Výstava přibližuje osudy jednoho z posledních transportů smrti

V prostorách zámku v Roztokách u Prahy byla otevřena výstava nazvaná Transport smrti Litoměřice – Velešín, která mapuje osudy vlaku převážejícího po českém území na konci druhé světové války několik tisíc vězňů. Expozici připravil ve spolupráci s dalšími institucemi Vojenský historický ústav Praha. Autory výstavy jsou dr. Pavla Plachá a její manžel dr. Jiří Plachý, historik VHÚ.

 

Výstavu společně s Vojenským historickým ústavem Praha vytvořilo německé KZ-Gedenkstätte Flossenbürg, tedy kulturní centrum při památníku koncentračního tábora ve Flössenburgu, který se nacházel v Bavorsku, téměř na hranici s někdejším Československem. Výstavu také organizuje Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy. Expozice se nalézá ve zdejším zámku, v jeho třetím patře, resp. v podkroví budovy. Zámek je přitom hned vedle místní železniční stanice, kde transport 29. dubna 1945 zastavil.

Výstava byla zahájena ve středu 25. ledna 2017 za přítomnosti významných hostů. Vernisáže se především účastnili někteří z řad pamětníků, kteří jako děti či mladí lidé v jarních dnech roku 1945 pomáhali přímo v Roztokách některým vězňům z transportu. Místní lidé přinášeli vězňům jídlo a pití, některým také pomohli k útěku. Za tuto odvahu jim i poděkovali řečníci a zástupci institucí, kteří expozici připravili. Přítomen byl náměstek ministra obrany ing. Tomáš Kuchta, ředitel VHÚ plk. Aleš Knížek, ředitelka Středočeského muzea v Roztokách dr. Zita Suchánková, ředitel flossenbürgského památníku dr. Jörg Skriebeleit a další hosté.

Výstava v panelech a četné fotodokumentaci představuje celou anabázi, kterou muselo několik tisíc vězňů transportu podniknout. Vedle popisu cesty jsou zde zachyceny i širší souvislosti. Některé panely se věnují osudům konkrétních vězňů, také dozorcům z transportu, další civilnímu obyvatelstvu – těm, kteří vězňům pomáhali. Sledována je i poválečná reflexe celé události.

Vlak se 77 vagóny byl vypraven v polovině dubna z koncentračního tábora v severočeských Litoměřicích, šlo o jeden z posledních transportů, jichž bylo koncem války vypraveno několik stovek. Celkem se v něm tísní na 4 500 vězňů. Již v Litoměřicích, jak je po válce zjištěno, bylo ubito či zastřeleno 79 vězňů z transportu.

Vlak posléze překračuje hranice protektorátu a vydává se na cestu jižním směrem. Dne 29. dubna zastavuje v Kralupech nad Vltavou, večer poté v Roztokách. Lidé přinášejí vězňům pití a potraviny, asi 80 těžce nemocných vězňů je přepraveno do místního chudobince, dalších 300 z transportu uniká – s pomocí místních civilistů. Vlak opouští Roztoky 30. dubna odpoledne.

V Praze zastavuje na nádraží v Bubnech, stráž postupně ztrácí nad vlakem kontrolu a dostane se z něj přes 1 000 vězňů. Dohled je ovšem obnoven, k vlaku jsou pak ve Vršovicích připojeny ještě další vagóny s vězni z poboček koncentračních táborů na Benešovsku. Transport pak zastavuje v Olbramovicích na hranici středních a jižních Čech, má 96 vagónů a veze přes 3 500 vězňů. Zůstává zde po řádění SS-Hauptsturmführera F. Grauna 80 mrtvých.

Na 8. května je do Velešína jižně od Českých Budějovic hlášen příjezd vlaku, železničáři za přítomnosti Vlasovců vlak zastavují odpojením lokomotivy, část vězňů se rozuteče a kolem 2 000 jich dorazí do Velešína. V ubytovně továrny vzniká nemocnice, místní se starají o ty, kteří přežili. Do obce přicházejí 9. května Američané a po nich také Rudá armáda; vede tudy demarkační linie.

V transportu se nacházeli vězni mnoha národností: Češi, Poláci, Rusové, Bělorusové, Rusíni, Francouzi, Belgičané, Židé, Holanďané, Italové, Slovinci i Němci. Z nich zhruba 200 zemřelo během cesty i krátce po ní.

RED

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha