Samopal (útočná puška) ČZ 522

Samopal (útočná puška) ČZ 522

14. 12. 2018

Poznatky z druhé světové války nejen potvrdily účinnost samopalů jakožto efektivního typu střelecké zbraně, ale také přinesly významný posun v podobě rozšíření zbraní, zařízených na tzv. náboj středního balistického výkonu. Německé samopaly, dnešní terminologií označované jako útočné pušky, MKb 42 (H) a MP 43 ukazovaly další směr vývoje.

 

V průběhu druhé poloviny 40. let stála čs. výzbrojní správa před mnoha úkoly. Musela se vypořádat s poměrně pestrou skladbou převážně kořistních zbraní, jež tvořily v poválečných letech výzbrojní základ a nahradit jej jednotnou výzbrojí domácí provenience. Zavedení samopalu vz. 48, následně přeznačeného na samopaly 23 a 25, vývoj zbraně jednotlivce zdaleka nezavršilo.

Požadavek na vývoj samopalu na zkrácený náboj 7,62 mm Z-50 s nábojnicí v délce 45 mm, zadal náměstek ministra obrany pro věci materiální na poradě v polovině dubna 1951. Vypracované technické podmínky předepisovaly nejen zvýšení účinku a vyšší přesnost oproti zavedeným samopalům 24 a 26, ale také požadovaly maximální hmotnost zbraně do 4 kg. Vzhledem k výkonu náboje se mělo jednat o konstrukci s uzamčeným závěrem. Požadovaná teoretická rychlost střelby obnášela 500 ran/min. a celková délka zbraně neměla překročit 850 mm.

Nároky na přesnost stanovily technické podmínky tak, že neměla překročit rozptylový obrazec o průměru 22 cm z deseti ran na vzdálenost 100 metrů při střelbě jednotlivými ranami, při krátkých dávkách (2–4 výstřely) neměl rozptyl překročit 45 cm. Na vzdálenost 400 metrů při střelbě vleže s oporou musela zbraň dosahovat jednotlivými ranami přesnosti 80 x 80 cm (160 dmp), na 600 metrů pak 125 x 125 cm (250 dmp). V krátkých dávkách měl střelec zasáhnout 10 ranami na 400 metrů cíl o rozměrech 150 x 150 cm, na 600 metrů 225 x 225 cm.

Na základě stanovených požadavků vypracoval v České zbrojovce ve Strakonicích tehdy mladý konstruktér Jiří Čermák (1926–2006) projekt samopalu, jenž dostal interní označení ČZ 515, jež se však na později na vyrobených vzorcích neobjevilo. Konstrukce zbraně vycházela z principu, využitém u Kratochvílovy samonabíjecí pušky vz. 52, měla tedy sklopným závorníkem uzamčený závěr a k přenosu impulzu tlaku plynů sloužil při odběru hlavně kruhový píst v podobě prstence, navlečený na hlavni. Kromě základní koncepce se Čermákova zbraň lišila nejen využitím lisovacích a svářecích výrobních technologií, ale také tím, že střílela z otevřeného závěru a měla pevnou pažbu, obdobné konstrukce jako u samopalů 23 a 24, vyměnitelnou za sklopnou ramenní opěrku.

Výroba prvního funkčního vzorku se protáhla až do druhé poloviny roku 1952, snad proto byly následně vyrobené prototypy označeny v továrně krycím kódem „rid“, přiděleným České zbrojovce, n. p. Strakonice v říjnu 1948, číslem 522 a poslední číslo mělo charakter výrobního čísla zbraně.

Zpřesněné požadavky na vývoj obdržela Konstrukta, n. p., Praha a Česká zbrojovka, n. p., Strakonice. Na poradě 29. března 1952 posuzoval VTÚ celkem pět návrhů, z nichž projekt Josefa Kouckého a jeho bratra Františka dostal doporučení k dalšímu vývoji, ing. Jeronym Kynčl předložil návrh zbraně s pevnou hlavní a zpožděným otevíráním závěru byl vrácen úpravě. Zástupci VTÚ však zcela jednoznačně zamítli dva návrhy Jaroslava Holečka z České zbrojovky ve Strakonicích, zato však doporučila návrh Jiřího Čermáka s pístovým mechanismem v podobě prstence, navlečeného na hlavni. Na pozdější dobu bylo odloženo jednání o dalším návrhu ČZ, projektu J. Kratochvíla, systému s akumulační zpruhou.

Nově předložený návrh ing. Kynčla však nebyl přijat ani o dva měsíce později, v květnu 1952.

Vzhledem ke komplikacím v průběhu vývoje předložily Konstrukta Praha a Česká zbrojovka svoje prototypy až v srpnu 1953. Ani prototyp ZK 503 Josefa Kouckého, ani Čermákův ČZ 515, byť v dokumentech označovaný ČZ 522, podle značení na zbrani, nesplnily požadavky na přesnost a strakonický prototyp komise vyřadila také pro funkční nespolehlivost a nízkou trvanlivost některých součástí. U obou prototypů se na přesnosti nepříznivě podepisovala skutečnost, že střílely tzv. z otevřeného závěru.

V České zbrojovce byl následně vyroben ještě odlišný prototyp s číslem 3, jenž se sice nelišil koncepcí, ale především kvadratickým pouzdrem závěru, není však dosud jasné, zda jej továrna předložila k dalším zkouškám. Nicméně na základě všech poznatků dospěl Jiří Čermák k závěru, že je nutné konstrukci radikálně přehodnotit. Především opustil řešení s kruhovým pístem, navlečeným na hlavni, a nahradil jej píst, tvořící s nosičem závorníku jeden celek. Plynovou trubici, zakončenou v přední části dvoustupňovým regulátorem, umístil do prostoru nad hlavní. Princip uzamčení sklopným závorníkem zůstal zachován, avšak u nové konstrukce se sklápěla jeho zadní část a zapadala do lůžka ve spodní části pouzdra závěru. Hlaveň spojoval s pouzdrem příčný obdélníkový klín, vysouvaný při rozebírání doleva. Rozměrově stejný profil použil konstruktér pro výměnnou opěrku uzamykací plochy závorníku. Zásadní změnu rovněž přinesla konstrukce kladívkového bicího mechanismu a s ním spojené odpalování z přední, uzamčené polohy závěru, což dávalo předpoklady na dosažení vyšší přesnosti.

Základní úvaha vedla Jiřího Čermáka také k omezení ocelových výlisků, takže lisovací technologie zbyly výrobně pouze na spušťadlo s lučíkem a na kryt pouzdra závěru. Vratnou pružinu s dlouhým vodítkem umístil do díry v nosiči závorníku přecházející v pístnici, zadní konec se zajišťovacím ramenem byl zavěšen v lůžku zadní části pouzdra závěru. Spoušťový mechanismus se dvěma spouštěmi navazoval na původní konstrukci ČZ 515.

První prototyp, zřejmě s číslem 4, zhotovila Česká zbrojovka koncem roku 1953. V téže době se do ohlašovaných státních zkoušek zapojil také Václav Holek se svým samopalem ZB 530, využívajícím řadu konstrukčních prvků kulometu vz. 52.

Jelikož takticko-technické požadavky na vývoj samopalu v ráži 7,62 mm, schválené v listopadu 1953, počítaly s dodáním dvou rekonstruovaných prototypů, vyrobila Česká zbrojovka ještě jeden exemplář s číslem 5. Do státních zkoušek, ohlášených na rok 1954, tak přihlásila Česká zbrojovka zcela novou konstrukci ČZ 522, Konstrukta Praha do nich dodala rekonstruovaný prototyp ZK 503/1 a třetí soutěžní zbraň představovala poslední Holkova konstrukce ZB 530, jelikož Václav Holek o rok později, 13. prosince 1954 zemřel.

Přejímání materiálu a měření v rámci státních zkoušek probíhalo v Konstruktě Brno, jež vznikla odštěpením závodu 07 (Brno-Cejl), balistické zkoušky probíhaly na dálkové střelnici ve Vlašimi a zkoušení spolehlivosti funkce za ztížených podmínek prováděla komise na střelnici v Praze-Zámcích.

Ve všech směrech náročné zkoušky, probíhající v červnu a v červenci 1954, sledovaly řadu aspektů, např. hranici samovznícení ostrého náboje v hlavni, rozpálené vystřelením různého počtu nábojů v rychlém sledu, a měřením teploty nábojové komory. V tomto směru vykázal lepší výsledky Čermákův prototyp ČZ 522, u něhož docházelo k samovznícení bezpečně do jedné minuty až po vystřílení 550 nábojů, zatímco u ZK 503/1 po vystřelení 400 nábojů. Holkův ZB 530 střílel z otevřeného závěru, takže v reálných podmínkách nepřicházela taková situace v úvahu. Simulace vložením ostrého náboje a uzavření závěru po vystřelení 450 ran sice vedla k samovznícení, avšak zjištěný údaj měl jen informativní hodnotu.

Vysoké nároky stanovil tehdy také VTÚ na životnost hlavních součástí zbraně, jelikož požadoval, aby životnost hlavně neklesla pod 20 000 výstřelů a celá zbraň měla vydržet dvojnásobek životnosti hlavně, tedy 40 000 ran. Obvyklá kritéria na životnost hlavně, limitovaná dvojnásobným zvětšením rozptylu, průrazy 20 % střel v terči a poklesu počáteční rychlosti o 10 %, ani jedna ze zbraní nesplnila.

Z hlediska přesnosti vykazovaly všechny tři zbraně při střelbě jednotlivými ranami do vzdálenosti 400 m prakticky rovnocenné výsledky, na větší dálky se tabulkovým hodnotám pro pušku vz. 52 blížil jen prototyp ZK 503/1, samopal ČZ 522 vykazoval kolísavé výsledky. Při střelbě středními dávkami zase oba prototypy měly horší výsledky než ZB 530.

Závěrečné hodnocení státních zkoušek vítěze nepřineslo: ZK 503/1 nevyhověl z hlediska přesnosti střelby v dávkách a trvanlivostí pouzdra závěru, ZB 530 sice splnil požadavky na přesnost, avšak neměl vyhovující funkci, a Čermákův ČZ 522 komise vyhodnotila také jako nevyhovující, a to kvůli nesplnění podmínek na rozptyl, spolehlivou funkci, trvanlivost některých součástí a nejnižší životnost hlavní ze všech tří zkoušených prototypů.

Jelikož nevyhovující výsledky státních zkoušek nedávaly předpoklad k doporučení ani jedné zbraně do sériové výroby, do plánu rekonstrukce na další rok se v říjnu 1954 dostaly pouze prototypy ZK 503/1 a ZB 530, práce na ČZ 522 byly zastaveny.

Jiří Čermák, jenž se stal od 16. října 1954 zaměstnancem Konstrukty Brno, kde převzal další vývoj samopalu ZB 530 po zemřelém Václavu Holkovi, zkušenosti z vývoje prototypů ČZ 515 a ČZ 522 zúročil v dalších letech. Velmi brzy se ocitl před úkolem vývoje univerzální zbraně jednotlivce, později do výzbroje zavedeného samopalu vz. 58, jehož se se svými spolupracovníky zhostil na výtečnou.

 

Ráž: 7,62 x 45 mm

Celková délka: 835 mm

Délka hlavně: 349 mm

Délka záměrné: 324 mm

Kapacita zásobníku: 20 nábojů

Hmotnost bez zásobníku: 3824 g

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4122 g

Teoretická kadence: 455 ran/min.

 

Jan Skramoušský

 

Aktuálně



Retrospektivy hybridní války. Také Československo se v ní v letech 1938-39 ocitlo.

Retrospektivy hybridní války. Také Československo se v ní v letech 1938-39 ocitlo.

08. 08. 2022
Jedním z charakteristických fenoménů dneška je hybridní válka. Ta může předcházet konvenčnímu…
Mizející Milovice, díl 2. Jak to vypadalo v roce 2008.

Mizející Milovice, díl 2. Jak to vypadalo v roce 2008.

04. 08. 2022
V červenci letošního roku jsme publikovali na webových stránkách vhu.cz materiál nazvaný…
Památníky z vojny aneb cesta do vojákovy duše

Památníky z vojny aneb cesta do vojákovy duše

31. 07. 2022
Když jsme na podzim roku 2020 na Vojenském historickém ústavu Praha zahájili…
Restaurování německých vojenských saní

Restaurování německých vojenských saní

28. 07. 2022
Mezi exponáty ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha najdeme kromě standardních předmětů,…
Lépe než bolševici: činnost Technického oddělení čs. vojska na Rusi

Lépe než bolševici: činnost Technického oddělení čs. vojska na Rusi

25. 07. 2022
Technické oddělení Čs. armádního sboru na Rusi bylo založeno v červenci roku…