Krátce po komunistickém převratu v únoru 1948 neprobíhaly v československé armádě pouze bezohledné personální čistky, ale také technická a výstrojní unifikace po sovětském vzoru. Od roku 1952 se započalo s postupnou obměnou uniforem a jejich doplňků. Proces však trval déle, než bylo původně zamýšleno a trpěl řadou nedostatků, resp. nedostatečnou produkcí nových součástí.
Tento vývoj ovlivnil i řády, vyznamenání a kvalifikační odznaky, které vycházely ještě z prvorepublikových vzorů. Konkrétně ty letecké se nosily bez výraznějších obměn od roku 1923 prakticky v totožné podobě. K jejich tzv. „čepičkovské“ obměně se přistoupilo až počátkem padesátých let, kdy v čele resortu obrany stanul ministr Alexej Čepička (odtud hovorový název).
Již hotové zásoby leteckých kvalifikačních odznaků se měly podle dispozic přepracovat tak, aby byl na jejich averzu státní znak ČSR nově vsazen do rudé smaltované hvězdy. Tyto práce však probíhaly natolik pomalu, že z odznaků učinily nedostatkové (leč málo žádané) zboží a k jejich plošnému zavedení nikdy nedošlo.
Roku 1954 se nařízení ohledně odznaků znovu změnilo a v ČSR (stejně jako ve všech ostatních sovětských satelitech) byly zavedeny přesné kopie kvalifikačních odznaků sovětského letectva. „Čepičkovské“ varianty představují proto relativně krátkou epizodu v dějinách těchto odznaků.
Odznak palubního radiotelegrafisty o rozměrech 60 × 47 mm je ražen ze stříbra. Má tvar okřídleného meče, mířícího čepelí kolmo dolů. Meč je většinou své délky zasazen do zlacené kruhové obruče, v níž se čepel ve svislé ose proplétá s lomeným, dolů mířícím bleskem. Na meč je položena rudě smaltovaná pěticípá hvězda, nesoucí malý státní znak ČSR. Zadní strana je bez značení výrobce, avšak s raženými puncy a upínacími trny.