Stíhací letouny Messerschmitt Bf 109 G patřily k nejrozšířenějším typům v německé Luftwaffe během druhé světové války. Jejich univerzální konstrukce a vysoké letové výkony z nich dělaly v rukách zkušených letců velice nebezpečné protivníky na všech frontách. Pomocí přídavných sad výzbroje, pak bylo možné přímo na polních letištích upravovat tyto stroje pro různé taktické úkoly, a tím zvyšovat hodnotu této varianty Bf 109.
Palubní deska verze G byla poměrně bohatě a účelně osazena potřebnými letovými, navigačními a motorovými přístroji. Její základ tvořil masivní dřevěný rám, do něhož byl vsazen odpružený panel nesoucí umělý horizont, ukazatel dálkového kompasu, rychloměr a výškoměr, tedy přístroje pro kontrolu letu.
Pravá strana základní desky byla osazena ukazateli plnění motoru, otáček motoru, nastavení vrtule, stavu paliva, teploty chladicí kapaliny a sdruženým ukazatelem tlaku oleje i paliva. Kromě těchto motorových přístrojů se v zorném poli pilota nacházel ještě naváděcí radiový přístroj AFN, pomáhající pilotovi s orientací při zhoršené viditelnosti.
Levá strana základní desky obsahovala spínače magnet, spouštění motoru, odpojovač palubní sítě a ukazatel polohy podvozku.
V horní nástavbě desky byla umístěna elektrická počítadla zbytku nábojů palubních zbraní, základna pro uchycení reflexního zaměřovače a speciální palubní hodiny se stopkami a nastavitelným časovým kroužkem.
Všechny základní díly palubní desky o šířce 640 mm a výšce 320 mm byly vyrobeny z nedeficitních dřevěných materiálů, což umožňovalo německému průmyslu ušetřit nedostatkové hliníkové slitiny. Opatřeny byly předepsanou leteckou matnou šedou barvou RLM Grau.