10cm lehká houfnice Škoda vzor 39 „H3“

Po roce 1935 začaly být v československé armádě kladeny nové požadavky na divizní dělostřelecký materiál. Dělostřelci požadovali, aby divizní děla byla lehčí a pohyblivější a zároveň byla schopna boje s rychlými obrněnými cíli.

+4

Cestou vývoje nového lehkého typu se daly i Škodovy závody. Vznikly vylehčené vývojové řady E u kanonů a H u houfnic. Tím, že se začala brát v úvahu pravděpodobnost boje děl s pohyblivými obrněnými cíli, bylo zapotřebí vybavit děla vhodnými zaměřovači a protipancéřovým střelivem. Řididla bylo třeba uspořádat tak, aby oba pohyby, náměr i odměr, ovládal pouze miřič. Aby se dosáhlo co největšího odměru a bylo možné co nejrychleji měnit směr střelby, prosadila se u děl těchto vývojových řad rozevírací lafeta.

10 cm houfnice H3 byla vyvrcholením vývojové řady lehkých polních houfnic vyvíjených v plzeňské Škodovce. Byla vyrobena v roce 1938 na základě objednávky MNO z roku 1936. Vyznačovala se značnou palebnou výkonností a vynikajícími taktickými vlastnostmi. Houfnice H3 se měla stát základem československého divizního dělostřelectva. Při její konstrukci bylo využito všech novinek, které se tehdy objevily v dělostřelecké technice. Hlaveň byla opatřena účinnou úsťovou brzdou, dvouramenná rozevírací lafeta umožnila značný rozsah odměru a dovolovala také použít houfnici k přímé palbě na pohyblivé cíle.

Dělo o hmotnosti 1960 kg má ocelovou hlaveň, vodorovný klínový závěr, kapalinovou zákluzovou brzdu a zpruhový vratník. Vrchní lafeta je opatřena vyvažovači, náměrovým a odměrovým řididlem a ochranným štítem. Náprava je odpérovaná. Pérování bylo možno vyloučit pomocí sklopných noh. Kola jsou ocelová s pneumatikami. Houfnice byla schopná dostřelit 14,4 kg těžkou střelu do vzdálenosti 12 200 metrů. Počáteční rychlost střely činila 525 m/s.

Že se jednalo o velmi kvalitní dělo, prokázaly již první dny zkoušek. Výzbrojní komise doporučila jeho přijetí do výzbroje již před ukončením celého zkušebního programu. V létě 1938 bylo vystaveno zmocnění k přípravě sériové výroby a podána objednávka na prvních 88 kusů. Sériová výroba byla zahájena, avšak do výzbroje československé armády se houfnice již nedostala. Rozpracované zbraně převzala německá armáda. Ta nechala sérii dokončit se změněnou ráží na 10,5 cm. Takto upravené houfnice nesly tovární označení H4. Protože německá armáda měla dostatek svých vlastních děl tohoto typu, nabídli Němci tyto již upravené houfnice H4 svým spojencům. V roce 1941 odkoupilo 27 kusů houfnic H4 Finsko, které je zavedlo do své armády pod označením 105 H 41. Finští dělostřelci z nich pak během druhé světové války vystříleli přes 74 tisíc ran a v jejich armádě tyto houfnice sloužili až do roku 1972. Dalším státem, který zavedl do své výzbroje škodovácké houfnice řady H, bylo Rumunsko. To odebralo 57 kusů houfnic H4.

Ve sbírce Vojenského historického ústavu Praha se nachází prototyp houfnice H3 z roku 1938 ještě s ráží 10 cm a s označením 10 cm l.Hf. H3 č. 1. Exponát byl získán do sbírek VHÚ Praha v roce 1949 převodem ze Škodových závodů v Plzni. V roce 2014 se pak podařilo sbírku škodováckých děl rozšířit i o 10,5cm houfnici H4, která byla dovezena z Finska.

Jan Fedosejev