Přímo z bitevníku: sovětský univerzální kulomet UBT 1941

Koncem dubna roku 1953 byl od 21. leteckého útvaru v Hradci Králové převeden do sbírek tehdejšího Vojenského muzea v Praze konvolut materiálu, který obsahoval různá militaria. Mezi palnými zbraněmi byl kompletní letecký kulomet UBT, též používaný v bitevnících Iljušin Il-2m. Kulomet před vystavením prošel restaurátorským procesem.

+2

Nejprve k historii vzniku kulometu. Vývoj zbraně byl zadán 5. srpna 1938. Konstruoval jej nositel četných státních vyznamenání M. E. Berezin, konstruktér zbrojovky v Tule, kde téhož roku postupně vznikly tři varianty. Křídelní, synchronizovaná a na otočném čepu, což je náš případ. Vojskové zkoušky proběhly v rozmezí od 7. ledna do 22. února 1941. Jako nedostatek UBT se projevilo těžké natažení, které se děje pomocí lanového převodu přes kladku z lehkého kovu.

Kulomet byl přijat do výzbroje sovětského letectva 2. dubna 1941. Osazen byl do strojů Pe-2, Tu-2, Il-2m, Er-2 a Pe-8. O jeho kvalitě svědčí fakt, že v roce 1944 byl upraven na automatický kanón ráže 20mm.

Technické údaje:

Typ UBT 1941

Ráž 12. 7 mm

Princip činnosti automatiky odběr tlakových plynů z hlavně

Uzavření závěru klínové

Počáteční rychlost střely 814-850m/s

Rychlost střelby 800-1050ran/min

Životnost hlavně 10 000-12 000 ran

Zásobování kovovým pásem s rozpadávacími články

Hmotnost 21, 43 kg

Stav před konzervací

Kulomet byl dlouhodobě zakonzervován silnou vrstvou původní zbrojní vazelíny. Po střelbách jej již dříve letečtí zbrojíři nedostatečně vyčistili, protože na součástech mechanismu zbyly ulpělé části spalin střelného prachu, které společně s krustou prachu a špíny vytvořily podmínky pro rychlejší nárůst korozních vrstev. Ani vyčištění a překonzervování vrstvou silikonového oleje koncem devadesátých let minulého století úplně nezastavilo korozi, jež narušovala povrch materiálu. Největší nárůst koroze se projevil především okolo svárů vytvarovaného krycího plechu zadní části, v místech opěrného polštářku, uvnitř celého svařence, dále na kluzných plochách součástí mechanismu závěru, ovládacích komponentů a vidlici třmenu pro uchycení čepu střeliště letounu.

Konzervační záměr byl jasný. Odstranit z veškerých povrchů zdegradované korozní vrstvy, špínu a tuky včetně zakotvených prachových zplodin. Co nejvíce zachovat původní chemicky načerněný povrch, kterým byl kulomet celkově upraven při finální výrobě proti atmosférické korozi.

Konzervace zbraně

Po nezbytné kompletní fotodokumentaci byl celý komplet rozebrán na jednotlivé komponenty, opět vyfotografován, předběžně povrchově očištěn a připraven pro odstranění tukových vrstev v ekologickém mycím zařízení rozpouštěcím přípravkem Purgasol. Vrstvy se začaly rozpouštět až na zkorodovaný povrch, který byl po svém narušení postupně po malých částech odstraněn mechanicky, pomocí jemných rotačních kartáčů. Vše se opakovalo s ohledem na minimalizaci narušení povrchu a nebezpečí nevratného odstranění chemické úpravy černěním. Jednotlivé součásti, byť byly na první pohled bez známek atmosférické koroze, bylo nutné stabilizovat a zaručit jejich povrchovou stálost aplikací ochranného antikorozního prostředku.

Celková konečná ochrana navoskováním, která bude stabilní i po navrácení do střeliště letounu, musela být aplikována dvakrát. Ještě pro jistotu v konečné aplikaci silikonového oleje zajišťujícího povrch proti mechanickému otěru. Zkonzervovaný letecký kulomet UBT je opět expozičně využíván v zrestaurovaném sovětském bitevníku Iljušin Il-2m.

Petr Moudrý