Vývoj nových zbraní a ráží vyžaduje velké množství dílčích zkoušek, zaměřených na jednotlivé sledované aspekty, přičemž např. ověřování balistických vlastností nového střeliva se neobejde bez rozptyloměrných, tlakoměrných a komparačních zkoušek.
Frontové zkušenosti druhé světové války ukázaly, že účinek puškového střeliva přesahující palebnou vzdálenost 1 000 m je nadbytečný, jelikož v pásmu 1 km a výše jsou k bojovým operacím využívány jiné než ruční palné zbraně a kulomety.
Po roce 1945 byla vývojem nového střeliva ze strany Vojenského technického ústavu (VTÚ) pověřena Zbrojovka Brno. Tamní vedoucí oddělení balistiky a konstrukce munice ing. Alois Farlík (1900–1985) vyvinul náboj střední balistické výkonnosti ráže 7,5 x 45 mm, jehož menší rozměry a hmotnost přinášely řadu výhod: zvýšila se zásoba střeliva nesená jednotlivcem z 60 na 90 nábojů, menší rozměry a nižší výkon náboje umožňovaly snižování celkové hmotnosti navržených zbraní, vyšší průbojnost zajišťovala střela s ocelovým jádrem.
Na nový náboj byly zařízeny nejen nově vyvíjené opakovací, ale také samonabíjecí pušky a lehké kulomety. S návrhy opakovacích pušek K 1, K 2 a K 3 přišel ing. Jeronym Kynčl (1899–1963) z někdejší Zbrojovky Ing. F. Janeček, jež se v roce 1948 stala závodem 10 Zbrojovky Brno, n. p., zatímco pušky, označované písmenem P a pořadovým číslem (jako u pušek ing. Kynčla), navrhl ing. František Holek (1894–1951).
Pro komparativní zkoušky přesnosti vybral VTÚ v říjnu 1948 Kynčlovu pušku K 3 a Holkův model P 3. Aby mohla komise složená ze zástupců MNO porovnat přesnost předložených vzorků, upravily vývojové dílny brněnské zbrojovky standardní pušku vz. 24 tím způsobem, že ji osadily silnější hlavní v ráži 7,5 x 45 mm s charakteristikou vývrtu podle návrhu ing. Farlíka. Délka hlavně odpovídala doporučené délce hlavní vývojových opakovaček.
Výsledky zkoušek, konaných na střelnici v Medlánkách ve dnech 19. až 22. října 1948, ukázaly, že nejlepší přesnosti do 500 metrů dosahuje puška vz. 24 upravená na 7,5mm náboj, za ní se umístil Kynčlův model K 3 a největší rozptyl měla opakovačka ing. Holka.
Důvody, proč vykázala zkušební puška vz. 24 nejlepší přesnost, spočívaly podle vyjádření komise v dimenzaci její hlavně. Holkova zbraň neměla konstrukci vývrtu hlavně podle návrhu řešitele náboje, nýbrž si jeho stoupání a vnitřní rozměry navrhl ing. Holek sám. Na Holkovu žádost komise souhlasila s opakováním zkoušek v listopadu, kdy měla být puška P 3 vyzkoušena s hlavní odpovídající doporučené konstrukci vývrtu.
Řada vývojových opakovaček v ráži 7,5 mm se ve sbírkách VHÚ dochovala, jejich kolekci však doplňuje právě ona zkušební puška vz. 24, upravená na náboj 7,5 x 45 mm a nepochybně použitá při zmíněných a následujících zkouškách opakovaček. Při bližším ohledání se na první pohled odlišuje nejen celkovou délkou, ale také provedením přední části hlavně, na níž je ve větší vzdálenosti od ústí nalisována objímka s muškou. Svým značením se neodlišuje od běžné pušky vz. 24, na pouzdře závěru se nachází státní znak v podobě čs. lva, levá strana pouzdra nese obvyklý předválečný popis: ČESKOSLOVENSKÁ ZBROJOVKA, A. S., BRNO. Změna ráže není nikde vyznačena, pouze shora na hlavni za hledím je vyraženo číslo 220. Některé součásti (dno schránky, botka) pocházejí z válečné výroby.