Populárně-naučný krátkometrážní film z roku 1967 je věnován vědeckému a technickému využití specifických vlastností infračerveného záření. V jednotlivých kapitolách jsou postupně uváděny oblasti prakticky využívající jeho výrazných tepelných účinků, odlišné propustnosti a odrazivosti, neviditelnosti a fotochemické inaktivity, selektivní absorbce a emise molekul.
Pozornost tvůrců se soustřeďuje v prvé řadě na infračervený ohřev a jeho průmyslové využití např. při vypalování laků, pečení chleba, pražení a sušení nebo při hromadném odchovu kuřat. Plynové infračervené zářiče lokálně vytápějí rozlehlé objekty, jako jsou nádražní či tovární haly. Pomocí infračerveného radiačního pyrometru probíhá bezdotykové měření teploty.
Ve vojenské oblasti je těchto fyzikálních vlastností využíváno například při automatickém navádění protiletadlových střel na cíl. Přímé vidění v infračervené oblasti umožňují systémy elektronooptických zařízení, tzv. noktovizory. Pozorovaný objekt po ozáření infrasvětlometem část paprsků odrazí a ty přes fotokatodu převaděče vyvolají urychlený a usměrněný proud elektronů, který po dopadu na fluorescenční stínítko na něm vytvoří obraz cíle. Dosah těchto přístrojů závisí na výkonu světlometu a na odrazivosti pozorovaného předmětu. Infradalekohledy umožňují přesnou a účinnou palbu v nočních podmínkách a uplatnění mají také pro řidiče při nočních přesunech.
Dalšími obory, kde nachází infračervené záření využití, jsou například oční lékařství, kriminalistika, astronomie, spektroskopie či restaurování starých obrazů. Ve filmu je pro větší názornost bohatě využito kreslených triků a schémat.