1938, májová zkouška hraničářské armády

1938, májová zkouška hraničářské armády

19. 05. 2014

Stupňující se agresivita sousedního Německa a s tím spojená nutnost řešit obranu republiky kvalitnějším zajištěním hranic vedla čs. vládu v říjnu 1936 k vydání vládního nařízení č.270/36 Sb. o vytvoření pohraničních praporů Stráže obrany státu (SOS). Tyto prapory měli tvořit příslušníci pohraniční Finanční stráže, četnictva a policie z pohraničních oblastí, které v případě vyhlášení bojové pohotovosti měly doplnit vybrané posily z řad vojenských záložníků, kteří byli vybíráni mezi spolehlivými českými železničáři, pošťáky, učiteli a dělníky z pohraničních oblastí, ale také i mezi německými antifašisty. Vznikla tak malá hraničářská armáda, k jejíž první velké zkoušce však došlo až v květnu 1938.

 

Celkem bylo v pohraničí vytvořeno 30 praporů SOS. Z toho 12 z nich mělo působit v Čechách (Rychnov n. Kn., Jičín, Liberec, Litoměřice, Most, Kadaň, Falknov, Stříbro, Domažlice, Strakonice, České Budějovice, Jindřichův Hradec), 6 praporů mělo zajišťovat hranice na Moravě (Moravské Budějovice, Znojmo, Hodonín, Šumperk, Bruntál, Moravská Ostrava). 10 praporů bylo určeno pro Slovensko (Bratislava, Nové Zámky, Levice, Lučenec, Rimavská Sobota, Košice, Michalovce, Spišská Nová Ves, Liptovský Mikuláš, Žilina) a 2 pro oblast Podkarpatské Rusi (Užhorod a Chust), protože východní část republiky ohrožoval Hitlerův přeochotný spojenec – horthyovské Maďarsko.

Podle organizačního řadu jednotek SOS z 16. listopadu 1936 znělo jejich poslání následovně: “Stráž obrany státu provádí trvale střežení státních hranic a tvoří první sled hájící státní hranice při nepřátelských nájezdech a přepadech. Vykonává zpravodajskou a hlásnou službu. Střeží vojenské objekty a jiné objekty, jež určí příslušné vojenské velitelství, zvláště zařízení sloužící k znesnadnění dopravy na komunikacích, případně terénu. Připravuje vojenskou obranu státních hranic, zejména spolupracuje na přípravách pro ničení a zatarasení komunikací. Spolupracuje při branné výchově. Spolupůsobí při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti a spolupůsobí při provádění úkolů celní správy (se souhlasem hlavního politického úřadu)…”

Během roku 1937 začali postupně četníci a příslušníci Finanční stráže v pohraničí procházet u vybraných vojenských útvarů speciálním výcvikem. Záhy na jaře roku 1938 byly dodány i na oddělení FS lehké kulomety vz. 26, ruční granáty a vojenské přilby. Oddělení FS a pohraniční četnické stanice se tak stávaly jádry bojových družstev a čet SOS. Zapečetěné mobilizační vyhlášky počítaly s mnoha náročnými úkoly pro jednotky SOS.

V míru bylo nejvyšším velitelstvím jednotek SOS ministerstvo vnitra. Nadřízeným orgánem jednotlivých praporů SOS byly proto tzv. hlavní politické úřady (okresní úřad v sídle velitelství praporu), které řídili vybraní okresní hejtmani.

Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 vzrostl Hitlerovi a jeho armádě nástupní prostor proti Československu a republika se naopak odkrytím jižní hranice s bývalým Rakouskem dostala do ještě těžší situace. Československá zpravodajská služba již za pár týdnů začala zaznamenávat pohyby německé armády směrem k československým hranicím, které svědčily o připravovaném útoku. Nejnovější výzkumy však naznačují, že československé velení po obsazení Vídně nacisty přecenilo tyto zprávy z rozsáhlé agenturní sítě na území Německa. Reakce na ně z československé strany byla však tehdy rázná.

V pátek dne 20. května 1938 byla vyhlášena zpravodajská pohotovost všech čs. vojenských a bezpečnostních složek. V 19.55 hod. potom vyhlásil Hlavní štáb československé armády velitelskou pohotovost všech stupňů. O hodinu později, bezprostředně po schválení vládou, následovalo vyhlášení ostrahy hranic, která znamenalo obsazení lehkých i těžkých opevnění, mobilizaci několika ročníků a specialistů a v první řadě potom bojovou pohotovost jednotek SOS v celé republice!

V oné deštivé noci z pátku na sobotu, kdy prakticky na celém území republiky nepřetržitě pršelo a v některých výše položených místech ještě ležel sníh a byly ranní mrazíky, nastoupilo službu v jednotkách SOS celkem 27 710 mužů. Z nich mělo přímo na hraniční čáře hlavní slovo 6 037 příslušníků Finanční stráže jako páteř pozorovacího hraničního sledu SOS.

V Čechách poslední družstva SOS na nejvzdálenějších stanovištích v Krkonoších dosáhla určených prostorů do sedmi hodin ráno 21. května 1938. Poslední zaujala svá stanoviště družstva SOS na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi vzhledem k problémům ve spojení v nejvzdálenějších místech tehdejší republiky.

Žádný dokument již dnes, bez ohledu na v něm uvedené přesné počty či časové údaje, nemůže vystihnout atmosféru oněch hodin květnové zkoušky na československých hranicích. Dejme proto tentokrát stranou cenné dokumenty ve prospěch vzpomínek tehdejších hraničářů:

 

* dozorce Josef Matela – OFS Dolní Poustevna:

”V noci dvacátého jsem měl službu na celnici u hranic. Náhle jsem byl odvolán na oddělení. Nevěděl jsem, co se děje. Cestou na mne někdo na ulici zvolal ,Stůj, heslo!,. Říkám překvapeně ,tady je hlídka finanční stráže. Co se děje?,. Přede mnou se objevil místní český učitel ve vojenské uniformě s puškou se vztyčeným bodákem…

Na Bundeshöhe nad městečkem již naši budovali bojové stanoviště SOS. V boudě, v starém kuželníku, si udělali pryčny, ve stráni zakopali kulomet a rouru od kamen v křoví zamaskovali z hecu jako polní dělo.

Největší změny nastaly ráno. Henleinovci. Moc je to zaskočilo. Chodili nejistí jak zmoklé slepice. Kdepak byla jejich obvyklá zpupnost. Najednou dokonce všichni uměli i česky…”

 

* vrchní respicient Václav Louda – OFS Rožany u Šluknova:

„Po vyhlášení poplachu jsme my ženatí finančníci poslali ihned své rodiny do vnitrozemí. Z toho jsme měli potom velké nepříjemnosti u nadřízených úřadů! Že prý děláme paniku, evakuací rodin prozrazujeme pohotovost atd. Fakt, že manželky důstojníků a vyšších státních úředníků byly také evakuovány, nikoho ale nezajímal. My měli být obětním beránkem. Nikoho již ale nenapadlo, že starostí o rodinu v bojovém pásmu se snižuje naše akceschopnost, protože nacisté či henleinovci mohli naše ženy a děti použít jako rukojmí…“

 

* dozorce František Hora – OFS Švarcava:

„Sloužili jsme obětavě, i když jsme si uvědomovali, že dojde-li k napadení našeho státu, je naše družstvo SOS (deset příslušníků finanční stráže s lehkým kulometem a dva vojenští záložníci z naší obce) ztraceno. Vždyť linie opevnění naší armády byla asi dvacet kilometrů za námi. Tvrzení našeho tisku, že u každého hraničního mezníku stojí voják, nás poněkud překvapilo, neboť naše osamocené družstvo SOS (pravý soused byl až na Pleši a levý v Grafenriedu) střežilo úsek státních hranic v délce téměř dvaceti kilometrů…“

 

* dozorce Josef Kukla – OFS Hora Sv. Šebestiána:

„Po několika dnech jsme si na bojovém stanovišti postavili pro lepší spaní zemljanku, kde jsme však spali jen přes den po službě. Na noc jsme se ve dvojicích „rozlezli“ po okolí. Bylo to bezpečnější, ale také únavné. Každou chvíli někdo z kluků usnul ve stoje. Únava se stala naším dalším protivníkem…“

 

* dozorce Jaroslav Bém – oddělení FS Velká Úpa:

”Dne 20. května jsem měl službu na státní hranici v úseku Výrovka-Luční bouda a zpět. Vrátil jsem se o půlnoci celý promoklý; silně pršelo. Na oddělení FS mě již čekal velitel oddělení respicient Pekárek. Nařídil mi, abych se šel přestrojit, najíst a ihned se vrátil na oddělení, protože je vyhlášena pohotovost SOS.

Když jsem se v jednu hodinu vrátil, byli zde již ostatní členové oddělení, čtyři přidělení četníci a dva občané z Pece – vojenské posily SOS, takže naše jednotka nyní čítala 19 mužů. Byli jsme vyzbrojeni karabinami, pistolemi, ručními granáty a dvěma lehkými kulomety s příslušnou dotací střeliva. Ve tři hodiny ráno 21. května 1938 byl vydán rozkaz k odchodu na vykázané stanoviště – úsek na Růžové hoře pod úpatím Sněžky…

Stále silně pršelo a na úseku, který jsme měli bránit, bylo přes metr sněhu. Naše výstroj byla naprosto nedostatečná – na 19 mužů jsme měli jen 2 stanové dílce, každý měl pokrývku. Na stromy jsme uvázali stanové dílce a pod nimi jsme se ukryli. Teprve za tři dny jsme dostali pro každého stanový dílec.

Kromě předsunutých stráží měli jsme pohotovost u kulometů. Denně se vysílaly průzkumné hlídky ke státní hranici – na Sněžku a Černou horu, ve dne i v noci.”

 

 

Tak bychom mohli pokračovat řadou dalších vzpomínek. Májová zkouška jednotek SOS byla sice úspěšná, bojová pohotovost hraničářů do jisté míry zaskočila nacisty a určitě vyděsila henleinovce, ale zároveň tak bohužel předčasně odkryla dosud utajovanou sestavu SOS. Následující týdny vyčerpávající služby na hranicích postupně začaly také hrát neblahou roli v bojové úrovni jednotek SOS. Únava a nejistota se začaly pomaloučku drát na povrch. Dne 18. června 1938 došlo k částečnému odvolání pohotovosti a k 20. červnu byla do civilu propuštěna většina vojenských posil z řad záložníků. Již dříve byla převedena značná část četnictva zpět k rezortní bezpečnostní službě, protože zeslabením četnických stanic na minimální počty byly pohotovostí SOS uvolněny ruce k řádění henleinovců přímo v obcích a městech.

Proto další pohotovost na hranicích drželi prakticky již jen příslušníci finanční stráže. Jejich nesnadnou službu v těžkých polních podmínkách pod stany a v různých boudách, kdy celní pásmo bylo nyní již prakticky jen vojenskou operační oblastí, ztížil i fakt, že výnosem ministerstva vnitra z 2. července 1938 přestala SOS podléhat armádě a přešla opět do ”mírové” pravomoci ministerstva vnitra. S tím přichází i řetěz stále více demoralizujících nařízení a rozkazů.

Podivné léto roku osmatřicátého skončilo, aniž by se v českém pohraničí cokoliv vyřešilo. Bez výsledku zůstala i tragikomická ”smírčí” mise senilního germanofila, anglického lorda Runcimana, který měl být prostředníkem v jednání mezi čs. vládou a henleinovci. Nejenom Runcimanova mise, ale i čas pracoval pro Hitlera. Za dveřmi byl záhy první podzimní měsíc roku 1938 – září…

Jindřich Marek

Aktuálně



Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

Studenti středních škol se setkali s novodobými válečnými veterány

29. 03. 2024
U příležitosti 25. výročí vstupu České republiky do NATO se studenti středních…
Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

Zahraniční studenty nadchly expozice Armádního muzea Žižkov

27. 03. 2024
Jaké změny s sebou přináší války? Na tuto otázku hledali odpověď středoškoláci…
Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

Velký útěk, kterého se zúčastnili i tři Čechoslováci, se uskutečnil před 80 lety

25. 03. 2024
Největší útěk z německých zajateckých táborů se uskutečnil před osmdesáti lety. V…
Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

Březen 1945 – vznik třetího tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády

22. 03. 2024
Když na přelomu let 1942/1943 rozhodovaly naše vojenské autority v Londýně o dalším…
Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

Němá barikáda – 7. vycházka z cyklu Místa bojů Pražského povstání

20. 03. 2024
Most Barikádníků zpopularizovala povídka Jana Drdy Němá barikáda. Přestože v ní spisovatel…