Právě vyšlo letošní první číslo čtvrtletníku Historie a vojenství

Čtvrtletník Historie a vojenství vydávaný Vojenským historickým ústavem Praha vstupuje do svého již 65. ročníku. Letošní první číslo nabízí vedle materiálů věnovaných první i druhé světové válce také dvě pozoruhodné studie o československé vojenské pomoci zahraničním státům: syrským ozbrojeným silám v druhé půlce padesátých let a kubánským revolučním silám v šedesátých letech.

 

Titulní fotografie na obálce Historie a vojenství 1/2016 je skutečně unikátním snímkem. Jedná se o výřez portrétu starého přesně sto let, byl pořízen v roce 1916. Celý snímek, který je pak uvnitř časopisu a ukazuje více než desítku mužů z různých pluků britské armády – jedná se přitom o Čechoslováky, kteří sloužili v řadách armády Britského impéria. Fotografie se vztahuje k úvodnímu materiálu v časopise, který nese název Přes australskou armádu do československých legií ve Francii. Jeho autorem je Pavel Kreisinger a věnuje se zde problematice účasti českých a slovenských vojáků v australské armádě v letech 1914-1918.

Druhý text je také věnován období první světové války. Jiří Kuděla se v studii Osud vojáka věnuje cause jednoročního dobrovolníka Františka Queisnera pocházejícího z Chrudimi, který byl v roce 1915 obviněn rakouskými vojenskými úřady z vlastizrady a odsouzen k trestu smrti. Nakonec však nebyl popraven, byl pouze odsouzen k několika letům vězení.

Ivo Pejčoch je autorem mimořádně přínosné studie Zběhové z Aleppa, která se týká kuriózního vojenského útěku. V září 1941 totiž zběhla skupina 24 československých vojáků od své jednotky na Středním východě, ovšem ne proto, aby se bojům vyhnula, jak bývá u vojenských zběhnutí obvyklé, ale právě proto, aby se do bojování zapojila. Vojáci totiž utekli-odešli s cílem, aby vstoupili do československých jednotek na východě, resp. v SSSR, a bojovali proti nacistickému Německu. To se jim dosud nedařilo, na bojové nasazení stále čekali. Tento čin je sice obecně znám pod označením „Útěk z Aleppa“, ale podrobněji se mu dosud vojenská historiografie nevěnovala. Pejčoch tak činí velmi zevrubně na šestnácti stranách, část textu představují i pečlivě zpracované medailony jednotlivých vojáků-zběhů.

Druhé světové válce je věnován i další text, tentokrát od Jiřího Plachého, nazvaný Smutný návrat. Autor zde popisuje otázku poválečné repatriace ostatků padlých a zemřelých příslušníků československé zahraniční armády ve Velké Británii.

Dva texty se věnují tomu, jak socialistické Československo pomáhalo vojenským silám v jiných zemích, konkrétně syrským vojákům a také kubánským.

Nejprve se Milan Vyhlídal v textu Československá pomoc syrským ozbrojeným silám v letech 1955-1958 zabývá dodávkami čs. zbraní do oblasti Blízkého východu. Nešlo ovšem jen o zbraně – do Československa mířili syrští vojáci na instruktážní a výcvikové pobyty, naopak českoslovenští odborníci jeli do Sýrie pomáhat s technickými aspekty dodávek zbraní a jejich údržby. Nešlo přitom jen o pozemní techniku, kterou jsme do Sýrie dodávali, ale také o pomoc v oblasti letectví.

Stejně tak se Československo rozhodlo v šedesátých letech pomáhat svým revolučně naladěným soudruhům na Kubě. Tuto kapitolu zpracoval Vladimír Francev a jeho text nese název Akce 122 – Československý zbrojní vývoz na Kubu v letech 1960-1966.

Na Kubu proudily početně dodávky nejrůznějších druhů zbraní; nejčastěji šlo o pěchotní zbraně, ale také o protiletadlovou pozemní techniku. Československo se tak sice mohlo zbavit relativně početného arzenálu zbraní poněkud starší provenience, tzv. vyčistilo své zbrojní sklady od nepotřebné techniky, ovšem na druhou stranu se kubánská strana příliš nenamáhala s přesným placením a vše nakonec končilo tak, že pro Československo se jednalo o ekonomicky značně nevýhodný obchod. Ovšem politické důvody a „zisky“ – stejně jako v případě syrských dodávek – byly přednější.

Mezi dalšími materiály v HaV 1/2016 najdeme také portrét Brigádního generála in memoriam Františka Konopáska, hrdiny legionářských vojsk i hrdiny protinacistického odboje. V sekci dokumenty je materiál Jiřího Plachého a Pavly Plaché Bojiště jednotek čs. zahraniční armády v hlášeních Vrchního velení Wehrmachtu. Text je zajímavý tím, že ukazuje válečné střety z méně známé perspektivy, navíc jsou zde četné dobové ilustrace, resp. přetisky novin, fotografie aj. Petr Bjaček se pak v textu Prstének v upomínku na světovou válku zabývá válečnými prsteny – patří mezi ně tzv. zákopové a také patriotické. Prsteny si vyráběli především vojáci sami, a to nejčastěji z materiálu nalezeného na samotném bojišti.

Závěr letošního prvního vydání čtvrtletníku Historie a vojenství 1/2016 je věnován menším materiálům. Týkají se např. plánovaných muzejních akcí Vojenského historického ústavu Praha v roce 2016, věnují se sbírce fotografií Jána Nálepky z doby jeho prezenční služby v čs. armádě, méně známé epizodě ze života stíhače Josefa Františka atd.

Časopis Historie a vojenství vydává Vojenský historický ústav Praha, číslo 1/2016 vyšlo v těchto dnech a výtisky v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích, případně přímo ve Vojenském historickém ústavu Praha – v Armádním muzeu Žižkov.

RED

 

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha