Útok na Heydricha byl vojenskou operací ANTHROPOID…

Před 71 lety – 27. května 1942 – provedli českoslovenští parašutisté atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Připomeňme si význam této akce tváří v tvář nejrůznějším mýtům, které ji dodnes provázejí.

Datum 27. května 1942 patří mezi osudové mezníky našich moderních dějin, popsané ve stovkách novinových článků, řadě knih i televizních a filmových dokumentů i v několika hraných filmech. Protože útok dvojice československých vojáků na významného nacistického zločince Reinharda Heydricha vyvolal ze strany německého okupačního aparátu vlnu teroru, jejímž nejsmutnějším symbolem je tragický osud obce Lidice a popravy stovek nejobětavějších příslušníků domácího odboje, zůstává tato událost do dnešních dní zdrojem typicky českých sporů o smyslu boje proti silnějšímu a brutálnímu nepříteli.

Je potřebné si proto stále připomínat i skutečnost, že cíl operace ANTHROPOID – architekt holocaustu Reinhard Heydrich, který v lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo rozhodnuto o zavraždění miliónů Židů, se ve svých plánech zcela konkrétně zabýval i fyzickou likvidací českého národa. Když okamžitě po nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora v Praze vyhlásil v září 1941 stanné právo, nechal během krátké doby popravit 486 českých vlastenců.

Šlo o skutečnou elitu národa. Mezi popravenými byla řada generálů, vysokých důstojníků, novinářů, univerzitních profesorů, funkcionářů Sokola, Junáka a dalších osobností Masarykovy republiky. Zbavit národ jeho přirozených vůdců v okamžicích tvrdé prověrky charakterů byla ďábelská a především účinná metoda.

Rozhodnutí o útoku na Reinharda Heydricha bylo vedením našeho zahraničního odboje přijato již mezi 27. září a 2. říjnem 1941, po prvních zprávách o průběhu stanného práva a popravách, jimiž se Heydrich okamžitě po svém příjezdu v Čechách uvedl. Připomeňme si, že mezi popravenými byli i generálové Josef Bílý, Hugo Vojta, Oleg Svátek, řada důstojníků generálního štábu i osobností civilního života.

Proto byli již 3. října 1941 do londýnské budovy Porchester Gate, kde tehdy sídlilo v šestém patře velení zpravodajské služby ministerstva národní obrany československé vlády v exilu, povoláni od svých jednotek rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda, jedni z prvních absolventů základního parašutistického výcviku.

V přítomnosti dalších tří důstojníků jim šéf zpravodajců plk. gšt. František Moravec stanovil úkol: zlikvidovat některého z vedoucích německé okupační správy v tehdejším protektorátě, Reinharda Heydricha nebo Karl Hermanna Franka. Záznam z porady, pořízený těsnopisem a strojopisným přepsáním, pořizoval tehdy mjr. pěch. Karel Paleček, který oba muže znal, protože je pro tajné poslání do vlasti osobně vybíral.

Operaci s krycím označením ANTHROPOID, která měla být podle Moravcových optimistických představ původně realizována již 28. října 1941 v den československého státního svátku, zdrželo Svobodovo zranění při výcviku, kdy musel být nahrazen Gabčíkovým velkým kamarádem, rotmistrem Janem Kubišem, a poté i počasí. To umožnilo letcům ze 138. perutě zvláštního určení RAF vysadit parašutisty v okupované vlasti až v noci z 28. na 29. prosince 1941. Po spojení s domácím odbojem a řadě příprav byl nakonec útok na Heydricha realizován 27. května 1942.

Od té doby byly o této události popsány historiky a novináři stohy papíru, ve kterých se uhnízdila nejedna falešná legenda a politicky účelová polopravda. Mezi ty nejznámější patří tvrzení, že atentát na Heydricha zorganizovali Britové na přání Heydrichova rivala v Německu, šéfa Abwehru admirála Canarise…

Dalším zlozvykem mnoha publicistů je přejímání dobové nacistické terminologie, že Gabčík a Kubiš „spáchali atentát“. Je proto třeba stále zdůrazňovat, že šlo o útok v rámci vojenské operace československých vojáků s širokou podporou domácího (především sokolského) odboje.

Bohužel zapomínání skutečného rámce naší minulosti patří trvale k našim nešvarům. Snažme se tomuto jevu bránit. Budeme-li marnivě zapomínat na naše hrdiny a význam jejich činů, snadno se může stát, že sami zapomene být stateční ve chvíli, kdy to my a naše okolí budeme nejvíce potřebovat…

Jindřich Marek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha