Vojenské operace Evropské unie a účast Armády České republiky II

Evropská unie věnuje významnou pozornost situaci na africkém kontinentu, a to z několika důvodů. Jedním z nich je jeho geografická blízkost. EU spatřuje ohrožení své bezpečnosti zejména v mezinárodním terorismu, který má své podhoubí i v oblasti subsaharské a především arabské Afriky. Krvavé etnické i další konflikty vedou k destabilizaci států, vzrůstu kriminality a vzedmutí uprchlické vlny, která směřuje na starý kontinent.

 

Svou roli sehrávají i historické vazby některých zemí, bývalých koloniálních mocností, a v neposlední řadě i surovinový potenciál Afriky. Rostoucí angažovanost EU umožnilo i stažení se obou supervelmocí z černého kontinentu po skončení studené války. EU zůstává významným hospodářským partnerem Afriky co do vývozu a dovozu zboží, ale i ve vztahu k investicím a rozvojové pomoci.

Evropská unie reagovala na malý zájem mezinárodního společenství ke genocidě ve Rwandě, a pod dojmem těchto událostí se na summitu v Madridu v roce 1995 zavázala k preventivní diplomacii a k organizaci mírových misí. O pět let později byla mezi EU a 71 africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi podepsána smlouva v Cotonu a uskutečnil se první summit EU – Afrika, na němž byl přijat tzv. Káhirský akční plán. Oba dokumenty obsahovaly ustanovení klíčová pro prevenci a řešení konfliktů. V roce 2001 vzniklo nové partnerství pro rozvoj Afriky (NEPAD).

Na sklonku roku 2005 Evropská rada přijala první komplexní strategii EU pro Afriku. Jejím cílem bylo vytvoření jediného rámce pro všechny aktéry EU a potvrzení rozvoje Afriky jako jedné z hlavních politických priorit EU. Strategie zahrnuje tři úrovně partnerství – národní, regionální a celoafrickou – a vychází ze tří základních předpokladů:

– udržitelný rozvoje není možný bez právního státu, bezpečnosti a míru

– nezbytnými faktory pro podporu hospodářského růstu jsou regionální integrace a vzájemný obchod

– pokud má Afrika splnit rozvojové cíle, je nutné posílit podporu v oblasti zdravotnictví, vzdělávání a zajišťování potravin.

K zvládání krizí používá EU globální přístup k řešení konfliktů. Ten zahrnuje jak politické nástroje, nevojenské nástroje (humanitární pomoc, nasazení policistů, logistická a finanční podpora nevládních organizací) i vojenské nástroje.

 

Operace EUFOR Tchad/RCA

Několik měsíců po skončení mise v Kongu v listopadu 2006 schválila OSN operaci MINURCAT v Čadu a Středoafrické republice. Jelikož OSN neměla vojenské kapacity, obrátila se na EU. Operace EUFOR Tchad/RCA. probíhala od ledna 2008 do března 2009, kdy ji nahradila mise OSN.

Konflikt v této části Afriky započal v roce 2003 v západní části Súdánu – Dárfúru. V důsledku ozbrojených střetů mezi vládními jednotkami, rebely a různými kmeny většina obyvatel uprchla do okolních států, mimo jiné i do Čadu (cca 250 tisíc). Čadská vláda s krajním vypětím zajišťovala dodávky vody a potravin pro uprchlíky a posléze se obrátila na OSN. Cílem jednotek bylo ochrana civilních obyvatel, zabezpečení dodávek humanitární pomoci do uprchlických táborů, ochrana a volný pohyb osob z humanitárních organizací a zabránění přeshraničních konfliktů. V dlouhodobějším horizontu vytvoření stabilního prostředí.

Klíčovým předpokladem úspěšnosti mise se staly zajištění dostatečných dopravních kapacit, logistiky a zdravotnického zabezpečení (Čad je pátý největší stát kontinentu, v těžce dostupné a izolované části vzdálené od rozvinutějších oblastí Afriky s téměř neexistující infrastrukturou – pouze nezpevněné silnice a velmi omezená kapacita letišť).

Celkem bylo nasazeno 3700 vojáků. Největší kontingent vyslala Francie, a to 2000 vojáků, která také uhradila 80 % procent celkových výdajů na misi. Na operaci se podílelo 23 členských států, poprvé se operace EU zúčastnilo i Rusko. Armáda České republiky vyslala do mise dva důstojníky do velitelských struktur.

 

EU NAVFOR Atalanta

Na sklonku 2008 zahájila EU svou první námořní misi, jejímž úkolem bylo bojovat s pirátstvím u somálských břehů a v Adenském zálivu. V oblasti již byly nasazeny válečné lodě NATO a USA v rámci globálního boje proti terorismu (Operation Enduring Freedom – Horn of Africa). K úkolům mise bylo monitorování situace, ochrana tranzitního koridoru a doprovod lodí, především těch, které pluly v oblasti v rámci Světového potravinového programu, a to s použitím síly k odstrašení a k zásahu proti pirátským plavidlům. Od března 2010 příslušníci mise kontrolovali somálské přístavy se základnami pirátů.

Účelem mise, která trvá dodnes, je zejména odstraňovat důsledky nestability v Somálsku. Na jaře 2010 EU zahájila další vojenskou výcvikovou misi v oblasti pod jménem EUTM Somalia, v jejímž rámci evropští instruktoři cvičí v Ugandě somálské vojáky s cílem napomoci stabilizaci země. V rámci komplexního řešení EU v létě 2012 zahájila civilní misi EUCAP NESTOR, za účelem posílení námořních schopností pěti zemí ležícím v oblasti Afrického rohu a v západní části Indického oceánu (Džibuty, Keňa, Somálsko, Seychely a Tanzánie), a to pobřežní stráže a pobřežní policie.

 

EUTM Mali

Dalším ohniskem konfliktů a nepokojů se v roce 2012 stalo Mali., kdy zde došlo k vojenskému puči vedeném povstalci z Národního hnutí za osvobození Azavadu. Sever země se dostal do rukou povstalců. Ti zde vyhlásili samostatný stát, jenž však nebyl nikým uznán. V Azavadu se prosadili islamisté, kteří se na povstání Tuaregů podíleli. Jednou z nejobávanějších skupin byla organizace Ansar Dine s vazbami na al-Káidu. Islamisté po několika měsících zahájili postup na hlavní město Bamako. Mali požádalo Francii o zásah, který byl proveden v lednu 2013 v rámci akce Serval. I přes uzavření dohody s povstalci však násilnosti pokračovali i nadále. Bezpečnostní situaci v zemi komplikoval také nelegální obchod se zbraněmi a drogami, jenž zčásti sloužil k financování teroristických skupin.

EU je zainteresována na zajištění politické stability, bezpečnosti i ekonomického rozvoje celé oblasti Sahelu (viz mapa), neboť teroristické útoky i migrace pocházející z této oblasti by znamenaly i bezprostřední ohrožení unijních států. Některé členské země EU se podílely více než 1400 vojáky na stabilizační misi OSN MINUSMA. Ta vznikla v roce 2013 na podporu klíčových center zejména na severu země. Tato mise je zajímavá tím, že představuje první pokus o širší začlenění zpravodajských jednotek do mírových misí OSN. Nizozemí, Švédsko a Norsko poskytly průzkumné síly a zpravodajské analytiky.

Výcviková mise EUTM Mali vznikla na počátku roku 2013 na žádost malijské vlády na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Jejím úkolem je vést výcvik příslušníků malijských ozbrojených sil a školit je v oblasti velení a řízení, logistiky apod., tak aby byli schopni samostatně provádět operace zaměřené na obnovu územní celistvosti státu. Vojáci EU se neúčastní bojových aktivit a do operací a nedoprovázejí malijské jednotky při akcích. V roce 2016 Rada EU rozhodla o prodloužení mise spolu s rozšířením její působnosti.

Vzhledem ke komplikované situaci v zemi vznikla na počátku roku 2015 civilní mise EUCAP Sahel Mali zaměřená na posílení vládních institucí a poradenství policii, národní gardy apod. EU také v roce 2014 finančně podpořila vznik skupiny zemí G5 Sahel (Burkina Faso, Čad, Mali, Mauretánie a Niger) a jeho společných ozbrojených sil.

Česká republika se připojila k výcvikové misi Evropské unie s cílem podpořit síly oddané místní vládě ve vedení ozbrojeného boje, zlepšit jejich taktiku i dovybavit je zbraněmi v jejich boji proti povstalcům.

Souhlas s působením příslušníků Armády ČR ve výcvikové misi EU v Mali vyslovila Vláda České republiky 6. února 2013. Následně účast schválily obě komory Parlamentu ČR, a to původně schválen do 30. června 2014. Nejnovější mandát pro další působení příslušníků AČR v misi EUTM a navýšení počtů z 50 na 120 vojáků schválily podle usnesení české vlády č. 221 obě komory Parlamentu v květnu a červnu 2018. Doba působení vojáků platí pro léta 2018–2020.

První jednotku AČR, která zahájila svou činnost v EUTM Mali na jaře 2013, tvořili příslušníci 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi s odpovídající výstrojí, výzbrojí a technikou (vozidla IVECO, LRD 130 Kajman a T-815). Jednotka zabezpečovala ochranu velitelství výcvikové mise EUTM (Training Mission) v hlavním městě Bamaku a zajišťovala doprovod osob a konvojů. Další vojáci jednotky se na základně Koulikoro (cca 60 km od Bamaka) se podíleli na výcviku malijských vojáků.

Do prosince 2018 měla jednotlivá úkolová uskupení čtyři až pět desítek vojáků. V tomto měsíci došlo k rozšíření naší účasti na 120 vojáků, neboť další jednotka o síle roty (cca 70 vojáků) dosáhla plné operační schopnosti k ochraně mentorů a doprovodu konvojů (Force Protection) malijského výcvikového střediska v Koulikoro – Koulikoro Training Centre (KTC) a dalších výcvikových prostorů na území Mali, kam naši mentoři vyjíždějí.

V současné době je v misi EUTM v pořadí již 13. úkolové skupení AČR, které plní obdobné úkoly. Jeho organizační jádro tvoří vojáci ze 102. průzkumného praporu Prostějov. Jednotka je doplněna o příslušníky 53. pluku průzkumu a elektronického boje Opava, 44. lehkého motorizovaného praporu z Jindřichova Hradce, 41. mechanizovaného praporu ze Žatce a z Agentury vojenského zdravotnictví z Hlučína. Rotu v Koulikoro, která je součástí česko-španělského praporu KTC, tvoří vojáci 43. výsadkového praporu z Chrudimi. Doplňují je družstvo oprav techniky a vyprošťovací družstvo z klatovského 142. praporu oprav a příslušníci dalších útvarů a zařízení AČR.

Jaroslav Láník

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha