Restaurování jezdecké šavle z 18. století

K restaurování pruské husarské šavle podobného typu jsme ve Vojenském historickém ústavu Praha přistoupili již v minulosti, nicméně sbírkový fond chladných zbraní je velmi početný, a proto opět došla řada na typově podobnou chladnou zbraň, avšak s větším porušením jílce. Šavle byla zavedena u pruských hulánských jednotek jako model 1742 pro mužstvo.

Páskový oblouk koše se záštitou, která v přední části vybíhá v plochou volutu, má dvě záchytky. Hřbet rukojeti oblý, ve vrchní části plochý se středovou podložkou pro zanýtování řapu čepele. Rukojeť jílce byla vyrobena ze dvou půlek bukového masivu, ovinuta motouzem a nakonec překryta slabou černě nalakovanou usní. Mírně zakřivená čepel má středový široký výbrus, který zasahuje téměř až ke hrotu, a na okraji úzký hřbetní žlábek. Celková délka zbraně je 971mm, šířka oblouku 125mm, výška 150 mm. Čepel má rozměry v nejširší části pod košem 35 x 9 mm.

V polovině osmdesátých let 20. století prošel předmět základním restaurováním. Při tom došlo k celkové demontáži kompletu na jednotlivé díly. Železné součásti byly zbaveny korozních vrstev v lázni kyseliny fosforečné. Pro tehdejší dobu standardní odrezovací postup, který se používal na pracovištích a v laboratořích muzejních institucí i odborných škol s výukou restaurování kovů. Až později se metoda projevila jako nevhodná. Agresivní chemikálie narušovala povrch i strukturu kovu.

U této konkrétní šavle zřejmě došlo k nedostatečnému oplachu a následné pasivaci čepele. Plocha řapu přikorodovala k dřevěnému jádru jílce. Masiv rukojeti podélně popraskal, částečně ztratil oplet textilním motouzem, a to včetně překrytu usní.

Ještě je nutné podotknout, že dřevo bylo ve spodní části u záchytek napadeno hnilobou, dřevokazným hmyzem a místně i plísní. Ostrůvky plísně částečně překrývaly pouze porušený povrch rukojeti, která byla pro zpevnění napuštěna šelakovou politurou s konečným překrytem vrstvou směsi včelího vosku. Zpevnění bylo účinné jen krátkodobě, protože destrukce dále pokračovala. Zbraň bude použita pro expoziční účely, a proto je nutné, aby prošla kompletní rekonstrukcí jílce.

Po podrobné fotodokumentaci byl jílec demontován na jednotlivé díly. Na snímcích, které zachycují řap čepele, je dobře viditelná korozní krusta, která narušila nejen střenky rukojeti, ale také zakončení řapu čepele s podložkou pro zanýtování. Buková rukojeť nejprve prošla důkladnou očistou od ulpělých korozních vměstků a vatovitého bělavého povlaku plísně. Jako prostředek pro sanaci byl zvolen osvědčený Lignofix profi.

Po vysušení následovala petrifikace rozpukaného dřeva použitím přípravku Solakryl s příměsí hnědé hlinky pro zabarvení. Po dokonalém vytvrzení došlo k zarovnání původní části lomu a doplnění rukojeti bukovým masivem do požadovaného tvaru (viz foto).

Dále byl spoj opracován, promořen a opleten motouzem, který navazuje na původní. Také původní překryt z černé usně byl nejprve ve spoji zarovnán a následně zafixován klihem. K němu doplněn pruh nové černé usně, předem napuštěný klihovou vodou. Po vytvrzení je na povrch nanesen černý lihový polomatný lak.

Veškeré kovové části prošly již dříve odrezením. Povrchová koroze ulpěla jen místně, především na řapu. Její stabilizaci vyřešilo opakované tanátování.

Posledním krokem byla montáž a zanýtování řapu jílce přes oblou podložku hlavice. Vše velmi opatrně, aby nedošlo k destrukci zpevněné a doplněné rukojeti.

Petr Moudrý

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha