TÉMA SOKOLOVO: prohlédněte si fotogalerii zachycující cestu z Buzuluku až na ukrajinská bojiště

Nabízíme vám fotogalerii dobových válečných snímků, které v mnohdy unikátních podobách zachycují počátek existence československé jednotky na východní frontě. Vrcholem úvodní kapitoly historie 1. československého samostatného polního praporu bylo střetnutí u Sokolova před sedmdesáti lety.

Ačkoli je bitva u ukrajinské obce Sokolovo v českém povědomí dostatečně známá, je jistým paradoxem, že ze samotného střetnutí ze dne 8. března 1943 nejsou k dispozici prakticky žádné fotografie. Většina snímků tak ukazuje především dění před bitvou a po ní, pochopitelně i v jiných místech.

V přiložené fotogalerii snímků, které pocházejí z fotoarchivu Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu, je zachyceno dění z roku 1942, kdy se československá jednotka začala formovat v uralském městě Buzuluk, až po zimu a předjaří 1943, kdy se účastnila bojů v charkovské oblasti na Ukrajině.

 

Úvodní snímky vykreslují první dobrovolníky v Buzuluku. Za zmínku stojí snímek č. 3 zobrazující tehdejší nastoupenou čs. vojenskou jednotku v Buzuluku v červenci 1942. Na snímku je zachyceno třicet tři z pouhých padesáti pušek, které měli Čechoslováci v té době k dispozici. Do jednotky se hlásili českoslovenští občané žijící v SSSR, slovenští zajatci a přeběhlíci, později i volyňští Češi. Značná část vojáků byli českoslovenští Židé.

1. československý samostatný polní prapor byl zformován v polovině července 1942 a na konci srpna 1942 požádal jeho velitel Ludvík Svoboda o nasazení na frontě. Jednotka čítala tisíc vojáků, ti ovšem nebyli obléknuti do sovětských, nýbrž do britských stejnokrojů. I tuto skutečnost některé z uveřejněných fotografií výmluvně dokumentují.

Prapor obdržel 2 protitankové kanóny ráže 45 mm (viz snímek číslo 10 ve fotogalerii), 12 těžkých kulometů Maxim 1910 (viz snímek číslo 9), 16 protitankových pušek PTRD-41 (viz snímek číslo 11), 9 minometů ráže 50 mm a 9 minometů ráže 82 mm, 40 lehkých kulometů DP, 553 samonabíjecích pušek SVT-40, 192 opakovacích pušek Mosin-Nagant, 10 odstřelovačských pušek, 47 samopalů a 47 pistolí a revolverů,

Jak zachycuje snímek č. 8, jednotce velel československý příslušník, důstojník pplk. pěch. Ludvík Svoboda, který si určil další velitele jednotky (na fotografii zcela vlevo je jeho zástupce npor. Bohumír Lenc–Lomský). Nad vším ale „pro jistotu“ ze sovětské strany ostražitě bděl major NKVD Petr Kambulov (na snímku vpravo).

Jednotka byla na konci ledna 1943 připravena opustit Buzuluk, aby se vydala na frontu. Jak dokumentuje snímek s pořadovým číslem 13, dne 27. ledna 1943 také tehdejší náčelník čs. vojenské mise v Moskvě plk. Heliodor Píka předal 1. polnímu praporu bojový prapor. Jednotka opustila 30. ledna 1943 Buzuluk, což dokládají snímky číslo 14 a 15, na nichž jednotka nastupuje do vagónů železniční soupravy. Pak následoval pěší přesun ze železniční zastávky Valujky na frontu.

Samotná bitva u Sokolova proběhla 8. března 1943, Čechoslováci bránili patnáctikilometrový úsek podél řeky Mže proti útoku německého pluku. Němcům se nepodařilo dostat za linii řeky Mže, Čechoslováci zničili 19 německých tanků, 5 samohybných děl a 300-400 nepřátelských vojáků a splnili svůj úkol, což mělo ohlas v Protektorátu i v zemích protifašistické koalice. V průběhu března se prapor stahoval vzhledem k pokračující německé protiofenzívě a hrozbě obklíčení až na linii řeky Severní Donec, kde se podařilo frontu stabilizovat. Celkem za dobu svého bojového zasazení prapor ztratil 304 vojáků, z nichž nejméně 5 padlo do německého zajetí.

Unikátní je snímek číslo 19, který zobrazuje jednoho ze zajatých čs. vojáků v bitvě u Sokolova. Desátník Jiří Šmolík byl převezen do Protektorátu a zde byl využit i zneužit k propagandistickým účelům. Na snímku je zachycen v německém stejnokroji v rozhovoru s novináři.

Tři závěrečné snímky fotogalerie ukazují kostel Zesnutí přesvaté bohorodičky v Sokolovu, místo smrti poručíka Otakara Jaroše a zajetí desátníka Jiřího Šmolíka. Snímky pocházejí z roku 1953 a byly pořízeny tehdejší výpravou československých novinářů. Kostel byl stržen na přelomu padesátých a šedesátých let. Na posledním snímku je kuriózní detail: vlevo v rohu je vidět volský potah mířící do otevřených bran kostela, což patrně naznačuje nedůstojný způsob využití této stavby v padesátých letech.

Po bitvě u Sokolova se čs. vojáci přemístili do Novochoperska, kam dorazili na počátku května 1943. Zde byla jednotka doplňována a vznikla z ní 1. československá samostatná brigáda, která čítala již přes 3 500 vojáků.

 

Vojenský historický ústav Praha připomene sedmdesáté výročí bitvy u Sokolova několika aktivitami. Na začátek března připravil seminář na dané téma, chystá se také výstava „Sokolovo – Afghánistán”, která by měla zachytit působení československých a českých vojáků v zahraničí. Další výstava, jejíž vernisáž připravil VHÚ na 11. března, bude umístěna před budovou Generálního štábu AČR v Praze 6 na Vítězném náměstí. Otevřou se také brány renovované expozice Muzea bojového přátelství v Sokolovu v Charkovské oblasti na Ukrajině. Tématu se budou věnovat i materiály v prvním letošním čísle čtvrtletníku Historie a vojenství, které vyjde v půlce března 2013.

 

Všechny snímky pocházejí z fotoarchivu Vojenského ústředního archivu – Vojenského historického archivu, kromě snímku číslo 19, zajatý des. Šmolík (archiv VHÚ).

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha