Poslední depeše od LIBUŠE

Osudy Jiřího Potůčka, odvážného vojáka a jednoho z členů výsadkové skupiny SILVER A, se uzavřely na počátku července roku 1942. Paradoxně se jeho katem nestalo německé gestapo, ale byl brutálně zastřelen rukou českého četníka.

+5

26. června 1942, Libuše, 06260/42. Ležáky u Vrbatova Kostelce (Skuteč), kde jsem byl se svou stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé, kteří nám pomáhali, byli zatčeni. Jen s jejich pomocí jsem mohl zachránit stanici a sebe. Fred v ten den v Ležákách nebyl. Nevím o něm a on neví o mém nynějším umístění. Doufám však, že se nám podaří dát se opět dohromady. Zůstal jsem nyní sám. Lidé se bojí a jsou nedůvěřiví, lze těžko navazovat nové styky. Pro případ, že bych se nesešel s Fredem, udejte mi jméno a adresu jeho nástupce. Udejte mi, prosím, heslo depeší 869–97, šifrou tohoto telegramu. Příští vysílání ve 23 hodin dne 28. června.

Žádné příští vysílání radiostanice LIBUŠE se však již neuskutečnilo. Radistův velitel Fred (Alfréd Bartoš) padl do gestapácké léčky v Pardubicích již 21. června 1942 a těžce postřelený zemřel dvě hodiny po půlnoci dalšího dne v pardubické nemocnici. Třetí člen Bartošovy skupiny Josef Valčík padl boji v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici již 18. června. A tak radiotelegrafista s krycím jménem Tolar (Jiří Potůček) zůstal beznadějně opuštěný bez spojení uprostřed krvavého kolotoče, nazvaného časem „heydrichiáda“…

Jeden z dlouhé řady hrdinů českého protinacistického odboje Jiří Potůček byl dlouhá léta tak trochu mimo hlavní pozornost historiků a publicistů a až v roce 2007 mu historička Pavlína Nývltová věnovala samostatnou práci v podobě publikace „Příběh odvahy a zrady – Jiří Potůček-Tolar, radista desantu SILVERU A“, kterou si tento odvážný a skromný muž plně zaslouží.

Jiří Potůček se narodil 12. července 1919 v Brunecku v Jižním Tyrolsku, kde byl jeho otec osobním komorníkem hraběte Šternberka. Později se jeho rodiče přestěhovali do obce Břasy u Rokycan, kde si koupili domek s hospodářstvím. Dospívající syn měl to štěstí, že byl přijat k firmě Baťa, kde se vypracoval na gumárenského instruktora, což by šikovným a pracovitým mladým mužům nabízelo solidní perspektivu – nebýt vypuknutí 2. světové války.

Jiří tehdy pracoval v baťovské filiálce v Osijeku v Jugoslávii, odkud odjel přes Řecko, Turecko a Sýrii do Francie, kde v Agde 14. ledna 1940 nastoupil do řad československé zahraniční armády, kde byl zařazen k telefonní rotě jako spojař.

Po rychlé porážce Francie byl 26. června 1940 evakuován do Velké Británie. Sloužil dál jako spojař, ale v létě 1941 byl vybrán do výcviku pro zvláštní úkoly. Absolvoval parašutistický výcvik v Ringway u Manchesteru a byl jako radiotelegrafista v hodnosti četaře zařazen do tříčlenné paraskupiny SILVER A, kterou spolu s ním tvořili npor. Alfréd Bartoš a rotmistr Josef Valčík. Vysazeni byli i s radiostanicí LIBUŠE až po dvou předchozích neúspěšných pokusech krátce po půlnoci 29. prosince 1941 u obce Senice poblíž Poděbrad.

S Londýnem se Potůček poprvé spojil 15. ledna 1942. Vysílal z kamenolomu Hluboká (kde byl s falešnými doklady na jméno Alois Tolar zaměstnán jako noční hlídač) u obce Ležáky a z Bohdanče. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla postupně přesouvána do rybářské výzkumné stanice na sádkách u Lázní Bohdaneč, mlýna v Ležákách a školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce. V polovině června 1942 se s ní přemístil do nového úkrytu u sedláka Antonína Burdycha v osadě Končiny u Bohdašína, kde na něj ale 30. června 1942 udělalo gestapo zátah.

Parašutista se sice prostřílel z obklíčení, ale na všechny četnické stanice v okolí byl ihned odeslán následující fonogram: „Zahajte ihned intenzivní pátrání dnem i nocí po neznámém muži, parašutistovi, asi 35–40 roků starém, 175 cm vysoký, širokých ramen, tmavých vlasů, v obličeji zarostlý, neholený. Neznámý byl oblečen v šedé kalhoty, snad pumpky, byl oblečen pouze v košili béžové barvy, bos, bez pokrývky na hlavě. Pozor! Jest ozbrojen dvěma pistolemi. Neznámý se skrýval v osadě Končiny, obec Červený Kostelec, okres Náchod.“

Ve skutečnosti třiadvacetiletý uprchlík v dané situaci neměl příliš mnoho šancí, ale jeho konec dostal ještě absurdnější rámec, než by se normálně dalo čekat. Potůček unikal svým pronásledovatelům po tři dny, až zcela vysílený usnul v malém lesíku u Trnové poblíž obce Rosice nad Labem. Zde jej našel spícího český příslušník četnické stanice v Doubravici štábní strážmistr Karel Půlpán. Agilní četník nedal parašutistovi absolutně žádnou šanci a pistolí ráže 9 mm mu prostřelil hlavu! Poslední člen paraskupiny SILVER A zahynul rukou českého člověka…

Jindřich Marek