7,62mm pistole vz. 52

Po skončení druhé světové války muselo MNO řešit obdobné výzbrojní problémy jako v počátcích existence republiky s tím rozdílem, že zde existoval rozvinutý zbrojní průmysl, byť násilně orientovaný na válečnou výrobu pod taktovkou německé vojenské správy. Pestré množství zbraní zahraniční provenience, ale také domácího původu, tvořilo poválečnou výzbroj nově formované čs. armády. Armádní pistole sice stála z hlediska priorit na okraji spektra, avšak přes skladbu zbraní německé či sovětské provenience cesta k jednotné výzbroji nevedla.

Tradiční výrobce krátkých palných zbraní pro armádu, Česká zbrojovka ve Strakonicích, prošla již v druhé polovině roku 1945 nejen obdobím národní správy, ale také byla, stejně jako jiné strategické podniky, znárodněna na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/45 Sb. z 24. října 1945 O znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Národním podnikem se Česká zbrojovka fakticky stala až na základě dekretu ministerstva průmyslu č. 1.IV/4-214.393/46 vydaného 7. března 1946.

Ačkoliv práce na nové armádní pistoli započaly v továrně již v září 1945 ve spolupráci se zástupci obnoveného Vojenského technického ústavu (VTÚ), vývoj nové zbraně v hlavní linii navazoval na koncepci předválečné pistole vz. 38. Na vývoji prototypů s uzamčeným závěrem systému Browning a v ráži 9 mm Parabellum se pod vedením Františka Myšky podílel také Jiří Čermák (1926–2006), pozdější konstruktér samopalu vz. 58 a řady dalších zbraní. Prototypy ČZ 471 a ČZ 481 měly sice řadu originálních konstrukčních prvků, avšak VTÚ upřednostnil zcela odlišnou konstrukci bratrů Jana a Jaroslava Kratochvílových, prototyp s označením ČZ 482, vzniklý na počátku roku 1948.

Pistole sice také disponovala spoušťovým napínáním jako Čermákovy prototypy, měla však jednořadový zásobník na 8 nábojů a její systém uzamčení závěru pomocí dvou symetricky uložených válečků, umístěných ve spodní části hlavně pod nábojovou komorou, působil značně perspektivním dojmem. Nový způsob uzamčení měl nespornou výhodu v tom, že hlaveň během cyklu vykonávala pouze axiální pohyb, což přispívalo k vyšší přesnosti zbraně. Vzhledem k tomu, že bratři Kratochvílové současně pracovali na prototypu pistole ČZ 006 v ráži 7,65 mm Browning (pozdější pistole vz. 50), aplikovali řadu shodných prvků na obě konstrukce, což se týkalo blokové pojistky úderníku, výstražníku a řešení spoušťového a bicího mechanismu zbraně včetně konstrukce bočnice, upevněné na pravé straně těla.

Konstrukční kancelář České zbrojovky musela v té době řešit souběžně řadu dalších vývojových programů, práce na armádní pistoli nepředstavovala tehdy prioritu. V dalším stadiu vývoje vznikly prototypy s označením ČZ 491, jež armáda postupně zkoušela.

Zvrat ve vývoji ale znamenalo rozhodnutí o unifikaci střeliva se Sovětským svazem. Vývojový plán VTÚ byl revidován výnosem čj. 1270 taj. NMTS ze dne 13. prosince 1950, kde vznesl generální štáb požadavek na vyřešení pistole v ráži 7,62 mm Tokarev. To znamenalo zásadní komplikaci, neboť bylo požadováno adaptovat pistoli ČZ 491 na náboj, jehož celková délka byla o 5 mm větší a svým výkonem převyšoval náboj 9 mm Parabellum.

Prototypy v ráži 7,62 mm Tokarev nesly označení ČZ 513, nebo také rid 513 – podle dislokačního kódu, jenž byl továrně ve Strakonicích přidělen v říjnu 1948.

Jelikož zkoušky s pistolemi nepřinášely očekávané výsledky, uvažovalo se o licenční výrobě sovětské pistole Tokarev TT 33. K realizaci však vzhledem k rozsahu příprav sériové výroby nedošlo, a tak byla pistole po řadě zkoušek zavedena v květnu 1952 do výzbroje pod označením 7,62mm pistole vz. 52. Její výrobu zahájila strakonická zbrojovka ještě téhož roku a první čtyři tisíce pistolí převzala vojenská správa v prosinci. Výroba armádních pistolí běžela ve Strakonicích, nikoliv nepřetržitě a bez problémů, až do března roku 1955, kdy bylo vyrobeno 216 384 pistolí.

Ačkoliv při zavedení pistole vz. 52 do výzbroje naší armády byl zadán požadavek na vývoj perspektivnější zbraně v této ráži, přes prototypy vyzkoušené v roce 1954 se situace na řadu desetiletí nezměnila. Zůstala ve výzbroji, ale od roku 1983 ji postupně nahrazovala nová, modernější armádní pistole vz. 82.

Darovací exemplář s věnováním „Za úspěchy v bojové a politické přípravě 1952/1953 náměstek předsedy vlády a ministr národní obrany“, uložený v kazetě s náhradním zásobníkem, vytěrákem a nástřelkou, získalo muzeum v září 1963 nákupem od soukromé osoby.

Ráž: 7,62 mm Tokarev

Celková délka: 210 mm

Výška: 142 mm

Šířka: 29 mm

Délka hlavně: 120 mm

Délka záměrné: 166,5 mm

Kapacita zásobníku: 8 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 970 g

Jan Skramoušský