Divizní generál Václav Kopal (19./20. 9. 1882 Radkov – 9. 10. 1935 Praha) patřil k nejschopnějším velitelům meziválečné československé armády. Jako absolvent Filozofické fakulty v Praze přitom s vojenskou kariérou vůbec nepočítal, vše však změnila první světová válka. V únoru 1915 odešel do pole s c. a k. praporem polních myslivců č. 25 a ve stejnokroji rakousko-uherské armády bojoval až do října 1915, kdy padl do ruského zajetí. Zde se přihlásil do československého vojska a jako důstojník postupně prošel srbskou, ruskou, francouzskou a nakonec i italskou legií, což byl jev nevídaný.
Po skončení války zůstal v armádě a postupně dosáhl hodnosti divizního generála. Od jara 1935 sloužil jako velitel Zemského vojenského velitelství v Praze. V té době byl však již těžce nemocný. Po ukončení závěrečného vojenského cvičení se svěřil do péče lékařské vědy, která však s rychle postupující nemocí nemohla nic udělat a 9. října 1935 generál Kopal zemřel. Bylo mu 53 let.
Vojenský pohřeb se konal v sobotu 12. října 1935. Od rána byla rakev s ostatky vystavena v sálech Zemského vojenského velitelství na Malé Straně, kde se se zesnulým přišli rozloučit spolubojovníci, vojenští přidělenci i představitelé veřejného života. Po oficiálním rozloučení následoval církevní obřad a proslov divizního generála Přikryla, po němž byla rakev naložena na lafetu.
Smuteční průvod se skládal z celé pražské posádky. V čele jel trubačský sbor a dvě eskadrony jezdeckého pluku 1, následovaly pěší pluky 5 a 28, dále škola pro výchovu důstojníků hospodářské služby v záloze, dělostřelectvo děl. pluku 151 a 154, letecké pluky 1, 5 a 6, ženijní pluk 5, legionářské spolky a další čestní hosté. Zadní část průvodu uzavírali příslušníci děl. pluků 1 a 101.
Celý pohřební průvod se za zvuků smutečních pochodů plukovních hudeb a pozornosti široké veřejnosti ubíral Karmelitskou ulicí, přes most Legií a Národní třídou na Václavské náměstí k pomníku sv. Václava, kam dorazil o půl páté. Zde měl proslov ministr národní obrany František Machník. Po jeho skončení zamířili vojáci zpět do kasáren, zatímco lafeta pokračovala dále k novému krematoriu ve Strašnicích, kde se v pondělí 14. října konal vlastní pohřeb žehem. Urna s popelem byla následně slavnostně předána k uložení v prostorech Památníku osvobození.
Rozměry: 24,5 × 33,5 cm