Restaurování francouzské pistole model 1763/66

Roku 1763 zavedla francouzská armáda do výzbroje první jednotný typ pistole s příhodným názvem: Model 1763/66. Vyráběna byla ve dvou variantách, s železnou a mosaznou garniturou. Varianta v mosazi byla určena pro námořnictvo – především z důvodu vyšší odolnosti vůči klimatickým podmínkám na moři, kde panuje podstatně kyselejší prostředí a železné části zbraní více korodují. Varianta s železným kováním byla určena pro kavalerii. Restaurovaný exponát je typ určený pro námořnictvo.

 

Jedná se o typ s přední objímkou, lučíkem a botkou z mosazného kovu. Objímku udržuje v pozici ocelové pero, zapuštěné do pažby z ořechového dřeva. Objímka kryje celou přední polovinu předpažbí a také část ocelového nabijáku.

Zbraň byla před restaurováním ve velmi špatném technickém stavu. Při manipulaci hrozilo další poškození předpažbí, nebo i jeho úplné odpadnutí. Nejvíce bylo poškozeno ořechové předpažbí, které těsně přiléhá k ploše hlavně. V dřevěném těle pažby zely díry po vypadaných kusech dřeva. Mosazná objímka ústí hlavně nedržela pevně v masivu předpažbí a volně vypadávala. Objímku proti úplnému odpadnutí zajišťoval pouze pevně zasunutý nabiják.

Po demontáži křesadlového zámku se v jeho zádlabu odkryla trhlina, která procházela podélně od otvoru předního šroubu téměř celým vybráním až do rukojeti pažby. Z kovových částí nechyběly žádné – stávající nebyly podle vizuálního průzkumu nijak upravovány a mechanismus zámku je zcela funkční.

Povrch měl místní ostrůvky zatmavlé korozní krusty, vnitřní povrch hladké hlavně jí byl pokryt celý. Mosazná garniura byla pokryta barevně nestejnorodou patinou. Ta je způsobena přelakováním povrchu mosazi nitrolakem, který se používal k ochraně povrchů vyleštěných barevných kovů v polovině dvacátého století.

Před restaurováním byl technický stav pistole důkladně prozkoumán a zdokumentován, aby se předešlo případnému poškození vlivem nevhodného rozebírání. Po demontáži, kdy byla oddělena dřevěná část z ořechového masivu od kovových součástí, prošla nejdříve restaurováním celá pažba. V první fázi restaurování pažby musely být odstraněny všechny uvolněné kusy dřeva, které byly již tak silně mechanicky poškozeny, že by nebylo možné je lepením připojit zpět k tělu pažby. Poté co byla pažba takto očištěna, probíhaly postupně další fáze lepení. Chybějící části byly doplněny vyzrálým ořechovým masivem, který strukturou letorostů navazuje na původní část.

Po doplnění všech chybějících částí byla pažba místně zabroušena, podmořena, vytmelena směsí hnědé hlinky s dvousložkovým lepidlem a po dokonalém vytvrdnutí opět jemně zabroušena. Dále prošla namořením podle tónu zabarvení okolního povrchu se závěrečnou aplikací polomatné šelakové politury. Nově nanesená politura je pouze asi na polovině povrchu celé pažby, aby navazovala na původní zachovalou.

Po dokončení restaurování a konzervaci pažby bylo přistoupeno k restaurování kovových částí pistole. Z povrchu železných součástí byl nejprve rozpouštědlem odstraněn konzervační vosk. Dále byly součásti zbaveny prachu, zdegradovaných konzervačních prostředků a citlivě zbaveny ostrůvků ulpělé koroze, aby nedošlo k porušení zachovalé okolní plochy kovového povrchu. Poté byly v lázni chelatonu uvolněny ostrůvky koroze a z vnitřku hlavně souvislá korozní krusta.

Po vysušení a pasivaci byl celý povrch zapatinován tanátovacím roztokem. U mosazné garnitury byl nejprve umyt zdegradovaný povrch nitrolaku. Zabarvení kovu bylo sjednoceno leštěním pruhy textilu a plavenou křídou. Následoval oplach a konzervace. Po celkové montáži zbraně je kov napuštěn mikrokrystalickým voskem jako ochrana pro uložení v depozitáři.

Jakub König

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha