Restaurování rakouské pistole s válečkovou roznětkou

V roce 1854 polní zbrojmistr hrabě Vincenz Augustin oznamuje rakouskému vrchnímu velení, že nový systém používání čepičkových roznětek u palných zbraní je jednodušší, a proto jím budou opatřeny veškeré nové zbraně. Tím končí krátká etapa používání velmi zajímavého systému palných zbraní na válečkové roznětky v ozbrojených složkách monarchie. V současných sbírkách zbraní je zastoupen sporadicky. Přesto VHÚ Praha ve svém fondu palných zbraní má řadu převážně dlouhých či krátkých pušek, včetně pistolí. Je to velmi cenná kolekce srovnávacího materiálu pro badatelské účely a restaurování.

 

 

Pistole systému Augustin byla v době svého zavedení již technicky zastaralá. K zážehu černého prachu zepředu nabíjené hlavně se používala válečková roznětka plněná třaskavou rtutí. Střelec ji po odklopení krytu pánvičky vsunul do vložky hlavně, opět kryt přiklopil a po natažení kohoutu byla zbraň připravena k výstřelu. Zámek má tvarově složité součásti náročné nejen na výrobu, ale i na údržbu po střelbě. V době zavedení je v armádách řady zemí používán již jednodušší systém zážehu čepičkovou roznětkou.

Naše restaurovaná pistole je nejdelší variantou a v dobové literatuře je označovaná jako Gendarmeriepistole M 1850. Na vrchní části hlavně u dnového šroubu má vyraženého výrobce: FERD. FRUWIRTH . Na ploše zámkové desky přejímací značku a vročení 850.

Restaurátorské zásahy začaly fotodokumentací převážně porušené části pod zámkovou deskou a popisem před restaurováním. Zbraň nebyla nikdy restaurována. Povrch na sobě neměl žádnou aplikaci ochranným prostředkem proti atmosférické korozi. Ta ostatně napadla veškeré ocelové součásti, včetně vnitřního systému zámku. Převážná část šroubů měla zcela zkorodované závity, nešly vůbec demontovat.

Snad nejvíce byla porušená pažba. Dlouhá prasklina v letorostech ořechového masivu zasahovala až do zádlabu pro zámek a při nešetrné manipulaci hrozilo její rozlomení, případně větší destrukce celého zapažbení. Politura na povrchu měla četné oděrky, vzniklé nešetrnou manipulací. Také mosaznou garnituru, převážně okolo zkorodovaných ocelových šroubů pokrývaly tmavé skvrny divoké patiny.

Demontáž probíhala postupně a to delší dobu s ohledem na fakt, aby nedošlo k mechanickému porušení zářezů v hlavách šroubů. Dlouhá základna spouště pod mosazným lučíkem se korozními produkty doslova spojila se dřevem pažby. Podařilo se ji uvolnit až po rozmáčení lihovým prostředkem.

Nejdříve byla zrestaurována pažba. Po vyčištění plochy praskliny od prachových částic a promoření proběhlo slepení směsí zabarveného dvousložkového lepidla CHS Epoxy. Dále následovalo zabroušení, tmelení, opětné poslední vybroušení povrchu a namoření do barevnosti s okolní plochou. Jako povrchová úprava je na ploše dřeva obnovena šelaková politura. Ocelové součásti byly odrezeny v lázni chelatonu. Opakovaně hlaveň, zámková deska, kohout a základna spouště, protože po prvním okartáčování jemným rotačním kartáčem nešla narušit tvrdá korozní krusta.

Po rozleštění povrchu do polomatna a montáži mechanismu zámku byl kov napuštěn směsí mikrokrystalického vosku. Nakonec byla z mosazné garnitury odstraněna divoká patina, také v lázni chelatonu, který se používá pouze pro barevné kovy.

Pistole je po restaurování nakonzervována pro dlouhodobé uložení v depozitáři instituce.

Petr Moudrý

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha