Slavnostní přehlídka československého letectva z Velké Británie v Praze 21. srpna 1945

Slavnostní přehlídka československého letectva z Velké Británie v Praze 21. srpna 1945

18. 08. 2015

Rok 1945 byl i obdobím četných oficiálních projevů díkůvzdání československým vojenským jednotkám, které se po skončení 2. světové války vracely do vlasti. Jako poslední se právě před 70 lety vrátilo čs. letectvo z Velké Británie. Jeho oficiální uvítání na domácí půdě vyvrcholilo 21. srpna 1945 vítězným pochodem Prahou a slavnostní přehlídkou před prezidentem na Staroměstském náměstí. „Na posvátném, historickém místě našich dějin jsme s hrdostí podávali svůj poslední bojový raport,“ vzpomínal jeden z nich: „Rozkazu této země jsme uposlechli, úkol jsme splnili.“

 

Triumfální pochod Prahou

Dopoledne 21. srpna 1945, v 09.45 hodin nastoupily všechny letecké jednotky z Velké Británie ze svého seřadiště na tehdejší Hooverově (tj. dnešní Wilsonově) třídě ke slavnostnímu pochodu. Vedl rozjásanými pražskými ulicemi, hýřícími pestrými barvami národních krojů, červenými sokolskými košilemi a khaki a šedí vojenských stejnokrojů, mísících se s květinovou výzdobou, jásotem přihlížejících a provolávání slávy.

V čele pochodoval nejvyšší představitel čs. letectva ve válečné Velké Británii, divizní generál RNDr. Karel Janoušek, KCB, ve funkci generálního inspektora nejvyšší válečný představitel čs. letců ve Velké Británii. Rozděleni podle jednotlivých perutí letci za ohromných ovací pochodovali Václavským náměstím, pak Národní třídou, po Masarykově nábřeží, kolem Rudolfina (kde tehdy sídlil parlament) a Pařížskou třídou až na Staroměstské náměstí.

„Rampa Národního muzea jako by se proměnila v jednu velikou kytici, Václavské náměstí a pak dál Národní třída, Masarykovo nábřeží, Sanytrova ulice tonuly v záplavě praporů, vlajek a lidí,“ čteme v jednom z vylíčení jejich triumfálního pochodu centrem hlavního města. „Modř leteckých stejnokrojů tvořila stužku mezi šedí domů a mezi troskami z květnových bojů. Stužka života, hrdinského a odvážného, jako byla celá ta jejich vojenská služba. Šli beze zbraní, ale přece byli také vojáčtí. Jejich osmahlé tváře, tvrdé a bojové, zářily štěstím. Nad shledáním s rodinou, domovem a tím vším, zač bojovali ve vzdušných bojích. Růže, karafiáty i prosté kytičky lučních kvítků v jejich rukou, jako by splácely všechnu tu jejich odvahu…“

Slavnostní atmosféru nám přibližuje i reportér dobového časopisu Rozlet: „Přehlídka bez letadel – člověk se hledí vmyslet do těch některých chlapeckých tváří a v duchu si je staví před mohutné pozadí bombardéru, tak jak je viděl defilovat při přehlídce na letišti v Ruzyni. Je pochopitelný jásot obyvatelstva, které konečně stiskem ruky, krásným zvučným Nazdar, jež zní právě v těch místech u Sv. Václava nejpěkněji, nebo skutečným sypáním květin vnímá podobu těch postrachů vzduchu nad bývalým německým prostorem, těch hochů, kteří v celém svém projevu nemají ani trochu toho smutně prušáckého […] Tento ukázkový průvod (nikoli ještě přehlídka – nejsme ještě na Staroměstském náměstí) nám prozrazuje nejlépe svůj původ. Špalír totiž tvoří na Václavském náměstí sokolové, kteří musejí zabraňovat lidem, aby se s pochodujícími letci neslili v jeden celek, a podíváte-li se pozorněji, tu poznáváte, že chmurných šest let nacistické poroby mizí někam stranou jako něco velmi ošklivého, na což myslit v této chvíli by bylo znesvěcením těch nám všem tak milých tváří, které vidíme okolo sebe. Praha má svůj radostný den – byli odměněni všichni, dočkali se ti, kteří tak dlouho trpělivě čekali jak doma, tak v cizině, i ti, kteří měli obavy, že pro špatné počasí bude tato slavná přehlídka odložena.“

 

Přehlídka na Staroměstském náměstí

Slavnostní pochod skončil na Staroměstském náměstí, kde na prostranství před Husovým pomníkem, lemovaným skupinami dívek v národních krojích, proběhl slavnostní nástup československých letců.

Před vypálenou Staroměstskou radnicí, na rozsáhlé tribuně, zaujali svá místa oficiální hosté. Přítomni byli britští letečtí maršálové, někdejší vrchní velitel Fighter Command (1940-1943) a Coastal Command (1944-1945) a nynější vrchní velitel British Air Forces of Occupation, Air Chief Marshal Sir William Sholto Douglas, KCB, CB, MC, DFC, dále Air Chief Marshal Sir Douglas O. E. Evill, GCB, KCB, DSC, AFC a Air Marshal Sir John E. A. Baldwin, KBE, CB se svými suitami. Svá místa zaujal i předseda vlády Zdeněk Fierlinger se členy vlády, dále britský velvyslanec Philip Nichols, sovětský Valerian Zorin, americký Laurence Steinhardt, francouzský chargé d´ affaires Louis Keller a ostatní členové diplomatického sboru, náčelník sovětské vojenské mise gen.mjr. Molotkov, generalita čs. armády a další hosté.

Do prvních fanfár z Libuše zazněly přesně v 11.00 vojenské povely. Přijel prezident republiky. Přivítali ho ministr národní obrany, div.gen. Ludvík Svoboda, náčelník hlavního štábu, div.gen. Bohumil Boček, velitel letectva, div.gen. Ing. Alois Vicherek, doyen diplomatického sboru velvyslanec Philip Nichols a A/C/M Sir William Sholto Douglas. Prezidentovi podal hlášení div.gen. RNDr. Karel Janoušek. Vrchní velitel pak vykonal přehlídku sevřeného útvaru.

„Pocit hrdosti z dobře vykonané práce a vědomí nového budování doma, byly zřetelné v těch vyrovnaných řadách letců,“ líčí své dojmy jeden z reportérů Rozletu. „Kolem nich pak množství lidí, zúčastněných na přehlídce, a vlastně i všech těch, kteří se dozví o tomto díkůvzdání pomocí filmových či rozhlasových reportáží.“

Po přehlídce prezident osobně vyznamenal celkem třináct letců, z toho devět Československým válečným křížem 1939. Byli to: div.gen. Karel Janoušek, KCB, mjr. Jan Kostohryz, DSO, škpt. Jiří Hartman, DFC, škpt. Hugo Hrbáček, DFC, npor. Otmar Kučera, DFC, šrtm. Antonín Pecen, šrtm. Vladimír Kowač, rt. Josef Čermák a rt. Josef Ruprecht. Další čtyři letci obdrželi Československou medaili Za chrabrost: mjr. Jaroslav Hlaďo, DFC, rtm. Rudolf Soudek, rtm. Josef Šnobl a čet. Karel Fialka. Oceněni byli za své výkony v posledních měsících války.

 

President k letcům

Po slavnostní dekoraci následoval prezidentův projev. Byl obsažný a mimořádně dlouhý. Dokonce pětkrát delší nežli měl k příslušníkům 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR (1. června 1945 v Letňanech), šestkrát delší nežli k příslušníkům Čs. samostatné obrněné brigády z Velké Británie (16. června 1945 v Žinkovech) a dvakrát delší nežli ke členům Československé obce legionářské (30. září 1945 v Praze).

Dr. Edvard Beneš v něm vysoce vyzdvihl účast čs. letců v bojích 2. světové války a jejich významný podíl na prosazování čs. věci. Pocítil rovněž povinnost informovat je o armádě a o smyslu změn, které se v ní staly během jejich nepřítomnosti ve vlasti. Citujeme ho v plném znění:

„Českoslovenští letci“

Po celých minulých šest let našeho zápasu v zahraničí přicházel jsem k vám a vy jste přicházeli ke mně, abychom se tváří v tvář navzájem posilovali ve své nezlomné vůli k boji. Dnes poprvé stojíme před sebou na půdě svobodné domoviny po vykonaném díle.

Byli jste naše bojová jednotka, která v této válce se zbraní v ruce podporovala náš národní boj – a po pádu Francie jste byli dlouhou dobu naše jediná bojová jednotka, která dále nesla v boji s nepřítelem na svých křídlech odznak naší státní suverenity – československou vlajku. I v pozdějších dobách války byli jste na svých náletech hluboko do nepřátelského zázemí hlasateli spravedlivé odplaty nad šíleným utlačovatelem i zvěstovateli svobodného příští naší republiky.

Náš zápas o osvobození měl několik složek, na západě i na východě, které se navzájem doplňovaly a z nichž jedna nebyla možná bez druhé. Organicky tvoří jeden jediný celek. Od roku 1934 bylo mi jasno, že Evropa spěje k nevyhnutelnému konfliktu, kde se spolu utkají síly agresívního nacismu a fašismu se základy světové mravnosti, spočívajícími na demokracii, práci a svobodě člověka a národů.

Evropa však nebyla připravena, a tak po evropském velikém otřesu, jímž byl Mnichov, jsme se sešli zase všichni velmi brzy v zahraničí. Političtí pracovníci i vojáci ve Francii, a po jejím pádu ve Velké Británii, obnovili boj. A hlavní naší oporou bylo vojsko, neboť to je vždy nejsilnějším výrazem politického odporu národa v době revoluce a povstání. Dne 26. července 1940 jsem stál v čs. vojenském táboře ve Velké Británii poprvé před vámi, jakožto naší první a té doby jedinou bojovou jednotkou na půdě Velké Británie. Tehdy – po porážce Francie – ona jediná třímala prapor odporu ve svých rukou. Byly to dny, kdy se mnohým zdálo, že je konec.

A už tehdy – v červenci 1940 – řekl jsem vám jasně, proč bojujeme: Válka skutečná pro nás začala již Mnichovem a už tehdy mi bylo jasno, že nejde jen o náš spor s nacistickým Německem, nýbrž že je to úvod k ohromnému boji mezi hlavními evropskými velmocemi, že dojde k ohromnému konfliktu mezi západoevropskými demokraciemi, Francií a Anglií na jedné a nacismem a fašismem na druhé straně, že to bude veliký ideologický boj o svobodu evropského člověka a o svobodu menších národů, které se nacismus a fašismus pokusí zničit. Víte – řekl jsem tehdy dále – že jsem od začátku republiky s prezidentem Masarykem stál za demokracií a proti všem druhům fašismu a diktátorství; víte, že hitlerovský fašismus pokládal za podmínku své existence a svých dalších výbojů zničení demokracie a především svobody československé; a víte proč dnes nacismus u nás ničí všechno, co pokládá za zbytky éry Masarykovy a prezidentství mého. Ano: mravně, politicky, národně i sociálně vše to, co představuje Hitler a co představoval Masaryk a naše republika, je v takovém vzájemném odporu jako voda a oheň. Jedno musí zničit druhé.

Proto bojujeme a proto musí hitlerismus a fašismus zmizet.

Bojujeme o lidská práva, o nový, lepší řád v Evropě, o svobodu politickou a sociální vůbec na jedné straně a o svou národní existenci a svůj svobodný stát na straně druhé.

Tak jsem k vám mluvil při své prvé návštěvě u vás.

Politicky byl náš boj obtížný. Prožili jsme to všechno v celé plnosti tohoto boje. Musili jsme se spokojit prozatím s uznáním našeho Národního výboru, který měl právo organizovat čs. jednotky v rámci francouzské armády; již předtím vymohli si mnozí naši letci vstup do Cizinecké legie s pozdějším určením ke koloniálnímu letectvu. Ještě při vstupu Francie do války musili naši letci obnovovat pětiletý závazek do Cizinecké legie. Ale i v této etapě války bili jste se znamenitě, jak o tom svědčí četná vyznamenání a uznání francouzských velitelů.

Pak následovala obtížná cesta za uznáním nás za skutečnou legitimní vládu a za rozbití ustanovení a závazků, plynoucích z mnichovské úmluvy. Vstup Sovětského svazu do války po celoročním osamoceném a hrdinném boji Velké Británie proti Německu, s nímž jsem počítal od první chvíle rozpoutání druhé války světové, byl ovšem mohutným mezníkem v celé naší akci politické i vojenské. Došlo k úspěšným cestám do Spojených států a do sovětského Ruska ke spojenecké smlouvě se Sovětským svazem – a při všech těchto akcích zodpovědní vládní činitelé nacházeli neocenitelnou oporu v bojových činech našich vojenských jednotek, z nichž ovšem nejvíce před oči světové veřejnosti vystupovalo tehdy čs. letectvo, působící až dosud v západoevropském ohnisku světových vojenských a politických událostí – Ve Velké Británii.

Je známo dostatečně, že od samého počátku tohoto boje uplatnilo se čs. letectvo skvěle v bitvě o Anglii, která se stala Marnou této války. Váš podíl na ní byl čestný a je navěky zvěčněn jmény hrdinů z vašich řad na stěnách kaple královského letectva ve Westminsterském opatství. V dalším průběhu války, kdy jste se zúčastňovali náletů na německé továrny a města, tvořili jste vlastně jediný bojový celek s celým národem doma. Plnili jste úspěšně svoji povinnost ve všech dalších fázích války, v různém operačním použití v rámci spojeneckého úsilí a ovšem nejdéle z celého našeho zahraničního vojska, jak je spravedlivé poznamenat. Přispěli jste podstatnou složkou o k vytvoření naší velké letecké jednotky na východě, která přímo zasáhla do bojů k osvobození československého území.

Vrátili jste se dnes jako poslední naše bojová jednotka do vlasti – vrátili jste se jako vítězové. Spolu se svými bratry z ostatních zahraničních jednotek, s bojovníky fronty východní a západní, s našimi domácími politickými vězni, s našimi popravenými nebo umučenými nelidským nepřítelem, se slovenským odbojem, s partyzány a bojovníky na barikádách v Praze, pomáhali jste dovršit naše vítězství a chystáte se budovat naši osvobozenou republiku, na jejíž výstavbě my zde všichni dnes pracujeme. V tomto díle naše nová armáda má hrát roli jednotitele a činitele konsolidačního.

Ptáte se nás jistě po svém návratu, jakou republiku budujeme? Odpovídám: Snažíme se – a budeme se snažit – o vybudování republiky takové, o jaké jsme všichni snili v době našeho boje: lepší, spravedlivější, krásnější, než jak se mohla rozvinout republika před touto válkou. Příkladem nám tu budou velké duchovní a materiální vzory velkých světových demokracií, jak východu, tak i západu. Děláme to po svém způsobu a podle své tradice. Znáte všichni zásady, jež byly shrnuty do vládního programu, v Košicích dne 3. dubna 1945 uveřejněného a později zde doma při četných příležitostech odpovědnými činiteli potvrzeného. V jeho duchu dnes všichni jdeme a v jeho duchu stát svůj vybudujeme.

Jedním z úkolů, který jsme si v zahraničí stanovili a který nyní provádíme, je výstavba nové lidové, demokratické a silně československé armády. Musíme být silní, abychom účinně svým podílem přispěli jednak ke svému spojenectví se Sovětským svazem a k nové světové spojenecké organizaci míru, jednak abychom nikdy nezavdali příčinu k nedorozumění mezi velmocemi, řídícími světovou ochranu míru a bezpečnosti. Konečně musíme být silní, abychom si i vnitřně dobudovali svůj národní, lidový, demokratický stát, abychom pevně stanuli na svých odvěkých národních, přírodou nám daným hranicím.

Letectvo bylo dosud představováno jenom našimi zahraničními jednotkami z východu a tvořícími se prvky letectví domácího, jež se může opřít o velké kádry vycvičeného létajícího personálu z doby předválečné. Váš příchod klade nejdůležitější kámen k výstavbě naší nové domácí letecké armády, příspěvek tím cennější, že přinášíte s sebou z Velké Británie zkušenosti moderní letecké války a po stránce letecké výzbroje vrcholné výtvory současného světového leteckého průmyslu a důmyslu.

Naše první – řekl bych pohotovostní – armáda, kterou jsme si už nyní doma postavili, složená z hlavních prvků naší armády zahraniční a opřena o masy vycvičených občanů – záložníků z doby předválečné a o neochvějnou vůli ke svobodě všeho československého lidu, je zatím s to zajistit klidný vývoj Československé republiky jak po stránce výstavby vnitřní, tak i pokud jde o její postavení v rámci mírového soužití evropských národů. Při jejím budování bereme v úvahu vše to, co bylo dobré v naší československé předválečné armádě a převádíme to na moderní měřítko, což je nutné po šestileté zkušenosti válečné. Využijeme především zkušenosti našich zahraničních jednotek východní i západní, našich partyzánů i bojovníků v domácím povstání, opíraje se ovšem o bratrskou pomoc spojenecké armády ruské. Ale díváme se stejně na zkušenosti našich spojenců západních a zejména využijeme všech jejich strategických a technických vymožeností a úspěchů, jimiž se tolik vyznamenali v této poslední válce.

Tuto materiální stránku naší armádní organizace podepřeme hodnotami mravními. V našem novém vojsku nebude Němců a Maďarů. Už to samo znamená pro nás veliký převrat proti době první republiky. Klademe proto veliký důraz na to, aby naše armáda byla politická, národně a demokraticky politická. Je nám všem jasno, jakou ohromnou mravní silou je politická uvědomělost všech složek armádního stroje, z níž prýští vlastenecké vzepětí všech mas národně, demokraticky, hospodářsky a sociálně uvědomělého obyvatelstva, které nakonec přivodilo zdánlivě zázračný zvrat válečných událostí a potom dokonalé vítězství v této druhé světové válce především na straně sovětské. A příklad demokratické uvědomělosti politicky vzdělaných armád západních mocností jen potvrzuje tuto skutečnost. Na tomto budování armády, materiálním i duchovním, jako na jedné ze základních složek celé státní organizace jsou účastny všechny strany a všechny složky veřejného života národního stejným podílem stejnou účastí a stejným vlivem, stejnou účastí a stejným vlivem v duchu národní jednoty, jak jí představuje dnešní vláda.

Chtěl jsem vám, českoslovenští vojáci, přicházející až po třech měsících svobody do vlasti, říci těchto několik slov o naší armádě a o smyslu proměn, které se v ní staly. Slova vřelého uvítání jménem vlády i jménem mým vám už tlumočil ministr národní obrany generál Svoboda. A především pronesl vřelá slova díků vládě Velké Británie, která vám skoro po celých pět let poskytovala pohostinství, a to ve chvíli, kdy jste všichni byli psanci, která vám umožnila vzorný výcvik, dala vám nejmodernější výzbroj a dala vám příležitost ve skvělém bojovém bratrství s vašimi britskými druhy k boji proti našim národním odpůrcům. I já pronáším dnes neméně vřelé díky a připojuji se co nejupřímněji k jeho slovům. Vítám zde mezi námi všechny naše vzácné hosty z Anglie, kteří nemohli nebýt zde při vašem návratu, v čele s Air Chief Marshalem Sirem Sholto Douglasem, a prosím je, aby ujistili svou vládu britskou naším upřímným díkem, naším oddaným přátelstvím a naším obdivem k výkonům, které britské letectvo v této válce před očima celého světa předvedlo.

A nakonec bych chtěl znovu zdůraznit i vaši velikou úlohu v tomto díle obnovy naší armády, která přirozeně vaší zkušenosti letecké náleží. Těm z vás pak, kteří nesetrvají ve svazku vojenském, naskytují se bohaté možnosti uplatnění se ve všech oborech budování republiky. Národ s vámi v tomto díle počítá. Vojenská správa v součinnosti s ostatními obory státní správy vám v tom bude nápomocna v rámci nařízení, vydaných pro účastníky našeho osvobozovacího boje.

Vím, jak jste netrpělivě čekali na chvíli návratu a na dnešní plné zapojení do práce v osvobozené vlasti. Vítám vás tudíž dnes při vašem konečném návratu ještě jednou a volám vás všechny do této národní práce. Dle možnosti ještě několik chvil oddechu pro vás a pak znovu do práce, do organisování armády a do nových úspěšných letů!

Spojencům a jejich armádám, armádě československé, britskému a československému letectvu – Nazdar!“

Celou slavnost ukončila československá a britská státní hymna a slavnostní pochod letců před prezidentskou tribunou.

Staroměstská přehlídka, od níž právě uplynulo 70 roků, znamenala současně i poslední veřejnou prezentaci československých letců z Velké Británie jako celku. Jen málokdo tehdy tušil, že na budování poválečného letectva jim zbývají jen necelé tři roky. A že se pak přes ně přežene vlna politicky motivovaných perzekucí, které je postihnou také jako celek.

 Jiří Rajlich

Aktuálně



Japonsko po roce 1945: krize a následný vzestup, opět díky válce

Japonsko po roce 1945: krize a následný vzestup, opět díky válce

24. 09. 2020
Média zpravidla od srpna do počátku září věnují pozornost svržení atomových bomb…
Na státní svátek v pondělí 28. září jsou muzea VHÚ ve Kbelích a Lešanech otevřena

Na státní svátek v pondělí 28. září jsou muzea VHÚ ve Kbelích a Lešanech otevřena

24. 09. 2020
V pondělí 28. září 2020, na státní svátek, jsou otevřena dvě muzea…
Dramatické dny v září 1938 a ústup z nejsevernějších kasáren

Dramatické dny v září 1938 a ústup z nejsevernějších kasáren

20. 09. 2020
Město Rumburk se sice do české vojenské historie zapsalo především 21. května…
Výstava v Praze 6 přibližuje osudy našich vojáků v zahraničí ve válečném roce 1940

Výstava v Praze 6 přibližuje osudy našich vojáků v zahraničí ve válečném roce 1940

17. 09. 2020
Druhá světová válka vypukla 1. září 1939 a rok 1940 byl tak…
Vzpomínka na Václava Šorela, spisovatele i leteckého propagátora

Vzpomínka na Václava Šorela, spisovatele i leteckého propagátora

15. 09. 2020
V sobotu 12. září 2020 zemřel ve věku 83 let Václav Šorel, spisovatel,…