ČERMÁK, Jiří. Naši v srbské armádě

Dnes prezentovaná kniha nám připomíná několik kulatých výročí. Samotná publikace, věnovaná tematice Čechů v srbské armádě za první světové války, vyšla před 100 lety, roku 1924, a počátek působení našich krajanů na srbské straně klade do konce roku 1914. V neposlední řadě pak její autor, plukovník PhDr. Jiří Čermák (1884–1955), přišel na svět přesně před sto čtyřiceti lety, 12. ledna. Připomeňme si v prvé řadě tuto významnou osobnost.

Jiří Čermák se narodil v Praze na Kampě a později žil s rodiči na Smíchově. Studoval na Karlově univerzitě geografii, historii a geologii, v letech 1907–1908 získal titul doktora filosofie a následně pokračoval ve studiu ve francouzském Grenoblu. Od mládí jej přitahovaly hory a nepřekvapí, že se stal jedním ze zakladatelů prvního českého horolezeckého spolku, který byl de facto pobočkou Slovinského alpinistického spolku. Také patřil mezi přispěvatele do časopisu Alpský věstník a před první světovou válkou se v Praze připravoval k habilitaci. Po vypuknutí světového konfliktu musel narukovat jako záložní poručík do rakousko-uherské armády, s níž odešel na srbskou frontu, kde byl raněn. Po zotavení se dostal roku 1915 na východní frontu do Haliče, kde poblíž Tarnopolu (na dnešní Ukrajině) padl do ruského zajetí. Již v létě 1916 vstoupil jako dobrovolník do srbské divize v Rusku, načež prošel těžkými boji v rumunské Dobrudži. Po ústupu do Ruska působil od července 1917 jako velitel kulometného oddílu 7. tatranského pěšího pluku, v jehož řadách zažil roku 1918 bitvu u Bachmače a celou transsibiřskou anabázi. Do vlasti se vrátil roku 1920 jako major a velitel kulometného praporu 7. tatranského pluku.

V čs. armádě již zůstal a nastoupil do Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze-Bubenči. Poté, co byl roku 1923 povýšen na plukovníka, zařadil se mezi špičkové armádní geografy a geology, o čemž svědčí i skutečnost, že se roku 1926 stal prezidentem Vojenského vědeckého ústavu. Rovněž zastával funkce v řadě civilních vědeckých institucí, například v Československé společnosti zeměpisné. Napsal řadu odborných prací s tematikou geomorfologie, ale také z oblasti historie. Od března 1937 zastával funkci velitele VZÚ, který provedl složitým obdobím mobilizace, a po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 nařídil okamžitě zrušit popisný odbor VZÚ a jeho cennou dokumentaci ukrýt před Němci. Lví podíl na celé akci transportu materiálů a také přístrojů mimo VZÚ měl jeho zástupce plukovník gšt. Josef Churavý, který také významně participoval na převedení VZÚ z podřízenosti armády pod Ministerstvo vnitra, čímž se podařilo zabránit jeho rozpuštění. Při inventarizaci v souvislosti s převodem ústavu a vzhledem k nutnosti delimitovat část vybavení do nově vzniklého Slovenského štátu se ale ukázaly nesrovnalosti, a počátkem února 1940 byl proto plukovník Čermák spolu s několika dalšími důstojníky zatčen gestapem. Šťastně unikl jen Josef Churavý, který se následně zapojil do vojenské odbojové organizace Obrana národa a gestapo jej dopadlo až po roce života v ilegalitě – svoji odvahu pak zaplatil životem. Jiří Čermák oproti tomu vyvázl pouze s rozsudkem 6 měsíců vězení a další důstojníci měli vyměřené tresty od 2 do 10 měsíců. Podle Biografického slovníku HÚ AV ČR byl ale Jiří Čermák vězněn až do konce války.

V době pražského povstání se 6. května 1945 opět dostal do vedení VZÚ, kde pak setrval do konce měsíce a následně byl s ohledem na zdravotní obtíže přeložen do zálohy a od počátku roku 1946 do výslužby. Přesto chtěl jako špičkový odborník pokračovat ve vědecké práci v Kabinetu historické geografie Československé akademie věd (ČSAV). Roku 1952 byl zvolen předsedou zeměpisné komise ČSAV a také vedl redakční radu Sborníku Československé společnosti zeměpisné. Zemřel 25. června 1955.

Prezentovaná útlá kniha formátu asi A5 představuje, jak její podnázev napovídá, literární zpracování autorovy přednášky pro Československou obec legionářskou v Praze. Jak již bylo uvedeno, vyšla roku 1924 a věnuje se tématice Čechoslováků v srbské armádě za první světové války. Nejde tedy přímo o autorovy vzpomínky na jeho působení v srbské divizi v Dobrudži, ale o širší zpracování problematiky. Stejně jako v době vydání publikace, tak i dnes platí, že Čechoslováci bojující za první světové války v srbské armádě jsou v historiografii zastoupeni výrazně méně než příslušníci československých legií v Rusku, ve Francii či v Itálii. Publikace bohužel neobsahuje žádné obrazové ani mapové přílohy, má ale poznámkový aparát. Nakonec jde primárně o záznam přednášky, která je dodnes cenným zdrojem faktických a komparačních informací. Zároveň je i připomínkou výjimečné osobnosti jejího autora.

Kniha byla digitalizována Vojenským historickým ústavem Praha a můžete si ji přečíst on-line v Digitální studovně MO ČR - zde

Citace:

ČERMÁK, Jiří. Naši v srbské armádě : dvanáctá přednáška v cyklu o našem národním osvobození, pořádaném jednotami Čs.O.L. v Praze I.-II.-V- až VII. Praha: Památník Odboje, 1924. 53 s.

Zdeněk Munzar