Revolver ZKR 590 Grand

Štěstí v podobě sériové výroby potkalo během socialistické éry v Československu pouze jediný dvoučinný revolver – konstrukci s modelovým označením ZKR 590 Grand. Na rozdíl od většiny tehdejších revolverů, vyráběných renomovanými západními zbrojovkami, přinášel řadu nových konstrukčních prvků, jež na jedné straně představovaly vývojový posun, negativem byla vyšší výrobní náročnost. Během krátkých šesti let jej postupně vyráběly tři závody, s tím se u jiné čs. zbraně nesetkáme.

 

Výroba revolverů neměla na našem území tradici, proto také když Československá obchodní komora vystavila na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu terčový revolver ZKR 551 v ráži 38 Special, oceněný zlatou medailí, vyvolala zbraň poměrně velký zájem střelecké veřejnosti. Dílčí orientace konstrukční kanceláře bratří Kouckých v pražské Konstruktě na problematiku konstrukce revolverů nepochybně ovlivnila Augustina Nečase a přivedla jej k řadě úvah nad současným stavem řešení jednotlivých konstrukčních uzlů.

Augustin Nečas (1918–1989) se v konstrukčním týmu bratří Kouckých podílel na řadě projektů, avšak asi nejvíc ho proslavila konstrukce revolveru ZKR 590 Grand, ačkoliv během svého plodného života zkonstruoval řadu sportovních pistolí a na konci své profesní kariéry se dočkal zavedení pistole ČZ 033 nejen do sériové výroby, ale také do výzbroje naší armády. Nečasův Grand představoval ve své době špičkovou konstrukci, jež vývojově posunula revolvery nepochybně vpřed a ukázala další možnosti, jak lze již osvědčené mechanismy zdokonalit.

Revolver ZKR 590 představoval zcela originální konstrukci ve všech ohledech. Sestával ze 48 součástí a koncepce jeho spoušťového a bicí mechanismu měla prvky, jež u revolverů dosud použity nebyly. Zcela novým prvkem byla vratná páka, odpružená šroubovou pružinou uloženou na stejné ose jako bicí pružina. V zadním ramenu byl otvor, jímž procházela vodicí tyčinka bicí pružiny. Přední rameno páky zajišťovalo nejen odpružení spouště, jelikož jeho výstupek klouzal v šikmé drážce spouště, ale také zajišťovalo přes odpruženou páku ovládání aretace válce.

Posunovač válce byl otočně spojen se spouští a ta jeho pohyb ovládala. Druhý klíčový prvek mechanismu představovala samočinná pojistka, jíž přes kruhový unášeč, uložený na stejné ose jako kohout, ovládal výstupek vratné páky. Při stlačování spouště pootočil unášečem, čímž došlo ke snížení samočinné pojistky do té míry, že kohout mohl dopadnout na hlavu zápalníku. Ve spodní části rukojeti se nacházel stavěcí šroub, jehož dotahování umožňovalo regulaci bicí pružiny a pružiny vratné páky.

Klíčovou záležitost konstrukce revolveru Grand představovalo ale přední uzamčení válce. U všech do té doby známých revolverů s výklopným válcem a uzavřeným rámem neexistovalo technické řešení, jež by uzamykalo samotnou konzoli. Většina revolverů vystačila s uložením zadního konce osy válce do stěny v rámu, případně se rozšířilo jištění předního konce osy odpruženým kolíkem uloženým v pouzdře pod hlavní.

Konstruktér Nečas ale přišel s naprosto originálním řešením, jež v té době nemělo obdoby. Pomocí pákového převodu uloženého v bočnici revolveru byl ovládán vertikálně suvný uzamykač, uložený v konzoli válce. Jeho výstupek zapadal v uzamčeném stavu do vybrání v lůžku konzole. Soustavu uzamykače, jeho táhla a převodové páky ovládala suvná uzávěrka válce. Při zatažení uzávěrky vzad, nezbytné pro vyklopení válce, došlo ke snížení uzamykače a tím i k odemčení konzole.

Vývoj revolveru dokončil Augustin Nečas v roce 1959 a jeho výroba měla od následujícího roku nabíhat v Závodech Jana Švermy v Brně (dřívější a pozdější Zbrojovka Brno), přičemž celkové vývojové náklady vyčíslily ZJŠ po jeho ukončení na 10 197 Kčs. Prvních třináct akvizičních vzorků vyrobila brněnská zbrojovka v průběhu roku 1959 a vyrobené kusy se od pozdějších sériově vyráběných lišily především tím, že na pravé straně rámu nesly pouze čtyřmístné výrobní číslo a měly čísla v rozsahu od 0001 do 0013.

Zařazení Grandu do výrobního programu se postupně stále odkládalo, přestože PZO Omnipol již v roce 1959 vedl obchodní jednání o dodávce 20 000 kusů do Kolumbie. V roce 1961 například projevil zájem o 5000 revolverů australský obchodní partner, ale ani tehdy ještě sériová výroba neběžela. V roce 1962 se sice počítalo s vyrobením 2000 kusů, ale přestože se plánovačům ze ZJŠ podařilo snížit požadavek PZO na 1200 revolverů, sériová výroba ani tehdy zahájena nebyla. K tomu došlo až v roce 1963.

Zda lze výrobu v ZJŠ považovat za sériovou, nebo vyrobené partie brát jako ověřovací sérii, je námětem do diskuse. Prvních pět revolverů v ráži 38 Special s čísly 014, 016, 017, 021 a 022 předložily ZJŠ Státní zkušebně pro zkoušení zbraní a střeliva pro civilní potřebu, jak zněl její plný název, 13. července 1963. Dalších 79 revolverů s čísly od 015 do 0102 ověřila zkušebna 16. září téhož roku. Poslední objem 57 revolverů prošel toho roku zkušebnou v první polovině října a jejich výrobní čísla ležela v rozsahu 0076–0153. Celkem tak zkušebnou prošlo v roce 1963 prvních 141 revolverů Grand. Všechny v ráži 38 Special. Podnikové přehledy výroby ZJŠ uvádějí, že v uvedeném roce zbrojovka vyrobila 138 revolverů z plánovaných 1600 kusů.

V roce 1964 zahájila brněnská zbrojovka výrobu revolverů v ráži 22 Long Rifle. První kus s číslem 50 001 ověřila zkušebna 6. dubna společně se 13 revolvery v ráži 38 Special, jejichž výrobní čísla ležela v rozsahu 0154–0166. To však také byly první a poslední revolvery v této ráži vyrobené toho roku v Brně. Další objem 63 dvaadvacítkových Grandů s výrobními čísly 50 006–50 115 ověřila zkušebna v polovině června. Posledních dvacet malorážkových revolverů s čísly od 50 001 do 50 114 prošlo zkušebnou 6. července 1964, tím se jejich historie v Brně uzavřela. Do sériové výroby se dostaly až o několik let později v Přesném strojírenství, n. p., Uherský Brod. Na přelomu roku 1964/1965 zkompletovala brněnská zbrojovka poslední objem čítající 41 revolverů v ráži 38 Special, jež prošly zkušebnou 15. února 1965. Ty představovaly pomyslnou tečku za tříletým obdobím výroby Grandů v Závodech Jana Švermy v Brně. Celkově tak brněnská zbrojovka vyrobila s výjimkou akvizičních vzorků 195 kusů v ráži 38 Special a jen 84 malorážkových revolverů.

Výroba revolverů v ráži 38 Special byla předána do tehdejšího pobočného závodu ZJŠ Brno Kinexu n. p., Bytča, jenž v té době vyráběl především kružítka, rýsovací prkna a další sortiment spadající do kancelářské techniky.

O převodu výroby revolverů ZKR 590 Grand z Brna do Kinexu rozhodl podnikový ředitel ZJŠ 14. srpna 1963 a podle delimitační smlouvy měla být do Bytči předána výroba v obou rážích, v nichž je brněnská zbrojovka vyráběla. Slovenský závod ale nakonec revolvery v ráži 22 LR ve výrobním programu neměl. Faktický převodu výrobního zařízení probíhal v druhé polovině roku 1964. Při předávání výroby na Slovensko se vycházelo z předpokladu, že Kinex bude vyrábět ročně 10 000 revolverů, což se vzhledem ke kapacitním možnostem závodu ukázalo jako zcela iluzorní.

K plnému rozběhu sériové výroby revolverů v Bytči došlo až v roce 1965, během něhož závod vyrobil minimálně 3028 revolverů. V Kinexu se revolvery Grand vyráběly s hlavněmi v délce 2, 4 a 5 palců, ale informace o počtech vyrobených kusů v jednotlivých délkách chybí. K vlastní výrobě je zapotřebí uvést, že slovenský závod nebyl výrobně plně soběstačný, jelikož z hlavních dílů nevyráběl především hlavně, ty mu dodávala brněnská zbrojovka.

Druhý rok jejich sériové výroby 1966 byl v Kinexu ovšem také rokem posledním. Během něj zkušebna ověřila jedenáct partií v objemech od 218 do 361 kusů, v celkovém součtu 3132 revolverů. Celkově tak slovenský závod vyrobil 6255 revolverů Grand v ráži 38 Special.

Posledním, v pořadí třetím, výrobcem se stalo Přesné strojírenství, n. p., Uherský Brod, kde se jich také vyrobilo největší množství. O převedení výroby revolveru Grand v ráži 38 Special z Kinexu rozhodl generální ředitel bývalé VHJ Závodů Jana Švermy Brno 20. dubna 1965 příkazem č. 04/65. Jelikož Kinex vyráběl pouze revolvery v ráži 38 Special a zahraniční zákazníci požadovali také revolvery v ráži 22 LR, převod do Uherského Brodu nabízel možnost rozšíření sortimentu. Převedením výroby z Kinexu se sledovalo především soustředění výroby v obou rážích do jediného podniku, což v konečném důsledku představovalo ekonomicky efektivnější řešení, než kdyby revolver vyráběly dva vzájemně nezávislé podniky, každý v jiné ráži.

Předávání výrobního zařízení z Kinexu provázely komplikace, nicméně během roku 1967 vyrobil závod v Uherském Brodě prvních 328 revolverů Grand v ráži .22 LR a 3830 kusů v ráži .38 Special. V roce 1968 uherskobrodská zbrojovka vyrobila 1244 malorážkových revolverů, avšak následující rok 1969 byl také posledním, během něhož se malorážkové Grandy v Uherském Brodě vyráběly. Tehdy dosáhla produkce svého vrcholu počtem 2018 vyrobených kusů. V druhém roce sériové výroby došlo také k výběhu osmatřicítkové verze z výrobního programu. Celkově zkušebna toho roku ověřila 9309 osmatřicítkových Grandů. Přesné vyčíslení produkce velkorážových revolverů komplikuje skutečnost, že továrna v letech 1969–1970 upravovala na základě požadavků PZO Omnipol skladové kusy, jež opětovně předkládala zkušebně k ověření.

Odbytové problémy s Grandy ilustruje skutečnost, že k 1. 7. 1970 leželo v konsignačním skladu MZO-HTS celkem 3722 revolverů v ráži 38 Special s hlavní v délce čtyři palce, 405 ks v ráži 38 Special s pětipalcovou hlavní, 601 ks v ráži 38 s hlavní v délce dva palce, 863 revolverů v ráži 22 LR se šestipalcovou hlavní a 1217 dvaadvacítkových revolverů s hlavní v délce pět palců. Celkově tedy mělo MZO-HTS v konsignačním skladě v továrně 6808 revolverů, z čehož je zřejmé, že prosazování Grandů na zahraničních trzích nebylo až tak jednoduché.

Exemplář z roku 1959 s výrobním číslem 0013 získalo muzeum v roce 1972 převodem od Zbrojovky Brno, n. p.

 

Ráž: .38 Special

Celková délka: 234 mm

Délka hlavně: 102 mm

Délka záměrné: 141 mm

Výška: 120 mm

Šířka: 38 mm

Kapacita válce: 6 nábojů

Hmotnost zbraně: 820 g

 

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha