Až do vysokého byl Tomáš Garrigue Masaryk neobyčejně vitální muž. Do čela Československé republiky byl zvolen celkem čtyřikrát. Naposledy se tak stalo v květnu 1934, kdy se u něj již objevovaly zdravotní komplikace a jeho stav se rychle horšil. Jeho kandidatura byla do jisté míry vynucená, protože pro volbu jeho preferovaného nástupce Edvarda Beneše nebyla vhodná politická konstelace.
Situace se změnila teprve na sklonku následujícího roku a 14. prosince 1935 mohl Masaryk abdikovat. Bylo to pro něj nepochybně vysvobození, protože špatný zdravotní stav mu už prakticky neumožňoval funkci prezidenta vykonávat.
Neprodejný tisk vydaný v den Masarykovi abdikace obsahuje lyrickou esej o stárnutí. Ústředním motivem je úvaha, v níž končící prezident přirovnává stárnutí stromu k ideálu stárnutí člověka. Jeho schopnosti a velikost mají s každým rokem mohutnět, stejně jako devítisetletý dub, ve kterém je více života než v malých stromcích. Text končí symbolickou větou: „Jak bych viděl, že ztrácím některou hlavní schopnost, udělám hned místo mladším.“ Tato věta odráží i konec úctyhodné politické kariéry prvního československého prezidenta.
Rozměry: 20,5 × 13,5 cm.