Za hrdinství na Dukle je při dukelském výročí režim popravil

Naprostou necitelnost projevil komunistický režim v Československu 7. října 1950, kdy během oslav výročí bitvy na Dukle nechal v důsledku politických procesů popravit dva z mužů, kteří se dukelských bojů účastnili a navíc i dalšího veterána války na východní frontě.

František Skokan, narozený 12. října 1912, nastoupil 17. července 1933 vojenskou prezenční službu, absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a začal sloužit u 2. telegrafního praporu v Brně. Dne 1. května 1940 odešel ilegálně do zahraničí, stal se příslušníkem Československého pěšího pluku 4 „Východního“ v Palestině. Od 2. července 1943 zastával funkci přednosty 5. oddělení štábu u 1. československé samostatné brigády v SSSR, potom působil u spojovacích jednotek. Účastnil se bojů o Kyjev, Bílou Cerkev i u Žaškova, vážné zranění utrpěl za bitvy na Dukle.

Od 1. června 1945 byl převelen na MNO, 2. června 1947 zahájil studium na Vyšší akademii generálního štábu v Moskvě, jež ale musel předčasně ukončit. Jeho vojenská kariéra skončila 8. listopadu 1949, kdy byl při cestě do zaměstnání zatčen.

Ve dnech 7. a 8. července 1950 nad případem podplukovníka Františka Skokana a dalších obviněných zasedal Státní soud v Praze. Všichni se měli v letech 1948 a 1949 spolčit k zničení nebo rozvrácení republiky, Skokan i ostatní navíc sbírali citlivé informace a předávali je cizí moci, na základě toho byli všichni prohlášeni vinnými zločinem velezrady, a navíc vyzvědačstvím. Údajně se také doznal, že chtěl budovat sociální demokracii západoevropského ražení, vzorem mu byla britská Labour Party.

Celý případ a „důkazy“ byly naprosto vykonstruované. František Skokan byl odsouzen k trestu smrti, ostatní k mnohaletým trestům vězení. Po pádu komunistického režimu byl rozkazem prezidenta republiky jmenován generálmajorem in memoriam.

 

Claudius Šatana se narodil 13. září 1916. Po reálném gymnáziu 3. října 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu a do 21. června následujícího roku studoval školu pro důstojníky dělostřelectva v záloze, pokračoval potom Vojenskou akademií v Hranicích na Moravě, z níž jej vyřadili v hodnosti poručíka. Nastoupil službu u 6. eskadrony dragounského pluku 6, kde jako velitel 4. čety působil až do 8. května 1939, kdy jej poslali na dovolenou na neurčito.

Na počátku roku 1940 se rozhodl odejít do zahraničí a 6. března se hlásil v táboře československého vojska ve francouzském Agde a nastoupil službu u čety SPO. Po německém útoku a následně francouzské kapitulaci byl 7. července 1940 evakuován do Británie.

Nadporučíka Šatanu později převeleli k 1. československému armádnímu sboru v SSSR. Zastával zde funkci přednosty 4. oddělení štábu sboru, 1. října 1944 jej povýšili na kapitána. Účastnil se těžkých bojů o Dukelský průsmyk, 20. prosince ho přemístili k 1. československému náhradnímu pluku, kde sloužil až do konce války. Ve vojenské službě pokračoval i po válce.

Ke své škodě ale udržoval styky s plukovníkem Richardem Mysíkem, klíčovým mužem 5. oddělení Hlavního štábu, podřízeného Bedřichu Reicinovi. Scházel se však i s celou řadou důstojníků, které poznal na frontách druhé světové války. Osudnou se mu stala známost s podplukovníkem americké armády Thomasem Footem, přiděleným k velvyslanectví USA v Praze, s nímž se seznámil roku 1946. Šatana se s Footem scházel s vědomím 5. oddělení Hlavního štábu, jemuž předával získané údaje, o každé schůzce navíc zpravodajce předem písemně informoval.

Na základě zcela vykonstruovaných obvinění majora Šatanu propustili 1. října 1949 ze služby a o tři dny později, 4. října, byl zadržen. Státní soud projednal Šatanův případ na základě smyšlených obvinění a 10. května 1950 vyřkl trest smrti za zločin vyzvědačství. To mělo spočívat v předávání přísně tajných zpráv o zkouškách zbraní a rozmístění vojsk podplukovníku Footovi.

 

Vojtěch Lacko se narodil 9. května 1917 v Pile v okrese Lúčenec. Vyučil se automechanikem, vojenskou prezenční službu vykonával od 1. října 1936 u pluku útočné vozby 1. Za války byl 25. června 1941 povolán do služby ve slovenské armádě a odešel na frontu.

V roce 1943 přeběhl k Rudé armádě, později jej zařadili k československému vojsku v Sovětském svazu. Absolvoval výsadkářský výcvik a 16. srpna 1944 byl vysazen nedaleko Podbrezové, účastnil se bojů během povstání a na frontě proti Němcům byl až do osvobození. Po únoru 1948 se pokusil odejít do exilu, byl však zatčen a uvězněn. Z vězení se s dalším vězněm pokusil 27. dubna 1949, přičemž se zmocnil zbraně a zastřelil jednoho dozorce. Plán utéci do Německa se jim však nezdařil a oba vězni byli dopadeni.

Vojtěch Lacko byl Státním soudem v Praze uznán vinným trestnými činy velezrady a vraždy a odsouzen k trestu smrti.

Ivo Pejčoch

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha