Sportovní pistole Rapid

Přestože československá zbrojní konstrukce dosáhla v řadě odvětví výrazných úspěchů, štěstí neměla na poli sportovních samonabíjecích pistolí. Nikoliv snad proto, že by na rýsovacích prknech a vývojových dílnách nevznikaly životaschopné prototypy, spíše z toho důvodu, že k jejich sériové výrobě chyběly v daném čase kapacity, vytížené jinými výrobními programy. Významnou roli ovšem sehrála v řadě případů delimitace zbrojní výroby ze Závodů Jana Švermy, n. p. Brno, někdejší a také pozdější Zbrojovky Brno.

 

Jméno Augustina Nečase (1918–1989) je spojováno především s konstrukcí revolveru ZKR 590 Grand, který patřil ve své době mezi špičkové výrobky ve své kategorii. Daleko méně jsou v povědomí jeho sportovní pistole, což je dáno především tím, že se sériové výroby nedočkaly. Navrhnout parametricky vhodnou zbraň, navíc s dosud nevyužívanými konstrukčními prvky je jedna věc a mít to štěstí, aby se dostala do sériové výroby, je věc druhá. Tady do hry vstupuje příliš mnoho faktorů, které konstruktér ovlivnit nemůže.

Po revolveru Grand zaměřil konstruktér Nečas svoji pozornost na sportovní samonabíjecí pistole, které by mohly sloužit pro disciplíny střelby na olympijské siluety, ale také pro běžný střelecký výcvik na základní úrovni. Vhodných zbraní byl u nás nedostatek, který zmírňoval dovoz zahraničních výrobků, především pistolí MCU a MCM (Margolin) z tehdejšího Sovětského svazu. Kromě nich stříleli naši střelci také s pistolemi Hämmerli-Olympia, ale těch byl stále nedostatek, jelikož jejich dovoz byl záležitostí devizových prostředků, jejichž příděl jednotlivým organizacím a podnikům podléhal přísné regulaci.

V průběhu roku 1964 navrhl A. Nečas dvě sportovní pistole se shodným základem, avšak v rozdílných rážích. První v ráži .22 short dostala označení Rapid a druhá s názvem Sport byla zařízena pro náboje .22 long rifle. Jisté je, že výkresy funkčního vzorku pistole v ráži .22 LR již existovaly v prosinci 1963, kdy je konstruktér předložil k oponentuře. Model Sport byl navržen s dvěma délkami hlavně 4 a 6 palců, zatímco Rapid měl jednotnou délku hlavně 165 mm. V prototypové dílně Závodů Jana Švermy v Brně byly vyrobeny čtyři pistole Rapid a dva prototypy pistolí Sport, ale brněnská zbrojovka s jejich sériovou výrobou vzhledem k nedostatku výrobních kapacit do budoucna nepočítala. Po dokončení výrobní dokumentace v červnu 1965 tak nebylo jasné, zda se pistole někdy do výroby dostanou.

Obě pistole měly hlaveň pevně nalisovanou do těla pistole, dynamický závěr s kladívkovým bicím mechanismem a originálně řešený vratný systém umístěný v odnímatelném můstku se stavitelným hledím, který byl také předmětem čs. patentu číslo 122 089 s názvem Mechanismus závěru automatické pistole s dynamickým závěrem přihlášeným 12. května 1965. V zadní části můstku byla umístěna suvná západka, odpružená vratnou pružinou. Hmatník západky vyčníval ze zadní části siluety zbraně a po jeho zatlačení stačilo můstek přizdvihnout a uvolnit přední konec z lůžka nad hlavní.

Mikrometricky stavitelné, rovněž patentově chráněné hledí držel na rybinové drážce můstku upínací šroub. U obou provedení tak bylo možné individuálně nastavit délku záměrné podle potřeby. Stačil k tomu šroubovák. Oba modely byly vybaveny možností regulace propadu spouště pomocí polohově stavitelného šroubu na pravé straně nad lučíkem. Velikost odporu spouště byla také regulovatelná.

Pistole Sport, určená pro širší střelecký výcvik, měla záchyt závěru (střeleckou pohotovost), jejíž hmatník vystupoval nad levou střenkou a byl v dobrém dosahu palce střelcovy ruky. Na rozdíl od Rapidu byla vybavena manuální pojistkou, kterou bylo možné ji zajistit při napnutém kladívku. Kromě toho měl Sport výstražník, jehož dřík vyčníval z těla nad krčkem rukojeti v případě, že bylo kladívko napnuté. Celkově sestávala pistole z 65 součástí, z nichž 48 bylo třískově obráběných, 7 lisovaných, dvě byly ze dřeva a osm součástí tvořily pružiny.

Rapid byl koncipován především pro rychlopalbu na olympijské siluety, čemuž odpovídal kompenzátor zdvihu na ústí hlavně a výškově regulovatelná opěrka dlaně ruky. Po stranách hlavně byly vyfrézovány podélné drážky, jež vedly dvoudílné 194gramové závaží stažené dvěma šrouby. Posuv závaží umožňoval změnu těžiště zbraně a jeho přizpůsobení individuálním požadavkům. Vzhledem k nižšímu výkonu náboje .22 short měl Rapid kratší a také lehčí závěr. Prostor za závěrem nebyl na bocích uzavřen, takže střelec mohl pohledem snadno zjistit, zda je bicí mechanismus napnut či uvolněn.

Vývojová zpráva sice hovoří o tom, že z technických důvodů, ale také vzhledem k určení zbraně, bylo upuštěno od požadavku kapacity zásobníku 10 nábojů a přijato řešení se šesti náboji, ale u jediného dochovaného vzorku s číslem 00007 ve sbírkách VHÚ lze zásobník naplnit devíti náboji. V závěrečné zprávě o skončení vývoje obou pistolí datované 20. února 1965 najdeme řadu dalších odlišností od dochovaných prototypů, ale ty jsou vzhledem k dalšímu osudu prototypů nepodstatné.

V závěru oponentního řízení, jež proběhlo v Brně 4. března 1965, bylo konstatováno, že zkoušky s prototypem v ráži .22 LR dosud neproběhly, jelikož atesty nábojů z Blanických strojíren a měření Státní zkušebny zbraní a střeliva se rozcházely, přičemž zkušebna poukazovala na to, že hodnoty nábojů neodpovídají technickým podmínkám. Proto byly také zkoušky odloženy až do doby, kdy si výrobce a zkušebna sjednotí měřící metodiky. Prototyp v ráži .22 short splnil podmínky funkční spolehlivosti, jelikož počet zádržek při komisionálních zkouškách nedosáhl hranice 0,6 %. Během informativních trvanlivostních zkoušek vystřelením 10 000 ran, které proběhly na střelnici Svazarmu v Medlánkách, došlo k omačkání čela rámu o 0,14 mm, což mělo u sériově vyráběných pistolí odstranit vysokofrekvenční kalení. Na základě zjištění z informativních zkoušek při teplotě –5 oC, kdy docházelo k brždění nábojů vlivem ztuhlého maziva a tím i nepodání, bylo doporučeno zařadit do základních technických podmínek pro přejímání pistolí také tropikalizační zkoušky při teplotě -10 oC.

Během střelby také docházelo k uvolňování šroubu regulace propadu spouště do té míry, že nebylo možné ze zbraně vystřelit. Tuhost upevnění hledí na můstku se ukázala nižší, což se projevovalo především při zkouškách precize. Celkové závěry ze zkoušek ale vyzněly tak, že pistole Rapid splňovala po střelecké stránce v maximální míře veškeré požadavky kladené na závodní zbraň.

Tři zbývající prototypy pistolí Rapid zapůjčily ZJŠ Brno do laických zkoušek špičkovým střelcům, jež měli své poznatky průběžně zpracovávat a zasílat závodu. Kdo ze sportovních střelců, s jakými výsledky zkoušky prováděl, nevíme. Osudy těchto tří prototypů zůstávají také dosud neznámé.

Pro ověřovací série obou pistolí byly ještě vypracovány Prozatímní technické podmínky, v nichž požadavek na přesnost stanovoval nástřel 10 ran z upnuté zbraně na vzdálenost 25 metrů do průměru 50 mm.

O více jak rok později, 24. května 1966, uzavřely Závody Jana Švermy Brno s Přesným strojírenstvím, n. p., Uherský Brod delimitační smlouvu, na jejímž základě došlo v rámci soustředění výrobků oboru 545, tedy loveckých a sportovních zbraní, k převodu pistolí Sport a Rapid do Uherského Brodu. Datum předání a převzetí výrobní dokumentace a dalších podkladů stanovila smlouva na 1. leden 1967, avšak ještě před jejím uzavřením v květnu 1966 bylo zcela jasné, že ve výhledových bilancích do roku 1970 se s výrobou ani jednoho z modelů nepočítalo. Přesto odbytové oddělení zbrojovky v Uherském Brodě zpracovalo kalkulaci pro výrobu partie v rozmezí 1000–2000 kusů, avšak z cenového hlediska vycházela výroba tak malého množství jako nerentabilní. Obě pistole tak sice byly převedeny do výrobního programu Přesného strojírenství, na jejich osudu to však nic nezměnilo a do výroby se nikdy nedostaly.

Exemplář s číslem 00007 získalo muzeum v roce 1972 darem od Zbrojovky Brno, n. p.

Ráž: .22 short

Celková délka: 308 mm

Délka záměrné: stavitelná v rozsahu 199-285 mm

Délka hlavně: 165,6 mm (včetně kompenzátoru zdvihu: 186 mm)

Výška: 143 mm

Šířka: 37 mm (u dlaňové opěrky: 52,2 mm)

Kapacita zásobníku: 9 nábojů (podle TP 6 nábojů)

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 930 g (včetně závaží: 1124 g)

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha