Restaurování „vývojové“ vzduchovky z brněnské zbrojovky

V devadesátých letech dvacátého století získal Vojenský historický ústav Praha z technických sbírek Zbrojovky Brno celou řadu velmi kvalitních palných zbraní, včetně tamního firemního vývoje. Součástí kolekce je i rozpracovaná vzduchovka, která má označení firemním papírovým štítkem nalepeným na hřbetě pažby u botky. Psacím strojem je zde napsán text: 4,5mm „Z“ vzduchovka čís. 26 A. Je to jediná specifikace kterou na ní najdeme.

Žádná součást nemá označení firemní či montážní. Na boku pažby též u botky, ostatně tak jako u dalších zbraní z kolekce je vyraženo razidlem do hloubky masivu dřeva: TECHNICKÉ SBÍRKY (firemní značka) 3 V, což je označení sbírky firmy.

Puška měla zřejmě sloužit k výcvikovým účelům u ozbrojených složek státu. Rozpracovaný mechanismus je zapažben do pažby, která je podobou téměř totožná se zavedenou armádní opakovačkou Mauser vzor 24. Ostatně některé součásti jsou z ní použity, jako například botka se šrouby, poutko a nebo přední objímka s perem. V té je také příchyt pro bodák ze zmíněné opakovačky. Prostřední objímka a stavitelné hledí schází. Mechanismus se natahuje pákou, která přiléhá k levému boku. Samotné nabíjení obstarává vertikální čep s otvorem. Hlavní kovové části jsou v rozpracovaném stavu. Mají nedokončený povrch s četnými stopami po nástrojích. Povrchová úprava není provedena, takže kov zůstal v tzv. bílém stavu. Pouze pažba má finálně zpracovaný povrch, včetně závěrečné lakové ochrany.

Vzhledem k téměř nulové ochraně před atmosférickou korozí byl kov pokryt zatmavlými skvrnami, především v místech kde bylo se vzduchovkou manipulováno. Jako částečnou ochranu měla na celém povrchu provedený nátěr konzervačního vosku. Přípravek postupem doby zdegradoval a na bílé ploše kovu se projevil v podobě tmavých pruhů od tahů štětcem s nalepenou prachovou vrstvou.

Žádné mechanické poškození na vzduchovce není, pouze v přední části, mezi dvojitou objímkou je hlaveň svrchu znehodnocena vrtáním o průměru otvoru 4.4 mm. Otvor měl zřejmě sloužit jako delaborace, i když u vzduchovky a ve firemních zbrojních sbírkách je to poněkud podivné.

Celou vzduchovku bylo nutné zrestaurovat a to především z důvodu záchrany neupraveného povrchu kovu před pokračováním působení stávající ulpělé koroze. Záměrem bylo co nejvíce zachovat poslední stadium rozpracovanosti z důvodu studia vývoje armádních vzduchovek. Žádné chybějící součásti se nerekonstruovaly, protože nelze dohledat jejich podobu a také otvor v hlavni zůstane jako doklad doby.

Samotné restaurování začalo podrobnou fotodokumentací, převážně korozí napadených ploch, včetně dílů vnitřního mechanismu. Po demontáži kovových částí ze zapažbení proběhla důkladná očista od vrstvy zdegradovaného konzervačního vosku a prachu. Voskový přípravek dobře rozpouštěl technický benzin. Omytí v kombinaci s odkartáčováním bylo provedeno dvakrát až na holý kov. Celá vzduchovka měla totiž několik vrstev zmíněného přípravku.

Po dokonalém omytí se naplno projevil rozsah korozního napadení. Snad nejvíce byla zasažena válcová část pro uložení mechanismu, plocha botky a skryté části v zádlabu pažby i nadpažbí. Po zvolení metody restaurování byla použita kombinace mechanického odkartáčování s částečným chemickým odrezením v chelatonové lázni. Tím byly veškeré inkriminované plochy zbaveny všech nežádoucích produktů. Zcela se podařilo zachovat povrch po původním opracování součástí, včetně nepřesností.

Výsledek odrezovacích technologií je patrný na fotodokumentaci. Nakonec byl kov napuštěn směsí mikrokrystalického vosku. Pažba, jak jsme se již zmínili, se zachovala v celkem dobrém stavu povrchu, včetně profesionální firemní úpravy. Její povrch jsme napustili lněným olejem a nakonec rozleštili. Vzduchovka po montáži bude sloužit k dalším badatelským účelům.

Petr Moudrý