se dokonce v českých novinách objevily články o polských fašistických desperátech řádících na Šumavě a terorizujících místní obyvatelstvo.

Tito polští vojáci byli příslušníky Svatokřížské brigády Národních ozbrojených sil. Jednalo se o jednotku, která byla součástí nacionalistické části polského domácího odboje, pro který se s blížícím koncem války stával Sovětský svaz větším nepřítelem než Němci spějící k porážce. Věřili, že po válce vypukne nový konflikt mezi západními mocnostmi a Sovětským svazem, který přinese Polsku, kde již od roku 1944 vládli komunisté, svobodu.

Podařilo se jim získat souhlas Němců k pochodu jejich zázemím vstříc západním spojencům. Němci přitom evidentně plánovali využít jednotku propagandisticky a chtěli ji nasadit na východní frontě, avšak zdržovací taktika velení brigády a rychlý konec války tyto plány zhatil. Za těchto okolností se Svatokřížská brigáda ocitla na českém území, kde pochopitelně přicházela do styku s českým obyvatelstvem.

Kniha historika Jiřího Friedla Vojáci – psanci podrobně analyzuje průchod brigády českými zeměmi a kontakty s Čechy pokládající Poláky často za vlasovce. Ostře antisovětský postoj jednotky byl pro Čechy vesměs nepochopitelný a spolu s dalšími rozdílnými politickými názory a způsobem chování Poláků přispíval k rostoucímu napětí vztahů s civilisty a po válce i s československými úřady.

Američané, pro něž bylo objevení se polské jednotky v Čechách značným překvapením, však nad brigádou drželi ochrannou ruku. Věděli, že její vydání varšavské vládě by s ohledem na antisovětské postoje pro tyto Poláky znamenalo smrt nebo vězení. Avšak jak postupně rostlo množství incidentů, byli donuceni rozhodnout o přesunu jednotky do Bavorska, kde z ní byly zformovány strážní oddíly.

Publikace se snaží zaplnit jedno z bílých míst dějin česko-polských vztahů na přelomu války a míru a představit tuto problematiku, o které koluje stále řada mýtů či polopravd. Dosud domácí i zahraniční historikové věnovali jen minimální pozornost pobytu této jednotky v českých zemích. Kniha je založena na studiu většinou dosud neznámých českých, polských, britských a amerických pramenů, využita byla i svědectví žijících pamětníků. Popisované události jsou samozřejmě zasazeny do širších souvislostí, aby si tak čtenář mohl udělat lepší obrázek, zejména o situaci v polském odboji na území okupovaného Polska a o příčinách rozhodnutí velení Svatokřížské brigády ustoupit z Polska za souhlasu Němců na západ.

Knížka je doplněna fotografickou přílohou ilustrující pobyt Svatokřížské brigády zejména v západních Čechách. Připojeny jsou rovněž edice některých dokumentů: zajímavé vzpomínky učitele z Brandýsa nad Labem o pobytu brigády v tomto městě v březnu 1945 a hlášení československého styčného důstojníka přiděleného k brigádě po válce.

RED