Smrt sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina dne 5. března 1953 byla důvodem ke státnímu smutku nejen v Sovětském svazu, ale i v dalších spřátelených zemích. Také v Československu se konala masová smuteční shromáždění, držely se stráže u smutečně vyzdobených Stalinových bust a oplakávala se smrt diktátora.
Jeho skon byl interpretován v duchu křesťanské eschatologie jako konec jeho pozemského života, nikoli však jeho odkazu, protože „nemůže zemřít ten, kdo lidstvu dal oheň pravdy“, a proto bude „živý v každém z nás“. Stalin byl v tomto pojetí chápán jako jakási transcendentní síla prostupující všemi lidmi.
Komunistické Československo se muselo krátce za sebou zaobírat dvěma významnými nebožtíky. Velké smuteční setkání k uctění Stalinovy památky, jež zaplnilo celé Václavské náměstí v Praze, se o necelé dva týdny později konalo znovu, když se režim loučil s Klementem Gottwaldem.
Film „JVS“ obsahuje záběry ze smutečních setkání v Československu i v Sovětském svazu a přináší přehled Stalinova života od jeho narození v gruzínském městě Gori až po období vítězného tažení Rudé armády za druhé světové války. Nachází se v něm také krátký úryvek jednoho z projevů „JVS“, který byl do filmu zastřižen s originálním zvukem a bez českých titulků.
Film byl vyroben ve dvou verzích lišících se svojí délkou. Představovaná delší varianta je bohatší především v závěrečné části, zachycující tryznu na Václavském náměstí.
Kopie filmu byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.