První vojenské operace Evropské unie a účast Armády České republiky

Prvního května jsme si připomněli 15. výročí vstupu České republiky do Evropské unie. O možnosti rozšíření jednala unie na svém zasedání v Kodani v červnu 1993. Evropská rada rozhodla, že členy se mohou stát asociované země střední a východní Evropy, budou-li si to přát. Zároveň bylo stanoveno, že ke vstupu dojde, jakmile budou schopné přijmout všechny povinnosti spojené se členstvím, budou splňovat ekonomické a politické podmínky a budou mít dostatečnou administrativní a soudní kapacitu potřebnou k převzetí právního řádu unie, tzv. acquis - obecně závazných i individuálně závazných aktů i právně nezávazných dokumentů.

 

Přijetí České republiky za člena Evropské unie

Vláda České republiky podala žádost o vstup do Evropské unie 17. ledna 1996. Nedílnou součástí této žádosti bylo memorandum, v němž mimo jiné deklarovala, že si uvědomuje „prospěšnost a nezvratnost procesu evropské integrace“ a ocenila jej jako dílo, „které zaručilo občanům členských států na dlouhá desetiletí mír, politickou stabilitu, korektnost mezinárodních vztahů, nebývalé svobody a hospodářskou prosperitu“.

Přístupová jednání s ČR a dalšími státy tzv. lucemburské skupiny (Slovinsko, Estonsko, Kypr, Maďarsko a Polsko) byla zahájena 31. března 1998. Na helsinském summitu v roce 1999 započaly rozhovory se státy tzv. helsinské skupiny. Hlavní část představoval screening, který měl za úkol srovnávat legislativu kandidátských zemí s evropským právem.

Smlouva o přistoupení České republiky byla podepsána 16. dubna 2003 v Aténách za účasti prezidenta Václava Klause a premiéra Vladimíra Špidly. Dále byla ratifikována národními parlamenty patnácti starých členských zemí a v nových členských státech, kromě Kypru, schválena referendy. V Česku proběhlo referendum v červnu 2003. Při volební účasti 55,2 % ji schválily více než tři čtvrtiny hlasujících (77,3 %). Smlouva vstoupila v platnost 1. května 2004. Vedle České republiky se novými členy unie stalo dalších devět států.

Přijetí do EU se odrazilo v nové bezpečnostní strategii ČR. Mezi strategické zájmy naší republiky je mj. zařazeno udržování pevné vazby v rámci NATO, budování strategického partnerství mezi NATO a EU a komplementární rozvíjení obranných schopností NATO a EU.

 

Vývoj evropské obranné politiky

Evropská obranná spolupráce prošla několika významnými milníky, připomeňme si např. Plevenův plán na vytvoření Evropského obranného společenství předložený v říjnu 1950, jenž usiloval o vytvoření evropské armády o síle 100 000 mužů, kde by existovaly kombinované jednotky z různých evropských států. Další vývojovým mezníkem, který se pokusil integrovat obrannou sféru evropských států, byl Fouchetův plán, předložený v roce 1961. Předpokládal vytvoření společné zahraniční politiky, zesílení kooperace a zvýšení bezpečnosti adaptováním společné obranné politiky. Také tento plán nebyl přijat. V následujících letech evropské státy upřednostňovaly řešení bezpečnostních otázek výhradně v rámci NATO, případně Západoevropské unii a do konce studené války probíhaly diskuze pouze o zahraničně politických otázkách.

Po skončení studené války bylo zřejmé, že musí dojít k jasně formulovanému vztahu mezi Evropskou unií a NATO, která se stala nutným předpokladem pro definování Evropské bezpečnostní a obranné politiky a pro její realizaci. Až do roku 2002 se tento problém nepodařilo uspokojivě vyřešit. Až v prosinci tohoto roku došlo ke společnému zasedání Severoatlantické rady a Politicko-bezpečnostního výboru EU. Společná deklarace obsahovala uznání strategického partnerství. Uzavření Rámcové dohody v následujícím roce umožnilo uskutečnit historicky první vojenské operace Evropské unie na podporu míru realizované v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky za použití prostředků a kapacit NATO. Evropská unie realizuje také civilně-policejní operace, pozorovatelské mise, asistenční (logistické, pomocné a podpůrné) operace, poradenské mise apod.

 

Operace Concordia

Po skončení operace Essential Harvest se od září 2001 do prosince 2002 v Makedonii uskutečnila na žádost tamního prezidenta Borise Trajkovského další operace NATO pod názvem Amber Fox. Jejím účelem bylo přispět k ochraně mezinárodních pozorovatelů z Evropské unie a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), kteří dohlíželi na realizaci mírové dohody v bývalé Jugoslávské republice Makedonii. Mise byla prodloužena do konce března 2003 pod názvem Allied Harmony. Od tohoto data misi převzaly jednotky Evropské unie. Podle mechanismu spolupráce s NATO (tzv. Berlín plus) využívaly síly EU plánovacích, komunikačních a velitelských prostředků a kapacit NATO. Na misi se podílelo celkem 27 států, z nichž 14 nebylo členy EU. Z 350 vojáků vyslala největší kontingent Francie, která také zastřešovala celé úsilí.

Mise byla otázkou prestiže a prokázala schopnost EU zasahovat v krizových oblastech. Přesto, že síly EU měly k dispozici jen nutné minimum vojenských prostředků, ukázalo se, že jsou vzhledem k preventivním úkolům mise dostatečné a mise proběhla bez vážnějších problémů. Neuskutečnily se katastrofické scénáře, které hrozily, že při střetu příslušníků mise s albánskými paramilitárními bojůvkami bude muset zasahovat americká námořní pěchota, což by pro EU byla neúnosná blamáž.

 

Artemis

V pořadí druhá operace proběhla na severovýchodě Demokratické republiky Kongo, v městě Bunia centru provincie Ituri na základě žádosti generálního tajemníka OSN Koffiho Annana o poskytnutí vojenské pomoci mírovým silám OSN. V místě operace probíhal střet mezi dvěma etniky podporovanými okolními státy, které usilovaly o kontrolu nad oblastí s významnými nalezišti surovin (ropa, diamanty, zlato). Po vypuknutí další vlny masakrů mezi etniky Hema a Lendu, značném nárůstu zločinnosti a brutální vraždě dvou vojenských pozorovatelů OSN zahájila EU misi Artemis, s cílem stabilizovat místní podmínky, zlepšit humanitární situaci, zajistit ochranu letiště a uprchlických táborů a bezpečnost humanitárních pracovníků.

Misi tvořilo více než dva tisíce mužů včetně mechanizovaných jednotek. Přímá letecká podpora, vzdušný průzkum a pozorování prováděly vzdušné síly francouzské armády. Na misi se podílelo 16 států, největší kontingent poskytla opět Francie. Operace byla ukončena v září 2003, kdy došlo k posílení mírových sil OSN MONUC. Šlo o první operaci mimo území unie a první operaci s autonomním systémem velení a řízení (tj. bez použití sil a prostředků NATO). Operace však ukázala i slabá místa vojenských operací EU. Přeprava do místa zasazení vzdáleného několik tisíc kilometrů se musela uskutečnit pronajatými ukrajinskými letadly Antonov An-124 Ruslan a v místě operace s využitím letadel C-130 Hercules. Zkušenosti z této operace přispěly k přijetí koncepce bojových uskupení (EU Battle Groups).

 

EUFOR RDC (Kongo)

Evropská unie se v Demokratické republice Kongo angažovala podruhé v roce 2006, a to opět na žádost generálního tajemníka OSN Koffiho Annana o podporu mise OSN MONUC. Hlavním cílem operace bylo zajistit klidné konání prezidentských a parlamentních voleb. Celkem se na ní podílelo 20 členský států EU a Turecko. Dvě třetiny mužů vyslaly SRN a Francie (obě po osmi stech), polovina kontingentu byla dislokována v rámci distriktu hlavního města Kinshasa, druhá část v Gabonu.

 

Althea

Evropskou prioritou zůstával nadále Balkán. Evropská unie převzala odpovědnost za operaci SFOR II v Bosně a Hercegovině od sil NATO 2. prosince 2004. Cílem operace ALTHEA bylo poskytovat pomoci ozbrojeným silám Bosny a Hercegoviny s budováním schopností, výcvikem jednotek, podporovat udržování bezpečného a stabilního prostředí v zemi a prosazovat ustanovení Daytonské mírové dohody. Střednědobým cílem mělo být zajištění bezpečnosti a podpora integrace do EU a dlouhodobým vybudování stabilní a multietnické Bosny a Hercegoviny. Misi Althea bylo možné definovat jako vojensko-civilní, neboť k jejím úkolům patřilo i potírání organizovaného zločinu a korupce.

Operace se zúčastnilo 33 zemí, 22 z nich bylo členy EU. Ze sedmi tisíc vojáků tvořili největší kontingent příslušníci Bundeswehru (1100 vojáků), 950 vojáků vyslala Velká Británie. Mezi zúčastněnými se objevily i neutrální státy EU (Finsko, Švédsko, Rakousko a Irsko) a Švýcarsko. Mise byla doplněna civilní policejní misí, jež měla pomoci místním orgánům s vytvářením vlastních policejních sil.

Armáda České republiky byla samotného počátku operace Althea zastoupena vojáky na hlavním velitelství mise EUFOR v Sarajevu a strážním kontingentem, který pod rakouským velením v sestavě mnohonárodního úkolového uskupení Sever zajišťoval ostrahu a ochranu základny velitelství v Tuzle. V roce 2005 vyčlenila Armáda České republiky ve prospěch mnohonárodního úkolového uskupení Sever vrtulníkovou jednotku se dvěma vrtulníky Mi – 17, ze základny vrtulníkového letectva v Přerově. Za dobu svého působení v operaci Althea nalétali příslušníci jednotky celkem 920 letových hodin a přepravili 4563 osob a více než 71 tun materiálu. Účast Armády České republiky v misi Althea byla ukončena v červnu 2007.

Příslušníci Armády České republiky se znovu zapojili do mnohonárodní mírové operace Evropské unie na území Bosny a Hercegoviny od června 2010 vysláním dvou důstojníků do Velitelství EUFOR v Sarajevu. Od prosince 2018 do prosince 2019 bude působit v operaci ALTHEA 17. skupina Armády České republiky EUFOR.

Jaroslav Láník

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha