Dr. Wilhelm Raab a sto let stará protičeská pohlednice

Ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha se nalézá kuriózní, rovných sto let stará propagandistická a protičesky laděná pohlednice z roku 1919. Zobrazuje černošského vojáka francouzské armády a československého legionáře ve francouzském stejnokroji. Doposud anonymní pohlednice je dílem Wilhelm Raaba, významného rakouského lékaře, který ji jako mladý muž vytvořil coby odraz politické situace těsně po první světové válce. Anonymně ji poskytl Sudetoněmeckému pomocnému spolku ve Vídni, který ji využil pro tisk pohlednic pašovaných v tisícových nákladech do Československa.

 

Černošský voják má na pohlednici mezi zuby zakrvácený zakřivený nůž, československý legionář jej pravou rukou, ve které svírá ruční granát, drží kolem ramen. Pod polopostavami je francouzská trikolóra s nápisem BRUTALITÉ – BESTIALITÉ : EGALITÉ ! (BRUTALITA – BESTIALITA : ROVNOST!). Ve spodní části pohlednice je německy psaná veršovánka, která ve volném překladu znamená: „Jeden je ze Senegalu/Druhý se jmenuje Doležal/V Porýní stojí negr/Čech v Praze a Chebu/ Starají se jen o sebe/Pro čest, slávu a zisk Francie“.

Pohlednice byla doposud anonymní. V průběhu přípravy doprovodné výstavy dobových plakátů k novému nastudování hry Rudolfa Medka na Nové scéně Národního divadla v Praze se podařilo připsat její autorství Wilhelmu Raabovi. Atribuci potvrdil sám autor, který se k tomuto hříchu mládí s povzdechem přiznal ve svých pamětech, publikovaných v roce 2009. Rozbor výtvarného stylu jeho slova potvrdil.

Wilhelm Raab se narodil 14. ledna 1895 ve Vídni do rodiny s uměleckými a lékařskými předky. Jeho dědeček byl děkanem lékařské fakulty a prababička dcerou francouzského rytce a ilustrátora Gustava Doré. První světovou válku strávil v zákopech v řadách rakousko-uherské armády. Své zkušenosti z fronty zachytil v řadě fotografií a expresionistických kreseb. Po válce pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni, které dokončil v roce 1920.

V roce 1919, pod vlivem protičeskoslovenské propagandy, namaloval výše zmíněnou kresbu a anonymně ji poskytl vídeňskému Sudetoněmeckému pomocnému spolku (Sudentendeutsches Hilfsverein) ve Vídni. Ten jej využil pro tisk pohlednic, které v tisícových nákladech pašoval do Československa.

V Československu ovšem paradoxně začala i vědecká kariéra doktora Raaba. V roce 1921 se stal asistentem profesora Biedela na německé univerzitě v Praze, kde úspěšně pokračoval ve studiu endokrinologie. V roce 1926 se stal soukromým docentem na oddělení profesora Karla Wenckebacha ve Vídni. V roce 1929 obdržel stipendium Rockfellerovy nadace. Díky tomu působil u profesora Waltera B. Cannona na Harvardské lékařské škole v Bostonu, kde poznal i svou ženu, Olgu Palmborg, se kterou se vrátil do Vídně.

V roce 1933 provedl epidemiologický výzkum o souvislosti mezi obezitou, vysokým přísunem cholesterolu a výskytem vysokého krevního tlaku u lidí a formuloval dietetická pravidla, která jsou platná dodnes. V roce 1936 se stal primářem oddělení Nemocnice vídeňských obchodníků (Krankenhaus der Wiener Kaufmannschaft), ale po anšlusu Rakouska v roce 1938 začaly narůstat jeho konflikty s nacistickou mocí. Pro gestapo byl podezřelý jak jeho dlouhý pobyt v Praze, konzervativní názory, tak i americké občanství jeho manželky.

Nastalou situaci řešili manželé odchodem do Spojených států amerických v prosinci 1939. V USA se Wilhelm Raab stal přednostou nově zřízeného oddělení experimentální medicíny Univerzity ve Vermontu, kde dosáhl vynikajících vědeckých výsledků a mezinárodního věhlasu na poli endokrinologie a kardiologie. Působil zde až do svého odchodu na odpočinek v roce 1965. Po smrti své ženy trpěl depresemi, nicméně se oženil znovu a přijal dokonce místo v Bavorsku. Nicméně, krátce před plánovaným odjezdem do Evropy, 22. září 1970 dobrovolně ukončil svůj život. Zanechal po sobě rozsáhlé vědecké dílo, shrnuté do stovek článků a několika knih.

Svou humanistickou činností ve prospěch lidstva doktor Raab více než vymazal svůj propagandistický hřích mládí. Jeho kresba je ovšem dodnes zajímavá. Názorně zachycuje dobový německý a zejména rakouský pocit křivdy z porážky v první světové válce od rasově méněcenných podlidí, kteří se nyní roztahují ve starých německých územích, jako je Porýní, nebo Čechy. Tedy to, čím Rakušan Adolf Hitler ve třicátých letech dvacátého století obohatil velkoněmecký šovinismus do tvaru nacionálního socialismu, před nímž nakonec musel z Evropy uprchnout i sám Wilhelm Raab.

Tomáš Jakl

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha