Puška vz. 98 a 98/22

Po ukončení války musely nástupnické státy postupně řešit řadu palčivých problémů, z nichž výstavba samostatné armády nebyla v prvních poválečných neklidných letech druhořadým problémem. S tím přirozeně souvisela otázka zajištění dostatečné výzbroje a v neposlední řadě výzbrojní soběstačnosti. Každý stát měl zcela jiné podmínky, od nichž se výstavba armády a její výzbroje odvíjela. Při zpětném pohledu je třeba zkonstatovat, že Československá republika získala navzdory počátečním problémům oproti jiným státům výhodné startovní podmínky, jež dokázala postupně během dvaceti svobodných let zúročit vrchovatou měrou.

 

Pouze dva nástupnické státy někdejší podunajské monarchie, Polsko a Československo, získaly v prvních letech samostatné existence strojní zařízení pro výrobu armádních pušek. Varšavská Państwówa Fabryka Karabinów (PFK) dostala na základě rozhodnutí dohodové Konference velvyslanců z března 1921 výrobní linku a technickou dokumentaci k výrobě opakovaček Mauser vz. 98 z někdejší královské pruské puškárny v Danzigu (Königlich Preussische Gewehrfabrik Danzig) a československá státní zbrojovka v Brně odkoupila na základě smlouvy z prosince 1919 od firmy Waffenfabrik Mauser v Oberndorfu celé výrobní zařízení pro výrobu stejného typu opakovačky.

Tvrdé podmínky versailleské smlouvy zakazovaly Německu mimo jiné výrobu vojenských zbraní, což umožnilo čs. vládě reagovat na nabídku německé zbrojovky z 18. října 1919, obsahující odprodej strojního zařízení k denní výrobě 300 armádních pušek systému Mauser za cenu 3 141 292 marek. Ve hře sice byla tehdy také možnost nákupu výrobního zařízení na pušky Mannlicher ze štýrské zbrojovky (OEWG), avšak ta nabídku nepředložila, takže MNO dále jednalo jen s firmou Mauser.

Ačkoliv čs. armáda disponovala koncem roku 1921 více než 364 000 pušek systému Mannlicher a nákupy z Německa získala přes 111 000 německých opakovaček Mauser, rozhodnutí zbrojního odboru MNO z dubna 1922 určilo budoucí vývojovou linii tím, že doporučilo ministru národní obrany Františku Udržalovi zavést do výzbroje pušku systému Mauser.

Nakoupené opakovačky systému Mauser, stejně jako řada jiných zbraní, nesly větší či menší stopy opotřebení, vzhledem k jejich předchozímu využití se skutečně o prvotřídní materiál jednat ani nemohlo. Čs. státní zbrojovka v Brně tak kromě jiných prací prováděla opravy získaného materiálu. Jen od ledna 1920 do poloviny června roku 1921 vykázala a MNO vyúčtovala opravu 72 283 pušek.

O výrobu pušek Mauser vz. 98 se také zajímala Zbrojovka Praga v Praze-Vršovicích, jež žádala na jaře 1922 MNO o udělení objednávky na výrobu 10 000 kusů. Zbrojní odbor si byl vědom toho, že zajištění mobilizační výroby v dalším závodě by bylo výhodné nejen ze strategického hlediska, ale vytvořilo by také konkurenční prostředí s pozitivním tlakem na kvalitu výroby a ceny dodávaných pušek. Kompletní výroba pušek však přesahovala možnosti vršovické zbrojovky, myšlenku záložního závodu na jejich výrobu ale MNO ze zřetele nepouštělo. Ještě o rok později prováděla Česká zbrojovka ve Strakonicích kalkulace na výrobu pušek vz. 98 včetně rozvahy potřebného výrobního zařízení. Myšlenka pobočné továrny však nezapadla a ožila opět s budováním závodu v Považské Bystrici, kam brněnská Československá zbrojovka na popud MNO nejprve v roce 1928 přesunula Muniční a kovodělné závody v Bratislavě, někdejší firmu Jiří Roth, jež se zabývala výrobou střeliva, a později zde, ve svém závodě II, začala od roku 1935 vyrábět pušky vz. 24.

Když pomineme epizodní záležitost s prosazováním adaptovaných pušek Mauser-Jelen nadporučíka Rudolfa Jelena včetně výroby 300kusové partie v rážích 7,92 mm a 7 mm Mauser, poslané do útvarových zkoušek a pro zkoušky v SHS (Království Srbska, Chorvatska a Slovinska – pozdější Jugoslávie), pak první opakovačky, jež MNO objednalo, byly pušky vz. 98 a vz. 98/22.

O výrobě německých pušek vz. 98 rozhodla ministerská rada počátkem prosince 1921 a MNO následně objednalo v brněnské zbrojovce výrobu 40 000 kusů v ceně 1000 Kč za jednu pušku. Celý objem pokrývaly dvě objednávky, první z ledna 1922, znějící na 1000 opakovaček, a druhá, datovaná 20. dubnem 1922, obnášela 39 000 pušek vz. 98. Jejich výrobě předcházely zkoušky nejen se standardním provedením zbraně, ale také s konstrukčně zjednodušenými závěry, jež však zůstaly jen ve vzorcích, do výroby se nikdy nedostaly.

Přestože továrna měla kompletní výrobní zařízení z Oberndorfu, nelze se domnívat, že veškeré díly pušek vz. 98 vyrobila zcela nové. Se souhlasem MNO k jejich výrobě využila součásti, pocházející z německé produkce. Naprosté zaměnitelnosti součástí zbrojovka tehdy ani dosáhnout nemohla, jelikož šablonářský systém výroby převzala od oberndorfské zbrojovky a k vlastnímu tolerančnímu systému, umožňujícímu 100% vyměnitelnost součástí, se propracovala teprve v dalších letech.

V únoru 1922 se výzbrojní komise MNO usnesla, aby se pušky této objednávky nevyráběly s původním, ale tzv. mexickým hledím, stejné konstrukce, jakou měly opakovačky Mauser vz. 1912, vyráběné štýrskou zbrojovkou před válkou po Chile a pro Mexiko. Všech 40 000 objednaných pušek však mexické hledí nemělo. Prvních 10 000 kusů vyrobila brněnská zbrojovka s původním německým hledím, označovaným (Backenaufsatz), jež byly následně označovány jakožto standardní vz. 98, zatímco zbývajících 30 000 pušek s mexickým hledím dostalo označení vz. 98/22.

První objednávku na 1000 kusů splnila zbrojovka počátkem září 1922, kdy převzaté pušky předisponovala do divizní zbrojnice č. 6 v Brně. Ještě v průběhu měsíce převzal zbrojně technický úřad první dva tisíce pušek, vyrobených na základě druhé objednávky. Práce na výrobě pokračovaly po celý následující rok, posledních více než 700 pušek převzalo MNO v prosinci 1923.

Oněch 40 000 pušek palčivé výzbrojní problémy vyřešit nemohlo, v době jejich výroby řešil dělostřelecký a zbrojní odbor MNO otázku zkrácené jednotné pušky, pozdějšího vzoru 23. Pušky vz. 98 a vz. 98/22 se staly terčem časté kritiky, nejen tím, že neměly zaměnitelné součásti, ale ve zbrojnicích se také vyskytovaly kusy, jejichž závěry nesly ještě původní německé značky. Ty se však mohly do brněnských pušek dostat záměnou se závěry německých pušek, opravených z tzv. holandského bloku, a předaných útvarům.

Kariéra dlouhých pušek vz. 98 neměla v čs. armádě dlouhé trvání. V závěru roku 1925 došlo k jejich stažení od vojenských útvarů, zbrojovka je s MNO vyměnila za nové pušky vz. 24, avšak s jejich odprodejem do zahraničí zpočátku štěstí neměla. Již v říjnu 1924 je nabídla řecké vojenské správě, avšak bez výsledku, stejně tak dopadlo jednání s polskou armádou prostřednictvím firmy Steinhardt. Uspěla teprve poté, co je v roce 1925 nabídla turecké vojenské správě, jíž se zavázala dodat rovných 40 000 pušek vz. 98 a vz. 98/22 s bodáky vz. 22, z nichž 10 000 mělo mít původní německé hledí, zbývajících 30 000 kusů s hledím stejným, jako pušky Mauser vz. 1912 pro Mexiko a pro Chile, tedy stejná skladba, jakou v roce 1922 odebralo MNO. Smlouvu na dodávku podepsaly obě strany v polovině prosince 1925 a turecká strana si v ní vymínila opatřit pažby namísto značkovací destičky ocelovým dutým pouzdrem, sloužícím k usnadnění rozebírání závěru. Zbrojovka se také zavázala vyměnit původní klapky hledí „mexického“ typu za nové, se stupnicí značenou perskými číslicemi.

Záhy se však ukázalo, že zbrojovka úplné množství nemá k dispozici, jelikož 1000 kusů již stihla koupit německá firma Benny Spiro z Hamburku a prodat je do Číny, ale také část zbraní byla natolik opotřebená, že nebylo možné je opravit tak, aby se daly prodat. Podstatnou část pušek převzala zbrojovka ze zbrojnice pro cizozemské zbraně v Purkraticích u Písku, takže zbrojovka mohla v lednu 1926 odeslat do Ankary zásilku 30 984 pušek s bodáky vz. 22. Zbývajících 9 222 musela však nově vyrobit s využitím součástek, získaných od MNO výměnou za součástky pro pušky vz. 24.

Dlouhé pušky německého vzoru 98 sehrály v historii čs. armády jen epizodní roli, avšak pro brněnskou zbrojovku znamenaly práce na nich získávání neocenitelných zkušeností, jež v následujících letech zúročila při výrobě pušek vz. 24 a řady dalších variant, exportovaných do mnoha zemí světa.

Exemplář pušky vz. 98/22 získalo muzeum v roce 1945 převodem z Ústřední zbrojnice Ořechovka.

 

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1252 mm

Délka hlavně: 740 mm

Délka záměrné: 645 mm

Hmotnost: 4074 g

 

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha