Samohybný minomet ráže 240 mm 2S4 „Tjulpan“

Snímek zachycuje samohybný minomet ráže 240 mm 2S4 „Tjulpan“ sovětské výroby. Stroj je připravován ke střelbě nebo naopak k odjezdu – při jízdě je hlaveň sklopena na korbu do horizontální polohy.

Myšlenka na spojení výhod obřího sovětského minometu M240 a pásového podvozku pochází z roku 1967. Výsledkem byl 2S4 (SM-240) „Tjulpan“ („Tulipán“, na Západě známý též jako M-1975), uvedený do služby roku 1972.

Tjulpan využívá stejný pásový podvozek jako samohybná houfnice 2S3 „Akacija“. Dieselový motor V-59U dává vozidlu maximální rychlost až 62 km/h, v těžkém terénu max. 25–30 km/h. Korba je pancéřována, maximální síla pancíře činí 20 mm. Hmotnost vozidla činí 27,5 t, obsluhu tvoří pět osob (podle jiných údajů, jež započítávají jak obsluhu vozidla, tak samotného minometu, celkem devět mužů).

Vlastní minomet M240 je vezen na korbě a před použitím je nutno jej posadit na zem. Příprava ke střelbě, stejně jako následně k přesunu, trvá čtyři minuty. S ráží 240 mm se jedná o největší aktuálně používaný minomet na světě. Standardní munice váží 130 kg, minomet však je schopen střílet i laserem řízené střely Smelčak, stejně jako chemickou či jadernou munici. Maximální dostřel při střelbě běžnou municí činí 9,65 km, při použití reaktivní munice až 20 km, minimální dostřel je 800 m. Munice je automaticky nabíjena zezadu podavačem umístěným na korbě vozidla – při nabíjení je hlaveň zvednuta a sklopena do horizontální polohy. Rychlost palby činí zhruba jeden výstřel za minutu. Sekundární výzbroj představuje kulomet PKT ráže 12,7 mm.

V letech 1969–88 bylo v závodech ve Sverdlovsku/Jekatěrinburgu a v Permu vyrobeno celkem asi 588 kusů tohoto samohybného minometu. 2S4 „Tjulpan“ nebyl využívaný tolika armádami jako většina sovětské techniky. Sovětská a později ruská armáda jej nasadily v Afghánistánu, respektive v Čečensku. Čtyři kusy minometu 2S4 se ocitly i ve výzbroji ČSLA, konkrétně těžkého dělostřeleckého útvaru v Žamberku. Syrská armáda jej využívá v současném konfliktu v Sýrii.